Dvojí pohled woke levice na vraždy a násilí

Koncem minulého roku se v amerických médiích objevil malý vánoční zázrak – s ohledem na doleva vychýlenou, nesnesitelně zpolitizovanou americkou justici zcela nevídaný. Palcový titulek zvěstující: Daniel Penny zproštěn všech obvinění. Možná se ptáte, kdo je ten muž a proč vás má zajímat.

Daniel Penny je občan Spojených států, pětadvacetiletý bývalý mariňák, který byl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě… Nebo možná ve zcela správnou chvíli na zcela správném místě… Jak se to vezme. Prvního května roku 2023 tento tehdy ještě neznámý muž cestoval newyorskou podzemkou, když vtom přistoupil jiný muž – o pět let starší Jordan Neely. Bezdomovec, relativně známý pouliční blázen, který se vysvlékl, začal házet po cestujících odpadky a podle svědků křičel něco ve smyslu, že je připraven zemřít. Poté začal cestujícím vyhrožovat a napadat je. Načež mladý mariňák neváhal a jal se ve spolupráci s některými dalšími přihlížejícími výtržníka zpacifikovat.

Ten však jeho několikaminutovou „kravatu“ nerozdýchal a posléze zemřel. Policie na základě zjevného principu sebeobrany a mnoha svědectvích šokovaného Pennyho propustila.

Každý, kdo si tato dvě jména nakliká do vyhledávače, rázem pochopí, že tím příběh nemohl skončit. Ne ve Spojených státech amerických. Zatímco nebožtík Neely co do barvy pleti připomínal ze všeho nejvíc Michaela Jacksona v jeho nejjinošštějších letech, Daniel Penny je, co se týče vzhledu, prototypem jakéhosi árijského anděla. A protože i newyorská levice má Google, okamžitě vypukly masové protesty proti Pennyho propuštění. Příslušné orgány byly obviněny z rasismu. V důsledku demonstrací policie přehodnotila své rozhodnutí a Pennyho zatkla. Od té doby ho justiční systém tahal po soudech s rizikem, že prosedí svá nejlepší léta ve federálním vězení.

Progresivistům se v průběhu času podařilo z Daniela Pennyho vytvořit pomalu nějakého nacistu. Nacistu, jenž zavraždil ubohého bezdomovce kvůli jeho barvě pleti. Z jeho veřejných vystoupení však průměrná cvičená opice pochopí, že je vším, jen ne rasistou nebo nacistou. Opakoval, že na Neelyho nenahlížel jako na „černošského muže, který ohrožoval cestující“, nýbrž jako na „muže, který ohrožoval cestující“. Absurditu celého případu dokresluje fakt, že hlavní „kolega“ při jeho květnového zpacifikování nebezpečného násilníka (mimochodem s plným trestním rejstříkem) byl černoch. Nejhlasitější zastánkyně Pennyho zákroku, svědkyně z metra, byla taktéž černoška. Copak ale může zlým úmyslům a fanatismu woke aktivistů stát v cestě nějaká realita?…

Obdiv chladnokrevné vraždy

V přímém (a až bizarním) kontrastu stojí jiný čerstvý případ ze světa amerického zločinu, na který však ti samí aktivisté a ideologové reagují diametrálně odlišně. Nastavuje jim zrcadlo. Jedná se o případ chladnokrevné vraždy Briana Thompsona, CEO mocné americké pojišťovny United Healthcare. Thompson byl otcem dvou dětí a minimálně svým okolím byl vykreslován jako slušný. Pocházel z relativně chudých poměrů a post vlivného byznysmena mu rozhodně nespadl do klína.

Thompsona při jeho pracovní cestě zavraždil před jedním hotelem na Manhattanu několika střelami zezadu Luigi Mangione. Šestadvacetiletý mladík, který se naopak narodil se stříbrnou lžičkou v ústech. Žil střídavě na nejprestižnějších adresách ve Spojených státech, je ze „staré“ bohaté rodiny, jeho otcem je vlivný realitní magnát, vystudoval jednu z nejproslulejších univerzit v zemi. Nic z toho mu však nebránilo stát se militantním ultralevicovým aktivistou a zosnovat onu vraždu.

Poté úspěšně uprchl a s jakýmsi manifestem proti zdravotnímu průmyslu a zbraní z 3D tisku byl dopaden až o několik dnů později při pojídání hamburgeru ve fastfoodu. Velmi brzy se dostala „ven“ jeho identita, hledají se důvody a motivy jeho zločinu (zdravotní problémy se zády, jež mu znemožňovaly běžný intimní život atd.). Objevuje se obvyklá myšlenka, že byl „prostě jen šílenec“ (což je univerzální reakce na každou záležitost podobného typu, jíž se nechceme jako lidstvo příliš zabývat – koneckonců to známe i v rámci našich českých reálií). A přesto docházíme k závěru, že moc dobře věděl, co dělá.

V současnosti čelí Mangione obviněním z vraždy, nedovoleného držení zbraně, padělání dokumentů a poskytnutí nepravdivých informací policii. Může být potrestán až doživotím. Svou vinu explicitně popírá. A pro široce pojatou americkou levici je naprostým hrdinou. V online sbírce se na právní výlohy související se soudním procesem vybrala šestimístná dolarová suma. Na sociálních sítích se objevují masově sdílené příspěvky, které obžalovaného oslavují. Také dostává dopisy, v nichž mu jeho obdivovatelé vyjadřují podporu. A průzkum Emerson College Polling dokazuje, že je tento mladík ještě větším fenoménem, než se může na první pohled zdát. Podle něj totiž považuje jeho (zlo)čin 41 procent amerických voličů do 30 let za „zcela nebo vcelku přijatelný“. Naproti tomu se 40 procent z nich jasně vymezuje. 19 procent nezaujímá žádný silný postoj. Nutno podotknout, že v součtu odpovědí všech dotazovaných skupin je míra schvalování Mangioneho činu nižší.

Co se však nedá zapřít, je zjevná představa celé řady Američanů, že problémy ze světa politiky, věci, se kterými nesouhlasí, jiné názory… lze řešit tímto způsobem. Agresivně. Násilně. Se zbraní v ruce. Prostřednictvím zločinu. Tam, kde se to ideologicky hodí, není přípustná více či méně přiměřená obrana vlastníma rukama (co by za ruce a přítomnost akceschopného Daniela Pennyho dala jiná cestující v newyorském metru, nevinná žena, kterou den před Štědrým dnem jen tak z plezíru polil hořlavinou a na místě upálil ilegální migrant z Guatemaly…). V jiném případě, za odlišných kulis je nejen přípustná, ale i žádoucí a oslavovaná brutální a chladnokrevná vražda. Ultralevicoví agitátoři, neomarxističtí extremisté, progresivističtí aktivisté, woke radikálové – ať už jim říkáme jakkoliv – těmito svými zavrženíhodnými pokryteckými postoji vzkazují světu jediné. Jsou v jádru, mentálně úplně stejní jako jejich předchůdci. Žvaní o míru, o svobodě, o solidaritě, o lidskosti… Jakmile však mohou, bodají těm, které prohlásí za své ideové nepřátele, dýky do zad. A je chybou jim v jakémkoliv ohledu ustupovat.

Čtěte také:
Progresivistům se to sype
Íránský duchovní vůdce vysekl poklonu americké woke mládeži
Tvrdá srážka uvědomělých woke studentů s realitou