EU do tří let zkrachuje

Evropská unie se stane nesolventní v roce 2028, odhaduje Auditorský úřad EU (European Court of Auditors – ECA), který rok co rok upozorňuje na „chyby“ v účetnictví a rostoucí zadlužení. Rok co rok je EU opomíná napravit, a rok co rok rostou.

V roce 2023 se podle zprávy vydané na podzim 2024 zadluženost došplhala na 458,5 miliardy eur (zdvojnásobená za tři roky) a závazky splatné v budoucnosti činily 543 miliard. To zadlužení se někdy bude muset splatit, i s úroky odhadovanými na 17 až 27 miliard. Ledaže by EU vyhlásila bankrot nebo se vypařila někam do nedobytného karibského ráje a změnila si identitu. To druhé by bylo nejlepší, to první by bylo druhé nejlepší. Nejpravděpodobnější je však třetí řešení, že si na zaplácnutí deficitů zase naloupí.

Zdroje lupu

1. Už dobře zavedené vysávání evropských daňových poplatníků.
2. Nově vymyšlené pokutování internetových serverů za porušování pravidel správného informování podle nového zákona o digitálních „službách“ DSA.
3. Greendealové „odpustky“.
4. Pokutování členských států za nepřijímání afro-islámské imigrace, za zákaz karnevalů LGBTQ+ a podobné porušování „evropských hodnot“.
5. Další nápady dosud nezvažované, ale logické.

Takže tam si nemusíme dělat starosti.

Pozoruhodnějším nálezem auditorů je cosi, čemu říkají „účetní chyba“. Tradičně tolerovaná na 2 % a už několik let překračovaná v roce 2023 nabobtnala na 5,6 %. Vztahuje se na celkové roční výdaje 191,2 miliardy eur. Vychází nám tedy, že něco přes 10 miliard bylo utraceno „neregulérně“. Čili nezjistitelně. Čili bez náhrady odepsáno. Jenže i u těch zjistitelných plateb auditoři našli různé „nedodržení podmínek“, „podstatné chyby“ nebo „nespolehlivost dodaných informací“, a dokonce i „podezření z defraudace“.

Jenže EU je svou samou přirozeností nastavená defraudovat tolik peněz, kolik jí projde. A prochází jí toho hodně. Takže se nedivme, když se ani téměř rok po vydání auditu nedozvíme, zda za ty diskrepance někdo ponese odpovědnost. Že určitě ne, potvrdila i Komise odpovědí auditorům, znějící takto (a užijte si její komediálnosti):

„Komise vzala zprávu ECA na vědomí, ale dospěla k jiným a lepším výpočtům, spoléhajíc na alternativní fakta. Rozdíl mezi rizikem odhadovaným Komisí a výší chyb odhadovaných ECA je způsoben v některých případech jinou interpretací faktů a aplikovatelných pravidel a odlišnými metodickými přístupy.“

Placený mediální obraz

Jinými slovy, platíme si drahé auditory na zbytečnou práci. Dopřejme jim tedy pohov a zaostřeme na pár výdajů „regulérních“, na téma obzvlášť oblíbené u populistů, extrémistů a dezolátů. Totiž peníze vydávané na „informovanost“ o EU. Žádná propaganda a cenzura, rozumějme, jen ta správná a lepší fakta. Tam Komise oficiálně vykazuje roční výdaj 21 milionů na podpory a granty různým evropským spřáteleným médiím.

Akorát že těch grantů je v ročním průměru 35 milionů, vycházíme-li z celkové částky 210 milionů rozpočtených na roky 2021-2027. To zjistilo médium zvané Euractiv, vzniklé v roce 1999, sídlící v Bruselu, Paříži a Berlíně a zaměstnávající padesátku novinářů z desítky zemí. Oněch 21 milionů pocházelo ze specializovaného mediálního rozpočtu EU, to něco navíc šlo z tematicky jiných rozpočtů, jak vysvětlila Komise na dotaz z Euractiv – média obvykle k EU příznivého, jen tentokrát trochu zviklaného. Taky mu EU hned zastavila příspěvek a ponechala jej na pospas grantům soukromým.

Nejvěrnější hlásná trouba EU, TV Euronews, v letech 2014-2023 dostala od EU 227 milionů, čili ročně 25, tedy víc než Komisí přiznaný celý mediální rozpočet. A extra bonbónky dostává do volebních kampaní. Tuskovi polští eurohujeři dostali do voleb 2023 extra 11 miliónků. Možná by měl někdo zabádat, kdo od EU dostává kolik na volby české.

S nahlédnutím do oněch tematicky jiných rozpočtů nezávislý think-tank Media and Journalism Research Center (MJRC) identifikoval granty EU médiím ve výši 215 milionů v letech 2021-2023, z toho 99 milionů jen v roce 2022. Čili oficiální sedmiletý specificky mediální rozpočet utracený a překročený v prvních třech letech.

S dalším nahlédnutím do nepřímých kontraktů s prostřednickými entitami i tuto částku přetrumfl konzervativní think-tank MCC Brussels, jejž vede maďarsko-britský profesor sociologie Frank Furedi. Ten celkový mediální rozpočet EU odhaduje na 80 milionů ročně, téměř miliardu za uplynulou dekádu. Plus ještě našel dalších 133 milionů darovaných takovými „oklikovými“ smlouvami různým médiím jen na eurovolby v roce 2024. MCC vystopovala 349 EU sponzorovaných projektů nevládních organizací a univerzit bojujících proti nenávistným projevům a dezinformacím, přijímajících dohromady 649 milionů.

Štít demokracie…

Na pomoc svým spřáteleným médiím Evropská komise zavedla, s 5 miliony eur, European Fact-Checking Funding Network, čili síť prověřování faktů jako pomůcku cenzurního aparátu zvaného „Štít demokracie“. Ten zaštiťuje Evropany před „dezinformacemi“, s centrálním depozitářem „správných faktů“, od nichž odchylky mohou být trestné nebo cenzurované. K členství v něm, čili de facto licenci, musíte získat prokádrování a certifikát Evropské sítě fact-checkingových standardů EFCSN nebo Mezinárodní fact-checkingové sítě IFCN.

K účinnému ovládání politických „narativů“ a promítání své „pozitivní image“ do médií si EU zavedla několik úřadů nepochybně dobře placených byrokratů. MCC Brussels identifikovala takovéto jejich názvy: Communication Directorate-General, European External Action Service, European Narrative Observatory, Narrative Policy Framework. Plus „mediální sekce“ při různých euro-úřadech.

Řídí projekty a iniciativy jako New Narrative for Europe, Detecting Influence Campaigns and Boosting Social Resilience (čili Odhalování vlivových kampaní a posilování odolnosti společnosti) nebo Addressing Disinformation and Foreign Influence (tedy Zaměření na dezinformace a zahraniční vměšování).

Do jaké míry se ty všechny zde zjištěné částky překrývají nebo sčítají, to se asi nedá ověřit. Ale tak jako tak z nich vyplývá, že nás Komise má za osly a z našich peněz si masivně platí svoje mediální patolízaly a hlásné trouby. Tak se novinařina, která se má podle slavného hesla amerického novináře Menckena k politikům chovat „jako pes ke kandelábru“ mění ve státní propagandu čůrající na hlavy svým čtenářům. Jak poznat, kdy která média čůrají na hlavu vám, by mělo být téma urgentních vědeckých výzkumů.

Čtěte také:
Muslimské bratrstvo v EU aneb nenápadná islamizace Evropy
Tak trochu jiná eurovize: Která země bude prvním evropským chalífátem?
Jak Čína vymetá s Amerikou