Fenomén Klaus: Klausova škola práce s textem

Foto: Michelle Adlerová
Petr Hlávka
Petr Hlávka Spolupracovník redakce

Prezident Václav Klaus představuje významnou a unikátní postavu našich moderních dějin. Je proto logické, že mnohé komentáře u příležitosti jeho půlkulatého životního jubilea správně připomínají jeho hlubokou ekonomickou erudici, úspěšný privatizační proces, aktivní obranu národní suverenity či schopnost včas identifikovat nebezpečí moderních „ismů“.

Byl u nás vůbec prvním, kdo prohlédl, že euro je projektem ryze politickým, nikoli ekonomickým, a kdo nekompromisně varoval před zhoubným vlivem zelené ideologie. Chybnou podstatu a rizika evropské unifikace pojmenoval v samých počátcích – v době, kdy většina ještě odmítala vidět realitu a racionálně o ní uvažovat. Stát proti proudu většinového názoru mu nikdy nevadilo.

Toto prohlédnutí reality je možné právě díky jeho schopnosti precizního formulování myšlenek, která je u Václava Klause neoddělitelně spjata s jeho mistrovskou prací s textem. Jako autor nespočtu knih, esejů a článků věnoval psanému slovu vždy maximální pozornost. Měl jsem možnost strávit v blízkosti Václava Klause určitý čas – nejprve jako stážista, posléze v roli externího spolupracovníka. Právě tato bezprostřední zkušenost mi umožnila zblízka pochopit systém jeho uvažování, skrze který dokáže s myšlenkovou konzistencí obhajovat tradiční vidění světa. Vedle mimořádné pracovitosti a hlubokého vzdělání je hlavním nástrojem jeho metody absolutní kontrola nad každým slovem a strukturou každé věty.

Tvrdá editace

Živě si vzpomínám na moment, kdy jsem mu odevzdal svůj první text. Václav Klaus jej bez servítek rozškrtal, podtrhal nesouhlasnými vlnovkami a věcně rozcupoval. Také mi tehdy opakoval, že řešení příliš mnoha témat v jednom textu ukazuje u autora na nekonzistentnost myšlení. To všechno bylo o myšlenkové kázni a o nutnosti mít naprosto jasné kontury uvažování. Václav Klaus zkrátka pečlivě váží význam každého výrazu. Užité slovo musí v kontextu věty jednoznačně definovat obsah.

Vyžaduje sice stylistickou lehkost a kvalitní práci s češtinou, kterou mistrovsky ovládá, text však nikdy nesmí sklouznout k éterickému vznášení se v intelektuální prázdnotě. Bylo zjevné, že chce, aby slova měla oporu v empirických datech a byla pozitivisticky dokazatelná. Chtěl po mne, abychom se bavili zásadně nad textem, nikoli o textu. Preferuje srozumitelný jazyk a nikdy nepatřil k profesorům, kteří texty maskují nánosem odborných termínů, až se sami ztrácejí ve svém vlastním výkladu. Díky jeho vlivu mi došlo, že řada konceptů, které používá například sociologie, jsou ve skutečnosti jen umělé konstrukty. Ty se pokoušejí roubovat na přirozený svět, ačkoli nemají oporu v běžné řeči ani v metodologicky ověřitelné vědě. Bylo jasné, že jako ekonom má metodologii svého myšlení prostou nánosů různých subjektivních interpretací, kterými trpí jiné sociální vědy.

Klausova čitelnost

Právě v této přísné disciplíně tkví základ toho, proč je Václav Klaus jako osobnost dodnes politicky naprosto čitelný a výrazný. Jeho myšlenky vyrůstají ze stále stejných, hlubokých kořenů v pravicovém a konzervativním proudu, které tvoří jeho zorný úhel pohledu na svět. To je něco, co dnešním politickým představitelům fatálně chybí, a je jedno jestli stojí napravo, nebo nalevo. Současná politika se ideově vyprazdňuje právě proto, že politici nejenže často vůbec nechápou skutečný obsah pojmů a ideologií, ale nedají si s přesným formulováním myšlenek ani sebemenší práci.

Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 6/2026

Upoutávka
Přečtěte si v elektronickém vydání měsíčníku TO
Přečíst
Ukázat komentáře (2)
  1. Tak jo. Klaus tady moc pěkně mluvil o volném trhu a kapitalismu zatímco budoval korporátně fašistický systém. Tím většině národa naočkoval, že bordel, kde stát slouží tou, kdo zaplatí je kapitalismus a systém, kde občan o ničem nerozdohuje demokracií. Havel pak totálně rozmáznul rozdíl mezi pojmy svoboda a demokracie tak, že většina populace dodnes tápe.

    Byl to Klaus, kdo tady zavedl demotivační sociální systém, který je v praxi eugenickým experimentem na téma: jak dlouho země vydrží, když se umenšuje podíl pracovní síly ve prospěch neděláků. Za něj sice obvykle flákačská rodina nemívala větší rozpočet než ta, kde se maká, ale rozdíl nebyl valný. Vytvořil platformu, která se za Zemanova prezidentování rozjela do vpravdě monstrózní podoby.

    Privatizace… No, nejlíp dopadla ta divoká, protože se podniků alespoň chopili lidé, kteří k nim vesměs měli nějaký vztah a rozuměli oboru podnikání. Většina strategických partnerů své nové české dcery jen vyrabovala a předělala je v laciné montovny. Takže ne, privatizaci absolutně nezvládl, jediná, která se povedla byla ta víceméně nezamýšlená.

    Jeho následníci už pak o volnotržním směřování nemluvili, ale pokračovali v nastaveném kurzu, jen se mezitím dvakrát šláplo pořádně na plyn: za Zemana a za Babiše.

  2. Jo, a pokud má někdo pochybnost o Klausově vnímání toho, co je volný trh, nechť si přečte jeho předmluvu ke Greespanově Věku turbulencí. To je tak šílenej úlet, kde je tento architekt direktivní řízení měny označen za největšího praktika volného trhu. Tedy Klaus vnímá jako volný patrně jen takový trh, který je mu volně k řízení.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Spolupracovník redakce

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >