Fialova lež jako metoda

Predátorské časopisy jsou takové, které podle tvrzení některých akademiků nepracují s náležitou odbornou precizností a publikují i to, co si to vědecky prý nezaslouží. Dokonce vyšel seznam takových časopisů kolující mezi akademickou veřejností. Protože mezi ní též působím, podíval jsem se do něj a zjistil, že u mnoha položek je připsáno dodatečné konstatování, že časopis je veden v té či oné citační databázi, a proto jej nelze považovat za predátorský. Zato jsem tam nenašel několik časopisů, o nichž jako publikující akademik moc dobře vím, že k těm predátorským, tedy odborně zpochybňovaným, patří. Proč? Kdo ví. Třeba tam publikovali jiní prominenti, a teď nechtějí být přistiženi na švestkách.

Vzpomněl jsem si v té souvislosti na zajímavou věc. Když nastoupil Petr Fiala do čela ODS, jeho stránka na Wikipedii, kromě jiného, ještě obsahovala informace o tom, na jaké téma sepsal svou diplomku a dizertační práci. Vzpomínám si, že nejméně jedna z nich, patrně ta druhá (ale nelze to ověřit, protože seznamy doktorandů z roku 1996 na FSV UK, kde Fiala tu práci obhájil, neobsahují jména autorů, neb „si to nepřejí“), byla věnována problematice sudetoněmeckých reminiscencí a historickým kontextům. V té souvislosti je dobré vědět, že krátce předtím provázel Petr Fiala po Brně Otto Habsburského a šéfa sudetoněmeckého sdružení Bernda Posselta. Bylť pan budoucí premiér tehdy šéfem moravsko-slezské organizace Habsburgovy a Posseltovy Panevropské unie.  Když se podíváte na tu Wikipedii dnes, nenajdete o těch Fialových pracích ani slůvko. Wikipedie má zřejmě zvláštní schopnost selektivního vypařování údajů, jinak si to vysvětlit neumím.

A když už jsem se tak zaobíral unikátní postavou pana premiéra, znovu jsem si důkladně pročetl jeho projev z nedávného 31. kongresu Občanské demokratické strany. Dalo by se tedy očekávat, že hlavní Fialův projev bude plný myšlenek, nejen hodnotících úspěchy a chyby minulé, ale i předkládajících plány do časů příštích Jenomže, kdo něco takového očekával, velmi se mýlil. Opoziční poslanec Patrik Nacher dokonce na sociálních sítích srovnal Fialův nadutý a sebechválou překypující projev s dávným a legendárním vystoupením Miloše Jakeše v Červeném hrádku, nepříliš dlouho před listopadem 1989.

Jakeš spolustraníky alespoň kritizoval

Myslím, že je namístě poslance Nachera poopravit, a to – možná kupodivu – ve prospěch Miloše Jakeše. Kdo si dal tu práci a poslechl si Jakešův projev k družstevníkům celý, trval okolo hodiny, a nikoli jen pár výživných hlášek o „bojlerech“ (namísto brojlerů) a zpěvačce Zagorové, což prý podle Jakeše byla prima holka, ale měla moc velké finanční příjmy, tak už teď ví, o čem se chystám psát. Jakeš jistě nebyl myslitel, a rétor už vůbec ne. Jeho lexikum bylo chabé a chudé. Co však jeho projev obsahoval, byla docela častá kritická slova na adresu vlastní (tehdy vládnoucí) KSČ. Bylo to v době, kdy v Sovětském Svazu zuřila perestrojka a glasnosť, ale naši papaláši se stále uzavírali do ulit a ignorovali realitu. Tedy především to, že ztratili podporu většiny obyvatelstva, a to jen trpně čeká, až se režim odporoučí na smetiště dějin. Jakeš se tu ocitl chvílemi málem v roli obrazoborce, který na plná ústa říkal: když se tato cesta ukazuje jako slepá, nechoďme po ní, i kdyby byla dlážděna ideologicky nejčistšími úmysly. Tedy takhle květnatě to neříkal, ale posluchači mu, myslím, rozuměli. Srovnání s Fialou je, ke svému smutku musím říct, až tristní.

Předně: Fiala se dopustil několika lží. Tvrdil, že ODS v minulých volbách (2021) získala pozici nejsilnější strany. Není to pravda. Nejsilnější stranou byla Babišova ANO (27,12%). ODS samostatně nekandidovala, účastnila se volební koalice s TOP 09 a KDU-ČSL, a společně (!) získali 27,79%, tedy jen o pár desetin procenta víc než samostatné ANO. Tedy lež číslo 1.

Dále nám Fiala bez uzardění tvrdil, že předseda Senátu Miloš Vystrčil je prý „obecně respektovanou osobností, která dodává důstojnost nejvyšším ústavním institucím“. Skutečnost je jiná. Podle šetření sociologického ústavu Akademie věd z letošního jara Vystrčilovi důvěřuje pouhých 20 % respondentů, zatímco nedůvěřuje 40 %, a – pozor – největší bizarnost, celých 31 % dotazovaných jej vůbec nezná. Naše koalice se o podobném zacházení s fakty obvykle vyjadřuje jako o šíření dezinformací. Měla by si zamést před vlastním prahem

Fiala vypustil úst také tuto větu: „Naše města a obce zvládly absorbovat stovky tisíc válečných uprchlíků z Ukrajiny. Díky tomu máme dnes na pracovním trhu 120 tisíc nových pracovníků, které nutně potřebujeme, abychom udrželi výkon naší ekonomiky.“ Ejhle. Ale podle oficiálních údajů Ministerstva vnitra a dalších průzkumů se nachází v Česku cca 600 000 nově příchozích Ukrajinců. Ti, kteří tu pracují často i dvacet let, usadili se, zapustili kořeny a mají občanský statut, se do toho nepočítají. Jestli je tu tedy 600 tisíc „nových“ Ukrajinců, ale evidujeme jich na pracovním trhu jen 120 tisíc, pak bude někde chyba. Buďto premiér neví, co mluví, anebo zamlčuje významnou část reality. Proč totiž mnozí Ukrajinci nepracují? Protože jim bohaté sociální zaopatření od našeho státu k živobytí bohatě stačí. A pak se – na pozadí těchto faktů – divme, že Václavské náměstí se plní lidmi, kteří protestují proti tomu, že vláda krátí důchody a zvyšuje věk odchodu do důchodu, a na druhou stranu zvyšuje výdaje na zbrojení (dnes 2 % státního rozpočtu), a o penězích na vojenskou pomoc Ukrajině ani nemluvě.

A tak bychom mohli pokračovat. Jakešovi komunisté možná neříkali vše, co měli, ale toto je programové lhaní občanům.

Nezlobte se na mě, ale Fialův zápal při kádrování Pavla Tuleji mi nemůže nepřipomenout známé úsloví o zloději, jenž volá: „Chyťte zloděje!“