Genocida, jakou svět neviděl

Přišlo to celé vlastně náhle. Nejvyšší státní zástupce JUDr. Igor Stříž vydal již 26. února 2022 krátkou zprávu „Informace k možným trestněprávním limitům svobody projevu ve vztahu k situaci na Ukrajině“. Zde apeluje na všechny osoby, aby se „v této tíživé době neuchylovaly k veřejným projevům, které by překračovaly stanovená ústavní a zákonná omezení“. A aby nebylo sporu, o jaká zákonná omezení půjde, uvádí i dva konkrétní paragrafy. Jsou jimi schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku a trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405. Ačkoli působila Střížova zpráva až orwellovsky absurdně, česká justice se dala do práce.

V téže době utichlo i volání po Střížově odvolání. Komunistická minulost vojenského prokurátora, jmenovaného Marií Benešovou, byla zapomenuta, jakmile se stala opět přítomností. Byl by to jen další z řady kafkovských paradoxů neliberální nedemokracie, kdyby neměl své důsledky. A těmi jsou do slova a do písmene návraty politických procesů. Lidé čelí trestnímu stíhání za komentář na Facebooku, nášivku na bundě, stužku na klopě nebo sýrové písmeno na šunkovém chlebíčku. To vše může být zpochybňováním genocidia, ač se to zdá sebeabsurdnějším.

Kauza Jašek

Zneužívání § 405 pro kriminalizaci nepohodlných názorů je závažný problém. Dokonce natolik, že znamená v důsledku tichou změnu režimu. Nejen de facto, ale i de iure. Svoboda slova už zůstala pouze větou na papíře kdesi v Ústavě, překrytou zcela obecnými paragrafy, jejichž účelové ohýbání je předem schváleno z nejvyšších míst. Postižitelnost různých vyjádření pak určuje toliko libovůle státních zástupců a subjektivní pocity soudců. Zatímco za banální výroky hrozí některým občanům až několik let za mřížemi, starostu městské části Řeporyje si za daleko agresivnější rétoriku odmítá Rakušanova policie byť jen předvolat.

Zajímavé přitom je, že skutková podstata zcela schází. Genocidu v souvislosti s ukrajinským konfliktem zatím žádný mezinárodní tribunál nebo k tomu způsobilá instituce spolehlivě neprokázala, a zůstává tak otázkou, co lze vlastně zpochybňovat. Tato věc, pochopitelná už pro školou povinné dítě, ale u našich soudů opakovaně naráží. Ve středu 6. prosince se u Obvodního soudu pro Prahu 1 znovu projednával případ Jakuba Jaška, který navštívil březnovou demonstraci Jindřicha Rajchla s nášivkou Wagnerovců a svatojiřskou stuhou.

Soudkyně Eva Švíglerová zde posunula limity právního systému až k pověstnému myšlenkovému zločinu. Občanovi, který nic neprovedl, vytýká motivaci, kterou prokazuje toliko svým přesvědčením. „Pan obžalovaný si byl velmi dobře vědom významu a odkazu nášivky Wagnerovy skupiny, a právě proto si ji na shromáždění vzal, aby tak vyjádřil svůj postoj k válečným zločinům,“ sdělila obviněnému. Jaký je význam nášivky a o jaké jde válečné zločiny, zůstává v právní mlze. Pravděpodobně záměrně. Paragrafy, které nejdou ohýbat podle potřeby, jsou totalitním režimům k ničemu. A ten nastupující nebude výjimkou.

Obdivuhodná letargie

Letargie společnosti je obdivuhodná. Nastoupila vláda, která zatím zvládla popřít prakticky všechna svá předvolební vyjádření, zavedla cenzuru, roztočila kola inflace, víří válečnými tamtamy a v kriminalizaci občanů začíná dohánět normalizační poměry obdivuhodnou rychlostí. A neděje se nic. Občan si zvykl. Prostě si bude dávat pozor. Na to, jaké nosí nášivky, zda nemá na čepici barvy v nesprávném pořadí nebo jestli náhodou nenakladl na chlebíčky sýr do nevhodného tvaru. A slovenskou trikoloru aby nechal radši rovnou v šuplíku, protože bude ruskou právě tehdy, když si to státní zvůle objedná. Klacek na občana byl vybrán z vágního znění stávajících zákonů, takže odpovědnost nenese nikdo.

Ale tak už to bývá. Za zavádění totality nenese odpovědnost nikdy nikdo. Ta vzniká hloupostí, naivitou, vypočítavostí a apatií ve společnosti, která si ji nechá dobrovolně naordinovat…