Hlavní je vůle, výsledky jsou vedlejší

Mluvím nyní samozřejmě o stavebním zákonu, který měl být perlou na legislativní koruně této dnes už jen čtyřposlancovité, ale tříministrovaté pidipartaji, která se po léta prezentuje jako množina „těch mladých, co tlačí kupředu moderní technologie.“ Vytvořili si na to speciální úřad, DIA (digitální agentura), s náklady v řádu miliard, jistě tam zaměstnali mnohé z těch, kdo v předchozím období poslancovali (rozdíl v počtu je 18 osob), a ne všichni se stali politickými (=zbytečnými) náměstky některých ministerstev. Teď k těm nezvoleným přibyl další jedinec z Europarlamentu, takže těch napřažených dlaní je víc než dost. Ale dobrá, pokud by opravdu něco uměli, je konečně jedno, zda autor digitalizace stavebního řízení nosí šedý oblek s červenou kravatou, nebo dredy. Hlavně, že svou věc umí a zvládá.

Stavby dle stavebního zákona

V našem případě se nestalo. Slavný stavební zákon sice platí, ale nedá se podle něj stavět. Zaplatí za to nejen sami investoři (stavebníci), ale i architekti, stavební úřady a další instituce, do jejichž kompetence takové rozhodnutí spadá. A jakkoli se to předseda Pirátů Ivan Bartoš průběžně snažil svést na neschopnost lokálních úředníků zvládnout sofistikovaný počítačový program, chyba je zjevně jinde. To jsou fakta, o nichž si v naší zemi cvrliká už i poslední vrabec usazený na zednické lžíci, kterou nelze použít, neboť k tomu není vyhotovena příslušná bumážka. Dobrá, řekneme si, očekávání spojovaná s Piráty byla planá, jsou to taky jen lidé a tuhle věc prostě nedali, to se stane. Slušný člověk by jim dal druhou šanci, kdyby…

Že by demise?

Kdyby se nechovali jako stádo rozzuřených turů ze savany, kteří ženou vše živé před sebou až do úplného ušlapání. Jakou to má dnes u nás podobu? Ministr pro digitalizaci (a místní rozvoj) Ivan Bartoš v Blesku například tvrdí: „Systém je funkční, jen má své problémy.“ Průběžně si též povšiml, že mnozí jeho kritikové, nejen postižení stavebníci a spol., ale též opoziční a zhusta i koaliční politici jsou toho názoru, že za tuto flagrantní neschopnost by měl zaplatit demisí. To však ne. Co říká Ivan Bartoš? „Hlavu na špalek nedám. Nevím, v čem by má rezignace měla situaci se stavebním řízením pomoci“ (Lidovky.cz). A pokračuje ve výše naznačeném duchu: „My jsme minulý rok schválili stavební zákon. Splnili jsme to, spustili a systém běží zhruba měsíc. Má objektivně problémy. A to v nastavení automatizace u úřadů.“ Takže opět – my nic, my muzikanti, to ti hloupí úředníci někde na okresech či obcích.

A pointa? V tomtéž duchu: „Stavebním úřadům má pomoci nový manuál, vydaný minulý pátek. Ten by měl úředníkům zjednodušit orientaci v Informačním systému stavebního řízení (ISSŘ). Od pondělí je k mání také manuál k samotnému systému. Dále jsme rozjeli sérii dalších školení, většinou dvě do týdne, probíhají zpravidla na webu ministerstva pro místní rozvoj. Náš úřad vysílá odborné týmy za jednotlivými stavebními úřady. Do budoucna očekávám i další změny stavebního zákona – zejména směrem k úředníkům, aby se změnily požadavky na jejich výkon práce.“ To je jak s tím kosmetickým přípravkem: Šampón a kondicionér – dva v jednom. Jednak opětovné přehazování viny na subalterní úředníky, jednak milé kšeftíky pro kamarády z pirátské čtvrti, zajišťující školení, brožurky a jiné nesmysly, které by nebyly třeba, kdyby Piráti ten systém prostě zhotovili profesionálně a bez tolika chyb, na něž doplácí celá stavící část obyvatel.

Vůle v první řadě

Největší problém totiž nejspíš není ani tolik v odborné kompetenci těch, kdo pro Piráty ten systém vyráběli, jako v komunikaci samotných vládních činitelů. Nezapomeňme, že Ivan Bartoš je krom jiného vicepremiér. A házet vinu za vlastní neúspěch na občany, to už je nákrok k Foltýnovým „sviním“ a „zombíkům“ (rozuměj, občanům, kteří nesdílejí vládní názor na cokoli.) V překladu to znamená: Nás je 108 a prosadíme cokoli, třeba i zákaz jakékoli nové výstavby. Pak to svedeme na neschopnost místních byrokratů. A obdobně i v jiných oblastech, v nichž se dnešní koalice, pravda, zatím ani jednou neblýskla (viz nekonečné Jurečkovy důchodové přemety, Stanjurova neschopnost sestavit smysluplný a korupceprostý státní rozpočet, či Fialovy válečnické avantýry na východ od Slovenska).

Bartošovo vyjádření bylo korunováno větou, z níž při hlubším zamyšlení zamrazí: „Jestli Pirátům něco nechybí, tak je to ta vůle, prostě vzít složitý problém a snažit se ho vyřešit. To, zda jsme v tom v danou chvíli super úspěšní, méně úspěšní nebo ten první pokus skončí špatně, to je už jiná věc.“ No právě, chce se dodat. Vůle k čemukoli, zejména k moci, zde rozhodně nechybí, ale ty výsledky….

Čtěte také:  Cena za teplou hrdost,  Pirát, který má problémy s počty, To je ale úroveň, Markétko!