Jak nás informovala sama Česká televize, Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) možná získá ústavní pravomoc prověřovat hospodaření České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo). Senátní novelu podpořila v úterním úvodním kole sněmovna. Účelem předlohy o hospodaření ČT a ČRo je zvýšení průhlednosti ekonomiky obou veřejnoprávních médií, jejíž součástí jsou zákonem stanovené poplatky.
Veřejnoprávní televize letos hospodaří s rozpočtem 8,5 miliardy korun, což je meziročně o sedm procent více. Hlavním příjmem má být výnos z televizního poplatku (6,73 miliardy). Český rozhlas má pro letošek rozpočet 2,74 miliardy, což je o 378 milionů korun navíc proti loňskému rozpočtu. Rozhlasový poplatek tvoří 90 procent příjmů veřejnoprávního rozhlasu. S těmito financemi dosud hospodaří obě instituce bez nezávislé vnější kontroly, jen na základě vlastního uvážení. Což je s prominutím byznys jako trám. Ročně vyletí do vzduchu přes 11 miliard, které alokují managementy oněch médií. Prostě hospodaří za cizí.
Podle senátorky Hany Kordové Marvanové z klubu ODS a TOP 09 by kontrola NKÚ mimo jiné mohla zvýšit důvěryhodnost obou médií v očích veřejnosti. Otázka důvěryhodnosti se zde připomíná velice často. Dnes o ní mluví i ti, například právě senátorka Kordová Marvanová, kdo ještě v dohledné minulosti operovali tezí, že veřejnoprávní média jsou potřebná, nutná a nezávislá, a tedy rozumějme: důvěryhodná, ze samého principu. Najednou se tu tedy objevuje pochybnost o jejich důvěryhodnosti. Řekněme, že je to drobný, leč příjemný krůček vpřed.
Proč? Protože důvěryhodnost těchto institucí nespočívá výlučně ve způsobu jejich navázání na veřejné prostředky (poplatky či rozpočet), a dokonce ani na formě kontroly (nově možná NKÚ), ale plyne hlavně z chování institucí samotných a lidí, kteří je tvoří. Ale k tomu až níže.
Zákon o NKÚ
Úřad podle §3 vykonává kontrolu:
a) hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti,
b) státního závěrečného účtu,
c) plnění státního rozpočtu,
d) hospodaření s prostředky, poskytnutými České republice ze zahraničí, a s prostředky, za něž převzal stát záruky,
e) vydávání a umořování státních cenných papírů,
f) zadávání státních zakázek.
A dále se píše v §4: „Při kontrole úřad prověřuje, zda jsou kontrolované činnosti v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné, hospodárné a efektivní.“
A zde je možný zakopaný pes. Zjištění NKÚ, které bude konstatovat neúčelnost, nehospodárnost a neefektivitu nakládání s veřejnými prostředky v těchto médiích, bude nepochybně vždy napadáno s poukazem na to, že kontroloři nerozumějí problematice, nechápou vyšší poslání veřejnoprávních médií, a tudíž nejsou kompetentní rozhodnout, co má či nemá prioritu. Budeme svědky permanentního mediálního boje, budou létat slova o omezování svobody slova a likvidaci nezávislosti. Hrozba další vzpoury, která zazněla v minulých týdnech z Kavčích hor, se tak může paradoxně jen uspíšit. Každopádně ČT a ČRo se budou čím dál hlasitěji vydávat za posvátné krávy, nedotknutelné ikony naší slavné liberální demokracie.
ČT patří těm, kdo v ní pracují…
Právě v tom je potíž. ČT a ČRo nejsou o nic posvátnější, než jakákoliv státní či veřejná instituce podléhající kontrole NKÚ. Mají jen výrazně oteklejší ego, posílené vítězstvím rebelantů ze zimy 2000-2001, kdy Karel Schwarzenberg pronesl onu slavnou větu: „Česká televize patří těm, kdo v ní pracují.“ Zaměstnanci obou institucí si tak nějak zvykli, že je normální brát zákon do svých rukou a interpretovat jej jako neomezenou privilej rozhazovat miliardy bez přímé odpovědnosti. Rady obou médií jsou v tomto směru bez pravomocí, a tedy irelevantní, ryze formální.
A zde jsme zpátky u chování ČT a ČRo (respektive tamních zaměstnanců) v kontrastu k tomu, co jim nařizuje zákon, totiž zveřejňovat všechny možné informace a názory bez ohledu na národnostní, etnické, rasové, politické, kulturní atd. různice a přispívat tím k vytváření pluralitní společnosti. Dnes se obě média chovají zpravidla jako poplatná bývalé pětikoalici, dnes dlící v opozici. Ne nadarmo se, v inspiraci jedním z hesel Listopadu, říká: Česká televize lže, jako když Forum24 píše. Nevěříte? Sledujte obě média. A hned budete doma.
Veřejnoprávní média by nutně potřebovala nezávislý forenzní audit. Je jisté, že účetní audit žádná významná pochybení nenajde. Jenže když se bude NKÚ chovat forenzně, bude zkoumat účelnost a smysluplnost vynaložených peněz, dostane se do palby. Je dost dobře možné, že se bude bát vyslovit kritický názor. To bude ovšem další vítězství těch, co si přejí zachovat status quo. A navíc budou ještě vybaveni argumentem: „Vidíte, jsme pod kontrolou NKÚ. Tak co ještě chcete?“
Čtěte také:
Česká televize pozvala Okamuru k Moravcovi. Ten pozvání přijal – udělal správně?
Česká televize jako koncentrát převrácené reality
Česká televize opět úspěšně hledá dno
