Už jsme v těchto místech reflektovali rozsáhlé výletnictví prezidentského páru, společně či jednotlivě. Vždy, když se zase (v průměru 3–5× denně) z různých médií dovídám, kde se zase Petr či Eva Pavlovi objevili, s kolika rukama si potřásli a kolik lichotek vyslechli, vzpomenu si na jedno dávné dětské říkadlo: „Hrdina je, nebojí se, hlavou dolů otočí se.“
To se, pokud už jste zapomněli, užívalo pro nácvik tělocvičného stoje ve svíčce, tedy hlavou k zemi a nohama k nebi. A ta říkanka byla taková popisně motivační. Ó, jak pěkně sedí na naši první rodinu. Když je třeba, převléknou kabátce, když je třeba, stoupnou si na hlavu. Hrdinové jsou, nebojí se.
Jinak odborně se jejich neustálé kampani říká marketing, zde konkrétně politický marketing. Ten se zpravidla soustředí nikoli na ideový obsah toho, co politik, zde Petr Pavel, sděluje světu, ale jak působí na své případné budoucí voliče. Jezdí na motorce, vede zástup Harleyů, fotí se na automobilových závodech, ale také jezdí po českých a moravských regionech a má velmi dobře nachystaný program, včetně Země živitelky či návštěvy ikonického rockového festivalu spjatého kdysi s Václavem Havlem. Překlad do lidštiny: pan prezident je nás všech, má nás všechny rád, myslí na naše dobro a má fousy jak TGM: Tedy volme jej.
Paní prezidentová je obdobný příběh. Její adorace v mainstreamových médiích, nejen v lifestylu, ale i ve zpravodajství, je nevídaná. To neměla ani Olga ani Dagmar Havlová (vzpomeňme na její marné úsilí vydobýt si apanáž první dámy, jakou dnes Pavlová má), natož Lívia Klausová, a už vůbec ne Ivana Zemanová. Tohle totiž už není ani zdaleka politika a výkon státních povinností, ale jen a pouze – právě ten marketing. Paní Pavlová se stále setkává s běžnými i důležitými lidmi (v tom prvním trochu připomíná Martu Gottwaldovou, ale má výrazně lepší stylisty). Její funkce spočívá v tom dělat druhou linku marketingu P. Pavla pro druhou volbu prezidentem v roce 2028.
Mimochodem, celé to balábile musí stát hory peněz. Nejen každodenně jiné šatičky neboli „strůj“ paní politrukyně, ale celý ten kolotoč ochrankářů, vozidel, letadel a kdoví čeho, vozidel, letadel a kdoví čeho. Odkud asi přicházejí? Z úspor manželů Pavlových asi ne. Tedy z úspor nebo daní našich. Nu, aspoň máme dnes a denně na očích, za co ty původně své peníze utrácíme.
Věcně vzato: zde už vůbec nejde o politiku jako službu obci, tady jde jen o udržení prázdných figur na místech, skrze která lze zajistit výnosné transakce jejich loutkovodičů.
Kdybych byl škodolibý, řekl bych, že se docela těším, až někdy Thomas Paukner ve svém investigativním článku popíše zajímavý příběh prvního manželství Petra Pavla. Možná se budeme divit.
A když jsme začali dětskou říkankou, tak jí taky skončíme. Zněla takhle:
Jede rytíř na koni
Jede rytíř na koni,
nikdo ho nedohoní.
Hopsasa, hopsasa,
ten se pěkně natřásá.
P. S. Aktuální zpráva o prezidentově neúčasti u voleb způsobené jeho dalším výletem za hranice všedních dnů však vypovídá nejen to, že hlava státu arogantně kašle na občany, ale taky si je zjevně příliš jistá svým příštím vítězstvím. Nu, aby se Petr Pavel nakonec nedivil . Ukazuje se tu totiž, že i mistr marketér se někdy utne. A pořádně.
