Íránsko-izraelský konflikt se nekoná, v Kremlu mohou slavit

Nakonec to dopadlo tak, že na Izrael bylo vysláno 300 dronů a střel, ale 99 procent zachytila protivzdušná obrana. Vedle tradičních spojenců USA, Francie a Anglie vypomohlo Izraeli netradičně Jordánsko. Írán si odškrtl splněný úkol, neboť provedl odvetu za útok na svou ambasádu v Damašku, během kterého byli zabiti významní představitelé íránských revolučních gard. Odhaduji, že zatímco Moskva byla silně zneklidněna, žil Kyjev v naději, neboť případná izraelská odveta mohla v již tak výbušném regionu vyvolat velký konflikt a výrazně oslabit jednoho z největších ruských spojenců.

Radost v Moskvě

Zatímco Írán vyslal signál, že případná odvetná akce by vyvolala ještě silnější reakci, Západ vyzval Izrael, aby nestupňoval napětí. Podle New York Times v pátek kdosi zaútočil na leteckou základnu v středoíránské provincii Isfahán. Televizní stanice ABC News pak uvedla s odvoláním na vysoce postavený zdroj, že izraelské rakety zasáhly blíže nespecifikovaný cíl v Íránu, Jeruzalém útok nekomentoval. Někoho by až mohlo napadnout cosi o nažraném vlkovi a celé koze.

V Moskvě každopádně mohli začít slavit, neboť Írán patří mezi klíčové vojenské dodavatele Ruska. Kromě toho íránská „flotila duchů“ podle Financial Times transportuje od začátku války ruskou ropu, čímž umožňuje financovat válčení. „Širší regionální konflikt, zejména pokud by zahrnoval přímý střet mezi Izraelem a Íráném, by omezil schopnost Teheránu plnit nadále úlohu dodavatele zbraní Moskvě,“ píše Michele Grisé z amerického think tanku RAND v textu, který vyšel bezprostředně před íránským útokem v magazínu The National Interest. Podle autorky by pak Írán v případě konfliktu vyžadoval od Ruska větší pomoc, kterou by ovšem Moskva vzhledem k vlastním obtížím nebyla schopna poskytnout. A případná rusko-íránská roztržka by byla Ukrajině bezpochyby ku prospěchu.

Peking vítězí

Neadekvátní reakce Izraele a konflikt s Íránem většího rozsahu by kromě zmíněného silně narušila postavení Ruska jako prostředníka v konfliktu mezi židovským státem a Hamásem. Zároveň by posílil vliv další země, které má v blízkovýchodním regionu své strategické zájmy, a to Číny. Peking to sice umně hraje na všechny možné strany a je vnímán jako podporovatel Ruska, Vladimir Putin ovšem nemá sebemenší zájem na tom, aby Čína v regionu posilovala na úkor Moskvy. „Rusko by bylo nepochybně mimořádně citlivé na čínské pokusy zasahovat do dění na Blízkém východě, který vnímá po angažmá v Sýrii jako sféru svého vlivu,“ stojí dále ve výše zmiňovaném textu think tanku RAND.

Článek připomíná i to, že k nelibosti Kremlu zabodoval Peking loni v březnu, když se mu podařilo dostat k jednacímu stolu po sedm let silně znesvářené Saúdskou Arábii a Írán. Jejich vztahy jsou teď ve stádiu rozmrazování. Přitom, jak uvádí Defence Priorities, stačilo vyhnout se americkým chybám uplynulých třiceti let. Washington totiž toužil po vlivu, který mnohonásobně převyšoval jeho bezpečnostní a ekonomické zájmy, zatímco Peking zná své limity. Zároveň musí jak, USA tak Rusko vzít na vědomí, že Čína je největším dovozcem ropy ze Saúdské Arábie a uzavřela dlouholetou obchodní smlouvu s Íránem.

Jiný obraz doby

Útok Íránu na Izrael rovněž odpověděl Kyjevu, jak vnímají velcí hráči roli Ukrajiny. Ukrajinský prezident Zelenskyj sice vcelku správně konstatoval, že státy NATO mohou chránit taky nečlenské země, tedy i Ukrajinu, John Kirby z pozice mluvčího americké Rady pro národní bezpečnost ovšem následně věc rozvedl. Na dotaz, zda nelze pomoci Ukrajině stejně jako Izraeli, odpověděl, že nikoli, neboť se „jedná o různé konflikty, jiný vzdušný prostor, jiný obraz doby.“ Je ovšem nutno poznamenat, že Kirby takto pravil bezprostředně před návštěvou premiéra Petra Fialy v Bílém domě, který v debatě s Joe Bidenem mimo jiné konstatoval kladný vztah amerického prezidenta k Československu. Možná proto bude všechno jinak. 

Víc k tématu:

Írán provedl letecký útok na Izrael, škody nejsou velké