Papežská apoštolská cesta do Afriky se stala dějištěm velkého střetu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a papežem Lvem XIV. Začala to Trumpova kritika, že je římský biskup „slabý při kriminalitě“ a „strašný v zahraniční politice“. To se najednou stalo nejdůležitějším až jediným rámcem, který mnoho masmédií používalo k pochopení toho, co Lev XIV. říkal a dělal na černém kontinentu.
Politický podtext byl samozřejmě přítomen, jelikož Lev byl na dosud nejdelší cestě trvající jeden a půl týdne a zahrnovala čtyři státy. V Kamerunu a Rovníkové Guineji jsou političtí vůdci u moci po celá desetiletí a Alžírsko je sice demokratickou republikou, ale podle ústavy je islám náboženství státu. Přestože je Angola bohatá na ropu, trpí velmi velkou nerovností.
Ale přesto nejsou papežské cesty obvykle příliš sledovány, kromě konce, kdy papež během tiskové konference v letadle hovoří s novináři, kteří ho doprovázejí. Tentokrát cesta papeže Lva XIV. do Afriky vzbudila pozornost okamžitě po poznámkách prezidenta Donalda Trumpa o prvním severoamerickém papeži. Římský biskup už byl v letadle na začátku cesty, když reagoval slovy, že se „nebojí Trumpovy administrativy.“
Je proto pochopitelné, že zaměření většiny masmédií nejenom z USA nebylo tolik na Afriku a mnozí nejen žurnalisté se snažili číst papežské projevy během apoštolské cesty optikou, kterou nastolil kontroverzní prezident USA. Lev XIV., stejně jako jeho nedávní předchůdci, apeloval na mír a spravedlnost, odsuzoval války, korupci a vykořisťování. Pontifik se přesto vyjádřil o krátkozraké dezinterpretaci, když novinářům řekl, že „není mým zájmem diskutovat o Trumpovi“.
Projevy a homilie se obvykle připravují týdny dopředu a odrážejí především místní výzvy, i kdyz reagují také na širší kontext.
„Jak se papež stal Trumpovým nepřítelem“ nebo „Pontifikát se proměnil v souboj mezi americkým prezidentem a Lvem“ – tak psala světová média a rovněž se snažila přesvědčivě vysvětlit, že nyní je katolická monarchie „zjevně v rozporu s Trumpovým světonázorem“. A takhle bychom mohli pokračovat.
Například věhlasný The New York Times v textu s názvem „Papež na turné po Africe zvýšil hlas, ale nelíbilo se mu echo“ napsal, že Lev použil „nejpřímější komentáře od doby, kdy se loni stal papežem, ale bylo mu nepříjemné, jak byla tato kritika vykládána“.
Někteří vatikanisté soudí, že papežova mírná a vyvážená reakce na Trumpa, zdůrazňující, že je „pastor navštěvující lidi“ a vyhýbající se politické konfrontaci, mu „vysloužila globální postavení, které na začátku neměl“.
Ale byla i opatrnější média, především katolická a některá světská, která se zaměřovala na samotnou cestu a její oficiální záměry. „Poutník lev se bije za mír“ (lev se řekně italsky Leone a francouzsky Léon). Afričané vysvětlovali pontifikovu volbu navštívit jejich vlast jako způsob uznat její rostoucí katolickou populaci a význam ve světě. Také chtěl možná upozornit na její pokračující utrpení, mnoho konfliktů a válek.
Historický okamžik ve znamení dialogu
Ze všech čtyř zemí, které katolický vůdce navštívil, byla jedna zvláštní z několika důvodů. Je to ta nejblíže k Evropě, Alžírsko, kam se vydal jako první papež v historii. Jde o převážně muslimský stát a rodiště svatého Augustina. Augustin Aurelius tady v dobách upadající Římské říše byl biskupem, a to v Hippo. Světec a významný křesťanský myslitel je duchovní otec Lva XIV., prvního nástupce svatého Petra, který je členem augustiniánského řádu.
Společnost prožívala návštěvu se „směsí zvědavosti, respektu a obezřetnosti“, řekl jeden lokální biskup, a druhý ji nazval „historickým okamžikem ve znamení dialogu“, přičemž časopis Velké mešity v Paříži zveřejnil na titulní straně Lva s nápisem „Lev XIV. v Alžírsku: Jako by ten druhý už byl námi“.
„Poprvé jsem ve své zemi mohla mluvit o křesťanství, o papeži a o svatém Augustinovi, aniž bych se bála, že budu ostrakizována, pomlouvána atd. Mluvila jsem o tom všem a komentovala cestu Lva XIV. v celostátní televizi. Myslím, že papež byl katalyzátorem pozitivní změny v mé společnosti,“ řekla Nadjia Kebour na přednášce v Římě, kde vyučuje islám, křesťansko-muslimský dialog a arabštinu. Uznává, že její rodná země má před sebou ještě hodně práce, aby uspěla.
Ve Francii, která kolonizovala Alžírsko během 130 let, byly slyšet hlasy, aby papež navštívil Tibhirine, kde byli před 30 lety uneseni francouzští trapističtí mniši z kláštera a zavražděni teroristy. Také francouzský biskup v Oranu Pierre Claverie byl zavražděn. Později byli blahořečeni, což znamená, že katolická církev uznala, že žili dobrý život, což může vést k jejich svatosti (uznání církve, že je člověk v nebi). Před 110 lety byl v Alžírsku zabit jiný Francouz a dnes svatý misionář Charles de Foucauld.
Nepřítomnost papeže na těchto „místech činu“ by se dala vysvětlit přáním Svatého stolce vyhnout se politicky citlivé otázce, možná spojené s bezpečnostními riziky v některých částech a logistickými důvody. Alžírsko je také největším státem černého kontinentu.
V Kamerunu, kde žije převážně křesťanská a muslimská komunita, se papež setkal také s místní komunitou, která trpí dlouhým konfliktem známým jako „anglofonní krize“ a napětím mezi anglicky a francouzsky mluvící částí. Papež ocenil, že regionální krize „sblížila křesťanské a muslimské komunity“, jejichž „vůdci se sjednotili a založili mírové hnutí, jehož prostřednictvím se snaží být prostředníkem mezi znepřátelenými stranami“.
Svět pustoší hrstka tyranů
Pak přišla část, která je pravděpodobně nejcitovanější z jeho projevů v Africe: „Svět pustoší hrstka tyranů.“ Podle něj „mistři války zavírají oči před skutečností, že miliardy dolarů se utrácejí za zabíjení a devastaci, ale zdroje potřebné k léčení, vzdělávání a obnově nikde nejsou“.
Lídr největší křesťanské církve na světě pokračoval ve svých apelech na evangelium a spravedlnost v převážně křesťanských zemích, Angole, která je bohatá na přírodní zdroje, a Rovníkové Guineji, jediné africké zemi, jejímž úředním jazykem je španělština.
Na tiskové konferenci v letadle papež Lev XIV. hovořil o požehnání osob stejného pohlaví, válce v Íránu a o tom, jak udržet jednotu církve. Tato část, jak jsme zmínili na začátku, je zpravidla nejzajímavější z celých cest, protože papež „musí“ odpovídat na přímé otázky novinářů na palubě a přeskakuje se z jednoho tématu na druhé. Některé z jeho odpovědí by za normálních okolností tvořily samostatný článek a zasloužily by si pozornost a analýzu, které by se jim normálně dostalo, pokud jsou proneseny v jiném, klidném kontextu.
Pokud zůstaneme v konfrontačním narativu Trump-Lev, jedna otázka obzvláště vyniká. Jeden z novinářů řekl, že se papež setkal s některými z nejvíce autoritářskými vůdci světa a zeptal se ho, jak se vyhnout tomu, aby jejich režimům dal morální autoritu.
Papež Lev XIV. připustil, že mohou existovat různé výklady, ale zdůraznil, že Svatý stolec udržuje – „někdy s velkou obětí“ – „diplomatické vztahy se zeměmi s autoritářskými vůdci, abychom s nimi mohli mluvit“.
Jak 267. papež katolické církve řekl na závěr, že „ne vždy děláme velké proklamace“, protože v zákulisí je spousta práce na prosazování spravedlnosti, humanitárních záležitostí a tak dále.
Čtěte také:
Je papež katolík? Aneb Trump kontra papež – kterému fandit?
Habemus Papam! Kdo je nový papež z USA
Papež Lev XIV. se bude muset vypořádat s válkami, islámem i mafií
