Sedmadvacátého srpna vstoupil do katolické školy v americkém Minneapolis muž jménem Robin Westman a při ranní mši začal střílet do modlících se dětí. Dvě zavraždil (ve věku pouhých osmi a desíti let), a jen díky nesmírné odvaze pedagogů a starších dětí, kteří pohotově reagovali a menší děti chránili, „pouze“ zranil další dvě desítky.
Od Kalifornie po Maine se začal okamžitě na atomy rozebírat profil (tou dobou již vlastní rukou zabitého) vraha. Od začátku to bylo jasné. Realitu odmítli vidět pouze progresivističtí politici a média hlavního proudu. Tak například renomované noviny The New York Times blikaly na čtenáře tučným písmem vyvedenou větu: „Podezřelá znala svou oběť, ale její motiv je záhadou.“
Od prvního po poslední slovo jde o naprostý nonsens. Mediální mainstream se totiž rozhodl namísto objektivního informování amerických občanů o veliké lidské tragédii řešit politickou korektnost, a tak podivného mladíka Westmana, který se identifikoval jako žena, začal post mortem jako ženu také titulovat. Zdá se, že tím trestuhodně odvedl pozornost čtenáře od podstaty věci, protože se v tu chvíli místo samotného kriminálního případu stalo hlavním tématem sebeprožívání a nějaké genderové dojmy pachatele. Je možné, že se tím však média – zcela netušeně a nezáměrně – naopak k pravé podstatě záležitosti výrazně přiblížila… O tom však až dále v textu.
Musíme totiž nejprve „dorozebrat“ ten nesmyslný výkřik NYT. Ty mají pravdu v tom, že vrah znal své oběti. Cíleně se zaměřil na tu nejzranitelnější složku společnosti – na děti, jejichž zavraždění způsobilo nejen jejich rodičům a učitelům to nejhrozivější utrpení. Vyšetřovatelé později potvrdili, že vraha těšilo pomyšlení na dětské utrpení a že byl posedlý jejich zabíjením.
Vrahův motiv však rozhodně žádnou zapeklitou záhadou není! Pravděpodobně už v momentu, kdy příslušný redaktor dával tento blábol dohromady, po sociálních sítích a v kritičtějších médiích kolovaly snímky (zřejmě pořízené a zveřejněné samotným vrahem), na nichž můžeme vidět například symbol samopalu v duhovém poli s nápisem „Braňme rovnost“, různé zbraňové komponenty popsané výzvami k vraždě současného amerického prezidenta, naprosto brutálními antisemitskými hesly (typu „Šest milionů nestačilo“ – v narážce na holokaust) a odpornými slogany namířenými právě proti křesťanům a svým budoucím dětským obětem („Kde je teď ten váš Bůh?“).
Útok proti symbolům západní civilizace
Jedná se o modelový útok nenávistného ideologického fanatika namířený proti symbolům západní civilizace, jejím pilířům a samotnému jejímu obsahu. Proti její budoucnosti, kterou ztělesňují děti.
Podobně děsivě jako progresivistický mediální mainstream na vraždění reagoval starosta města Minneapolis Jacob Frey (pochopitelně za Demokratickou stranu), který využil svůj projev pro klasickou woke agitku a s takovým ustaraným školometským výrazem hlásal pozůstalým, přeživším a všem občanům Spojených států toto: „Slyšel jsem hodně nenávistných slov namířených proti naší trans-komunitě. Kdokoliv, kdo tento případ zneužívá pro znevažování naší trans-komunity, ztrácí poslední zbytky smyslu pro elementární humanitu…“ A tak dále, a tak dále.
Právě tito a jim podobní politici s jejich nemístnými řečmi však přivádí Američany k logické úvaze nad spojitostí mezi domácím terorismem tohoto typu a jeho modelovým pachatelem, který se obvykle vyznačuje buďto pestrobarevnými vlasy či nějakými jinými zvláštnostmi v otázce vzhledu, a především tím, že se tzv. „identifikuje“ jako transsexuál, nebinární osoba, gender-fluid atd. Na tom totiž, ať se to někomu líbí nebo ne, něco je. Série těchto hrůz, jejichž většina je jak přes kopírák, je zkrátka podivná a nelze přehlížet určité společné znaky jednotlivých případů.
Jen několik čistě amerických příkladů: V březnu roku 2023 ve městě Nashville spáchala dívka identifikující se jako muž v křesťanské škole masovou vraždu. V květnu roku 2019 spáchalo totéž dokonce duo osob identifikujících se jako transgender – tentokrát ve škole ve městě Denver. Obrovským počtem dětských obětí jistě všem utkvěl případ z května roku 2022, kdy na základní škole v texaském Uvalde podivná, poněkud „hermafrodití“ osoba spáchala další masovou vraždu. Progresivistům řádně zamotal hlavu případ z podzimu téhož roku, kdy vystřílela jeden coloradský gay klub jakási „nebinární“ bytost (nepoučený člověk by řekl, že šlo jen o ošklivého a obtloustlého chlápka, který už nevydržel sám se sebou…). Zločiny v režii podobných pachatelů zasáhly dále Maryland (2018), Pensylvánii (2023), Iowu (2024) anebo třeba stát Georgia (rovněž 2024).
Kde je tedy vlastně problém?
Problém se hledá ve všem možném, jen ne tam, kde skutečně je. Jeden extrémní tábor automaticky a kolektivisticky viní lidi, kteří prošli změnou pohlaví. Druhý extrémní tábor vidí problém jednak v samotné existenci zbraní a jejich držení, a jednak v „netolerantní a opresivní“ společnosti, která de facto nutí podobné jedince občas vystřílet ve jménu své vlastní obrany nějakou školu – přesně jak tvrdí toto dnes již regulérní hnutí násilnických genderistů a různých jiných psychopatů, kteří za svůj emblém pojali onen zmíněný samopal s pozadím „trans“ vlajky.
Za tyto tragédie však nemohou ani všichni transsexuálové, ani společnost, ani marťani… A už vůbec ne zbraně, které jsou vždy jen nástrojem (a to stejně tak obranným, jako útočným), jenž je nebezpečný vždy jen v rukou – a konečně se dostáváme k jádru pudla – těchto a jim podobných psychopatů a nebezpečných ideologických fanatiků. Jejich vnější podobu, do velké míry stereotyp, jsem se již pokusil načrtnout a asi si ji každý dovede představit.
Důležitější je však jeden vnitřní neviditelný společný prvek – a tím je právě přesvědčení těchto patologických jedinců, že jsou něčím jiným (jiným pohlavím či neomezeným množstvím různorodých nesmyslů, které genderoví teoretici nazývají třeba „gender-fluid“). Je to však jen přesvědčení, dojem, iluze pramenící z jejich špatného mentálního stavu, psychické lability, pohnuté morálky… Ti lidé pravděpodobně žádnou genderovou dysforií netrpí.
„Fact-checking“ a mediální manipulace
Závěrem stojí za zmínku jedna „fact-checkingová“ zpráva již staršího data od agentury Reuters. Ta uvádí, že „trans a nebinární lidé nepáchají většinu masových střeleb ve Spojených státech“ a že jich určitě víc napáchají „cis muži“. Autor tím titulkem opět – asi též omylem – říká něco, co původně dost možná nezamýšlel: že o žádné trans-lidi rozhodně nejde a je nesmysl podobné výmysly podobných vraždících psychopatů, o nichž pojednává můj komentář, v jakékoliv míře akceptovat. Takže ani nedává smysl řadit je paušálně do nějaké statistiky „transsexuálních vrahů“.
A v neposlední řadě jde také o zvláště roztomilou mediální manipulaci. Jak by asi také mohla naprosto mikroskopická menšina trans a nějakých „nebinárních“ lidí páchat v absolutních číslech většinu masových střeleb na území Spojených států? Jde o klasickou novinářskou podpásovku, na kterou jsme v Evropě zvyklí u tématu migrace, kdy nás mediální mainstream také ubezpečuje tím, že např. afghánská (ani ne půlmilionová) menšina nepáchá absolutní většinu zločinů třeba v (osmdesátimilionovém) Německu…
Nedodává už ovšem, že zde Afghánci páchají proporcionálně téměř sedmdesátinásobek hromadných znásilnění oproti Němcům nebo že je sedmkrát větší pravděpodobnost, že nezletilého sexuálně napadne Afghánec oproti Němci (oficiální data Spolkového kriminálního úřadu, čili BKA). Vždy je to o kontextu, souvislostech a proporcích.
Čtěte také:
Zamlčované souvislosti vraždy republikánského konzervativce Kirka
Transgender povinně do škol
Dvojí pohled woke levice na vraždy a násilí
