„Kritizovat papeže, to se prostě nedělá,“ napomínají Trumpa katolíci, od amerických biskupů po italskou premiérku. Ta je zřejmě i ochotná kvůli tomu narušit nadstandardní vztah, který si s Trumpem vybudovala. Za americké katolické hodnostáře na Trumpa nejhlasitěji zahřímal biskup Robert Barron, klasifikující jeho výroky jako „naprosto nevhodné a neuctivé“, s připomínkou, že Trumpa volilo dvacet milionů katolíků, a s výzvou, aby se papeži omluvil. A s trochu záludným oslovením „seriózních katolíků v Trumpově administrativě jako ministr zahraničí Rubio a viceprezident Vance“, aby se s vatikánskými funkcionáři setkali ke „skutečnému dialogu“, zřejmě bez Trumpa, když už ne rovnou za jeho zády.
Že to Trump může vnímat jako snahu církve diktovat vládě politiku, se asi nelze divit. Zvlášť když se dozvídá, že těsně předtím papeže navštívil jistý David Axelrod, někdejší šéf Obamových prezidentských kampaní, dnes nejvlivnější politický manipulátor Demokratické strany a dlouhodobý tvůrce politiky americké levice. Připomínka, že Axelrod, papež Lev XIV. i Obama jsou staří kamarádi z Chicaga, kde se od 60. let pod profesorem Alinskym kuchtila politika ovládnutí Demokratické strany (že by teda i církve?), je jen malá perlička pro milovníky konspiračních teorií. Ale i bez nich americkým interentem šumí otázka, zda levicovou politiku Demokratů nepřebírá i církev a nezačne ovlivňovat volby.
Ale kritizovat papeže, že se nedělá? Kdy jste si naposled četli dějiny církve? Hádky mezi papeži a evropskými vladaři explodovaly do válek pravidelně od 11. století. Připomeňme si výčet jen těch nejslavnějších.
Německý římský císař Jindřich IV., papežem poražen, kajícně pochoduje omluvit se do Canossy v roce 1077. Císař Fridrich II. naopak papeže poráží ve dvouleté válce končící roku 1230. Francouzský král Jindřich IV. poráží papeže a nastoluje v roce 1309 „trucpapežství“ v Avignonu, za něhož si zájemně nadávají dva (a jednu chvíli i tři) papežové. Dvacet let řádí husitské války v 15. století. Císař Karel V. se španělskými a německými žoldáky plundruje Řím roku 1527 a papeže vězní. Anglický král Jindřich VIII. posílá papeže k čertu a zakládá novou církev. Další antipapežské církve zakládají Luther a Kalvín pod ochranou svých vládců. A pak válka třicetiletá zmasakruje třetinu Evropanů. Papežský stát střední Itálie po celou renesanci každou chvíli válčí s kdekým, než jej porazí Napoleon a nakonec ho sjednocená Itálie zruší a zamáčkne do hradeb Vatikánu.
Jak se všichni ti papežové jmenovali, si pamatuje jen hrstka náruživých historiků. Jako ostatně před upálením v roce 1600 pronesl Giordano Bruno: „Za sto let nebude nikdo vědět, kdo byl papežem v době Giordana Bruna.“ Kritika papeže má tedy bohatou tradici, Trump je v ní jen příštipkář.
Co přesně si Trump a papež napsali?
Papež: „Bůh nenaslouchá modlitbám těch, kdo vedou válku. Bůh nežehná žádnému konfliktu. Kdo je učedníkem Krista, Prince Míru, nestojí nikdy na straně těch, kdo mávají mečem a dnes házejí bomby. Vojenská akce nevytvoří prostor pro svobodu nebo období míru, jenž vzchází pouze z trpělivého prosazování soužití a dialogu mezi národy.“
Trump: „Lev má chabé znalosti o zločinnosti a příšerné představy o zahraniční politice. Měl by si vytříbit své působení papežské, používat zdravý rozum, přestat posluhovat radikální levici a soustředit se na úkol být skvělým papežem a ne politikem. Toto mu hodně škodí, a škodí to i katolické církvi.“ A později k tomu ještě dodal: „Ostatně byl zvolen papežem díky tomu, že já jsem už byl prezidentem a Amerika byla populární.“
Ponechme stranou Trumpovo obvyklé velikášství, na které jsme si snad už všichni zvykli (kdo si nezvykl, má holt smůlu), a soustřeďme se na fakta, která by ho k němu alespoň v tomto případě mohla opravňovat.
Že svou protiválečnou rétoriku papež mířil konkrétně na Trumpovu válku proti Íránu, se dalo odvodit z toho, že jí přímo reagoval na tweet ministra obrany Hegsetha chválící válečné úspěchy heslem „Bůh je dobrý“. Hegseth je mimochodem ještě křesťanštější křesťan než Vance a Rubio, akorát evangelikál. Na paži má elegantně vytetovány dva slogany: latinské Deus vult a arabské kufir. To první znamená „Bůh to tak chce“ (čili „konám vůli boží“), to druhé „bezvěrec“ čili nepřítel islámu. To první byl bojový pokřik křižáků (obdoba džihádistického alláhu akbar), to druhé islámské označení nepřítele. Lidově by se dalo říct, že Hegseth se s islámem nemazlí. U papeže Lva – jako před ním u Františka – to není tak jasné.
Válka spravedlivá, tudíž povolená…
Samotná připomínka papežsky bohatě požehnaných křižáckých tažení by se zdála vyvracet papežovu domněnku božího nepožehnání válečníkům a nevyslechnutí jejich modliteb. Z moderního válečnictví je zaznamenána Bohem vyslyšená modlitba generála Pattona za suché počasí na vítěznou bitvu proti Němcům.
V náboženské etice se tomu říká „válka spravedlivá“. Tudíž povolená. Že ta její spravedlivost platí jen pro tu spravedlivou stranu, je logické, ale vedlejší. Vnímáme-li naši civilizaci jako stranu spravedlivější než islámský džihád, pak do kategorie spravedlivých patří i dnešní útok na Írán. Tu spravedlivost lze matematicky odvodit ze součtu krutostí, které jeho vražedná teokracie za půl století napáchala a ještě slibovala napáchat, a z kvantity a kvality výzbroje k tomuto páchání nahromaděné. Tato válka dnešní zabraňuje budoucí válce horší. Od náboženství, které naši dnes ohroženou civilizaci spoluvytvářelo, by se spíš slušelo jejím obráncům ne-li požehnat, tak je aspoň nesabotovat.
Tak nějak to vidí Trumpova vláda, a zda s ní souhlasíme, nebo ne, závisí na míře naší schopnosti rozeznávat dobro od zla. Tak dobře, jestli si myslíte, že i to je relativní, tak aspoň rozeznávat, co je dobro a co je zlo – pro nás.
Takže: Je pro nás dobro, nebo zlo, nechat mulláhům dalekostřelné rakety a umožnit jim výrobu atomovky, když denně opakují, jak nás chtějí zničit? Je pro křesťany dobro, kázat jim, že se mají s muslimy přátelit, když jsou muslimskými bojůvkami vyvražďováni v Africe a v Sýrii a nenacházejí od církve ani zmínku zastání? Je pro křesťanství dobré papežské chválení Alžírska za „náboženskou diverzitu“, když tam už před desetiletími byli křesťané prakticky vyhubeni nebo vyhnáni? Je pro památku tamních zavražděných křesťanů dobré papežské uctění památníku „mučedníků“, mezi nimiž jsou převážně muslimští vrahové křesťanů? Je pro Evropany dobré poslouchat papežská kázání o otevřených hranicích a toleranci neutuchajícího milionového přílivu chlapů vojenského věku, z nichž se skoro polovina netají tím, že tu chce zavést zotročující zákony šaria? Je dobré pro Vatikán zavádět islámskou modlitebnu, když do Mekky nesmí vkročit křesťanská noha? To jen tak namátkou z nedávných papežských počinů…
Bez ohledu na to, zda s katolickou církví sympatizujete, nebo ne, nevyhnete se faktu, že je jedním z neodmyslitelných pilířů západní civilizace. Za současného světového dění je západní civilizace ta jediná, v níž má církev šanci přežít. Jenomže ono je to vzájemné: závisí to i na tom, zda církev dokáže dbát, aby ta civilizace zůstala západní. Zatím to vypadá tak, že absurdní bonmot „je papež katolík?“ možná už dlouho nebude tak absurdní.
Čtěte také:
Habemus Papam! Kdo je nový papež z USA
Téměř 100 let soužití mezi Vatikánem a Itálií: Od konfliktu ke spolupráci
Trump zachraňuje vyvražďované africké křesťany
