Jiří Čunek potvrdil pověst velkého hráče, může prohrát bitvu, ale vyhrát válku

Ačkoli je mi docela jedno, kdo bude lidovcům šéfovat, mám z kroku vsetínského starosty, který před nedávnem obhájil v prvním kole počtvrté senátorský mandát, velkou radost. Politický matador (který mimo jiné prokázal, že pro politiky platí presumpce viny, když odstoupil z postu prvního místopředsedy vlády a ministra pro místní rozvoj druhé Topolánkovy vlády, aby se po vyřešení údajné úplatkářské kauzy do kabinetu vrátil) se rozhodl pustit do boje o předsednické křeslo, byť si musí být vědom toho, že jeho šance jsou diplomaticky řečeno nevelké. O to více si jeho rozhodnutí vážím a budu mu držet palce.

Jeden svět nestačí

Mezititulek vystihuje podstatu věci, Jiří Čunek se totiž svou kandidaturou pustil do mise hodné Jamese Bonda. Páteční a sobotní sjezd tak bude o konfrontaci dvou diametrálně odlišných světů jedné strany. Zatímco ten Jiřího Čunka je planetou stoupence starých a dobrých konzervativních hodnot založených na čitelnosti, svět především Mariana Jurečky vychází z pravidla být za každou cenu u toho. 

A samozřejmě nejlépe SPOLU, kdy lze těžit z postavení mnohonásobně silnějšího spojence, na kterého se ovšem dá v případě potřeby o to snáze hodit neúspěch. Jen pro oživení paměti, Marian Jurečka byl ministrem zemědělství v Sobotkově vládě a až do Babišova vyhazovu vykazoval ministru financí velkou přízeň, aby poté prosazoval program Antibabiš do roztrhání těla.   

Proto očekávám velmi zajímavý střet. Jsem přesvědčen, že zatímco Marian Jurečka a Marek Výborný budou společně nabízet slábnoucí klidnou sílu spojenou s takřka jistou účastí když ne v příští vládě, tak alespoň v poslaneckých lavicích a prebendami s tím souvisejícími, Jiří Čunek může vzhledem k současným preferencím nabídnout maximálně slzy, krev a pot, to vše s nejistým výsledkem.

Docela bych se vsadil, že tým obou ministrů, kterým jde o stejnou věc v podobě setrvání v koalici SPOLU, právě upravuje strategii ve smyslu, že Čunek, vědom si jistoty vlastního šestiletého mandátu senátora, upřednostňuje, na rozdíl od konkurentů, své ego před zájmem nemalého počtu straníků.

Referendum o koalici

Zároveň jsem si téměř jistý, že kandidatura Jiřího Čunka rozhodně nepotěšila spojence v koalici SPOLU. Lidovecký sjezd bude totiž svým způsobem také referendem o koalici, která představuje pro premiéra sice malou, ale jedinou možnost jak vyhrát volby a obhájit svůj tak štědře honorovaný post; prakticky totéž platí i pro předsedkyni Poslanecké sněmovny.

A zatímco v případě vítězství Mariana Jurečky či Marka Výborného by platilo: SPOLU minimálně do voleb a nikdy jinak, Jiří Čunek se svým negativním vztahem k současnému stavu, kdy se suverénní strana proměnila ve Fialovy vazaly, nikdy netajil. Případný rozpad koalice proto musí děsit Petra Fialu a Markétu Pekarovou Adamovou a očekávám v případě jejich účasti na sjezdu plamenné projevy na podporu víceméně svých kandidátů.   

Průzkum bojem

Jakkoli je mise Jiřího Čunka těžká, jeho účast v klání o předsedu, ať dopadne libovolně, má strategický význam. Jedná se totiž o průzkum bojem. Pokud neprohraje velmi výrazným způsobem, jeho odvážný tah oslabí progresivistické křídlo strany prezentované vedením.

Vsetínský starosta bude mít po sjezdu rovněž představu o tom, jak velké budou jeho šance po volbách v říjnu 2025, neboť případný neúspěch SPOLU vyvolá touhu členské základny po novém předsedovi. A z historie víme, že prohraná bitva se může rovnat vítězství ve válce.   

Čtěte také:
Jurečka zahájil kampaň před lidoveckým sjezdem plivnutím do tváře genderové rovnosti
Velký bratr Jurečka chce prolomit bankovní tajemství
Pekarovou by podle Čunka měli nechat zářit na ministerstvu. Nejbezpečnější by bylo pro ni nějaké malé vymyslet