Humanitární bomby jako záminka pro třetí světovou válku?

Zatím se ve veřejném prostoru objevují snahy evropských „válečných štváčů” konflikt udržet a dále eskalovat, a navíc přitom uvrhnout země EU – respektive její obyvatele – do ještě větší bídy a „obětování se” ve jménu pravdy a lásky v zázemí, nebo dokonce i v prvních liniích bojiště.

Ale ono se nejedná jen o rusko-ukrajinskou válku. Těch otevřeně válečných či latentně válečných konfliktů je momentálně ve světě rozehráno více. Nekladu si za cíl analyzovat možnosti a východiska, jen si tady „odložím” nějaké komentáře, ze kterých se pokusím sestavit svůj závěr.

Peníze jako indikátor pohybů

Jedním z indikátorů, kterým by se měla věnovat pozornost, jsou výroky a postoje investorů a finančníků. Ti se vždy v předstihu snažili a snaží odhadovat světové dění a na základě toho se připravovat na nejrůznější scénáře.

Jamie Dimon, generální ředitel J. P. Morgan Chase (ano, ta banka, která je spolumajitelem amerického FED), uvedl už v říjnu 2024: „Třetí světová válka již začala. Bitvy jsou koordinovány v několika zemích. Válka a šíření jaderných zbraní jsou větší existenční hrozby než změna klimatu.” Odkazuje přitom na potenciální střet USA s Čínou a Ruskou federací s tím, že dnes je „horká půda” v Gaze, Íránu, Sýrii, na několika místech Afriky atd.

Samozřejmě můžeme začít pochybovat o Dimonových závěrech, zvlášť po nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta Spojených států amerických, protože on sám podporoval Kamalu Harris a doufal, že se po jejím vítězství stane ministrem financí.

Donald Trump nicméně po svém nástupu spustil celní obchodní válku s Čínou. Sám několikrát během kampaně (ale i teď po svém nástupu) označil Čínu za hrozbu obchodních a dalších zájmů USA v globálním měřítku.

Nová Kubánská krize?

Kubánská krize v roce 1962 vznikla ze strany Sovětského svazu jako odveta na rozmístění jaderných nosičů na turecké základně NATO v Incirliku. SSSR se tehdy rozhodl recipročně rozmístit jaderné nosiče na Kubě. Obě strany se totiž následně mohly ohrožovat jadernými zbraněmi. Už tehdy to bylo s těmi hřiby na obloze jen o fous.

O co se jedná dnes? USA rozmístily gravitační termonukleární bomby B61-12 zaměřené na Rusko. Jedná se o 150 bomb připravených zasáhnout Moskvu ze základen NATO v Evropě. Moskva proto varuje před další neuváženou eskalací a zvyšováním pravděpodobnosti vypuknutí jaderné války, jak upozornil web MSN 19. ledna 2025.

Tady vidím podobnost právě s Kubánskou krizí. Jenže je tu jeden problém – tehdy byli naštěstí na obou stranách lidé, kteří si v konečném důsledku uvědomovali, že konflikt by v žádném případě nebyl lokální, a hlavně by byl pro lidstvo fatální. Dnes však bohužel slýcháme i z našeho „ministerstva války“ a generální štábu těžko uvěřitelné zlehčování jaderného konfliktu. Jakoby tam už seděly osobnosti duševně narušené, s nulovou schopností vidět alespoň za jeden roh.

Evropští váleční štváči volají po krvi

Vzhledem k současnému hystericky dramatizovanému křiku po ruské krvi a bezpodmínečné porážce Ruska se mocnosti a jejich „podržtašky“ předhánějí v hysterii, jak je nutné zbrojit a připravovat se na válku.

Hlasy, které volají po více prolité krve a zapojení do konfliktu, se ozývají mimo jiné i z Francie, která si chce nejspíše léčit svůj dlouhodobý komplex papírové velmoci, z Velké Británie, která mimochodem osobou Borise Johnsona překazila již téměř domluvené ukončení ukrajinského konfliktu a podepsání mírové dohody (sic!) na jaře 2022 v Istanbulu. A samozřejmě nechybí ani krvelační mopslíci ze Strakovky nebo odvěcí nepřátelé Rusů – Poláci a také pobaltské státy.

Kupříkladu hnutí STAN převzalo v letošní předvolební době válečnou vysílačku od ministryně obrany Jany Černochové a koncem ledna na iDnes vyšel článek, že by členové STAN souhlasili s vysláním až tisícihlavého kontingentu českých vojáků do bojů na Ukrajinu.

Možná jste rovněž zaznamenali hlášky Donalda Trumpa o tom, že se USA nechtějí pouštět do další podpory Ukrajiny a nehodlají se ani angažovat v případných personálních vojenských garancích. Že je to prý věcí Evropy, potažmo Evropské unie. Což samozřejmě nahrává posedlé reprezentaci EU (přímo její Evropské komisi), která hledá, jak ožebračit obyvatelstvo unie, aby měla další miliardy eur na zabíjení.

Zcela vážně se totiž diskutuje o tom, že výdaje na zbrojení by měly být podstatně vyšší než dvě procenta HDP, která doporučuje NATO. A to až pět procent, o kterých mluvil současný generální tajemník NATO Mark Rutte, který dokonale likvidoval nizozemské zemědělce, a nyní prohlásil, že peníze se musí najít stůj co stůj, i kdyby to znamenalo sáhnout na důchody a sociální dávky.

Bude Evropa znovu hlavní bojiště?

S vysokou pravděpodobností se počítá s tím, že se případný konflikt opět odehraje na evropském kontinentu. Málokdo si však uvědomuje, že jeho destrukce bude podstatně větší než za druhé světové války. Důvodem je užití jaderných zbraní, byť by to byly jen ty strategické – tedy s menší ničivou silou. Postihnou zejména velká města a lidnaté aglomerace a jejich okolí, neboť tam jsou strategické, energetické a zásobovací uzly.

Zaznamenal jsem poznámky o dohodě mezi Ruskem a USA, že navzájem se ničit nebudou, takže jak to vlastně je? Počítá se v tichosti, že to vážně odnese Evropa, která přestává být pro kohokoliv zajímavá? Nejen hospodářsky, ale také tím, že její populace vymírá nebo se proměňuje tak, že tu získávají navrch méně vzdělané a rigidní kultury.

Ale také jsem objevil na progresivním Expres U.S. celkem mrazivou animaci, která ukazuje zřejmý vývoj jaderné války včetně postižení Ameriky. Ano, sám se kloním k tomu, že jakmile se k atomovkám sáhne, nikdo se už brzdit nebude.

Čtěte také:
Šéf mnichovské konference se po výprasku od Vanceho rozplakal. Sebelítost místo sebereflexe
Co by pro Evropu znamenalo vystoupení USA z NATO?
Válka není cool!