Asi nemá cenu opakovat různé výhody či nevýhody toho či onoho způsobu platby. Mám-li hotovost, ke koupi čehokoli nepotřebuji internet, ba ani elektřinu. Pokud mě někdo okrade, o peníze nejspíš nenávratně přicházím.
Na druhou stranu, pokud platím jen kartou, někde vzniká solidní databázička mého chování – kde se nejčastěji pohybuji, nebo co a jak často nakupuji. Při okradení lze kartu jedním telefonátem zablokovat, pokud mě někdo podvede, existuje šance dostat peníze zpět.
Těžko říct, zda šlo o dobře odvedenou marketingovou a PR kampaň bank a vydavatelů karet, ale pravdou je, že objektivně viditelněji a útočněji v různých diskuzích a příspěvcích působili zastánci bezhotovostních plateb. I když důvod může být mnohem jednodušší – pokud celý život platím v hotovosti, toho, že někde neberou karty si nevšimnu, a tak se o tom nebudu zlostně vyjadřovat třeba na Facebooku.
Nezdaněný smažák
Nicméně se začalo šířit jedno již dříve vyslovované podezření: Všeci kradnú. Tentokrát bylo mířeno na ty, kdo z nějakých důvodů odmítají přijímat platební karty. Od chvíle, kdy byla vládou zrušena EET, majitele provozovny nic nenutí mít internetové připojení, které je k platbám kartou nutné.
Buďme upřímní – je pravděpodobné, že bez používání karet ne každý smažák projde účetnictvím a bude důsledně zdaněn, ale nemusí to tak být všude. Bohužel se začíná používat narativ, že kdo přijímá pouze hotovost, okrádá stát.
Další štěpení společnosti
V zásadě jde o další – byť zdánlivě banální – téma, štěpící společnost. Po kdysi snad ještě srozumitelném souboji myšlenek pravice a levice se přes Česko valily další vlny tentokrát nesmiřitelných bojů – příznivci a odpůrci Miloše Zemana, s rouškou či bez roušky a očkování vs. neočkování proti Covidu-19, Babiš a antiBabiš, válka na Ukrajině a adorace či totální odmítání Ruska a Rusů stejně jako Ukrajiny a Ukrajinců s výrazy chcimírové či dezoláti, nově Českoslovenští občané neuznávající Českou republiku…
Vypadá to, že jestliže nějaká stará témata sporů mizí a vyčpívají, je rychle třeba zvednout nějaká nová. A pokud by nám docházela domácí, ve frontě s dalšími stojí ekologičtí a klimaaktivisté, Green deal, Istanbulská úmluva nebo politická a genderová korektnost.
Jako by svět bez tenze už nedokázal existovat. A přitom ke zklidnění není třeba zas tak mnoho – třeba u placení či neplacení kartou se smířit s tím, že ne všude ji berou, a mít u sebe pro ten případ pár stovek hotovosti.
Líbí ‼️