Určitě nejsem sám, kdo si při pohledu na různá náměstí, rynky a návsi o minulém víkendu kladl otázku, proč tam ti lidé jsou a řvou, co řvou. Ať žije Pavel, ať žije Pavel! Svého času se skandovalo „Ať žije Havel“ – a mělo to aspoň nějakou logiku. Havel byl symbolem protestu proti minulému režimu. Sice ho tehdy na sklonku 80. let skoro nikdo neznal, ale věřili jsme, že je garantem toho, že od koryt odejdou Jakešové a Bilakové. Dál myslím někdejší revoluční mudrování většinově nesahalo. Bez ohledu na to, co pak Havel skutečně dělal další léta, v té první chvíli to byl symbol důležitý, protože vyjadřoval a usměrňoval protest běžného člověka.
Co ale symbolizuje Petr Pavel? Kariérního lampasáka, komunistu, rozvědčíka, který se při první příležitosti (po listopadu 1989) překabátil a stal se ryzím demokratem. Ačkoliv byl školen na boj proti NATO a imperialismu obecně, po čase vstoupil do služeb NATO a bojoval (resp. dosud bojuje) proti nebezpečí z východu, který před svléknutím kůže oddaně adoroval. Čili asi žádný etalon stálosti názorů, zásadovosti postojů a vzorové morálnosti.
Přestože to všechno každý mohl vědět, byl zvolen hlavou státu. Nepochybně i proto, že proti němu stál Andrej Babiš, který je tradičním nositelem psí hlavy. Je dost možné, že mnoho lidí volilo Pavla ne pro jeho nějaké pomyslné kvality, ale proti Babišovi. To se samozřejmě může stát, tak to v politice chodí. Je to špinavé řemeslo plné podrazů a okopávaných kotníků. Pravdu a lásku v něm nenajdete.
Co je však zarážející, že ona svrchu zmíněná srocení lidu se prý konají proto, aby vyjádřila podporu prezidentu Pavlovi. Nepovšiml jsem si, že by mu bylo jakkoliv ubližováno. Nevím nic o možné šikaně, která na jeho bedra nedorazila. Naopak z většiny středoproudých médií získávám dojem, že Petr Pavel je absolutní hrdina a vzor mravnosti, dobroty a demokracie. Tak proč tam ti lidé stojí a skandují?
Myslím, že důvody jsou zřejmé. Předně se mnozí nevyrovnali s výsledky podzimních parlamentních voleb. To lze pochopit, zejména když ze strany poražených slyšíme řadu let křik o „rozdělené společnosti“. Mimochodem, jak jsem slyšel, na ta náměstí se sjíždějí kompletní buňky poražených partají, třeba TOP 09, a demonstrují tu jednotu „národní fronty“, dobrovolně povinně jako kdysi.
Adrenalin a sebevědomí
Této frustrace se chopili političtí přicmrdávači typu Milionu chvilek, kteří do strhání těla slouží politickým zájmům dnešní opozice a nutně potřebují záminku a kladnou ústřední postavu. Této tezi odpovídá způsob, jak „chvilkařům“ poděkoval Petr Pavel za jejich akci na Staroměstském náměstí. Sám se přitom stylizoval do role oběti, která zuby nehty bojuje za naše dobro, které ti zlí, co jsou zrovna u moci, setrvale ničí.
A nepochybně dalším důvodem je adrenalin a sebevědomí. Jdu na náměstí, zabojuji si, sice mi nic nehrozí, žádný pohotovostní pluk mě mlátit nebude, ale aspoň narovnám svůj sebedojem v připomínce na události Listopadu. Jsem lepší než tamti, jsem lepšočlověk, jak to kdysi výstižně vyjádřil Miloš Zeman, a proto mám nárok na větší kus veřejného prostoru, protože bojuju za správnou věc. Proč je správná? Psali o tom přece v Seznam Zprávách, na Foru 24 či v Deníku N. A ti se přece nemýlí.
Lze se ale na celou věc dívat odjinud. Nejenže se Petru Pavlovi nic úkorného neděje. On je dokonce předmětem velikého oslavování. Už před dvěma lety přišla jakási osoba, která si říká Anna Benz, a tvrdí o sobě, že je zpěvačka, textařka a skladatelka, s písní Díky, pane prezidente. Slyšíte v ní unyle pět mj. tyto skvostné verše:
„Díky, pane prezidente za všechno co pro nás konáte,
skromně, s úctou, korektností na svět kolem nás se díváte.
V čele s lidskou důstojností maximum do všeho dáváte.“
A také v prezidentovi vidí vzor pro naši mládež:
„Ukažme jim směr, naučme je řád,
pravda vyhraje, za pravdou budem stát.“
A chvalozpěv má též pointu:
„Každý je tu sám za sebe, ale velké věci tvoří tým –
až vás potkám na motorce, tak vás takhle pozdravím.“
Jediné oko nezůstalo suché. Dlouho jsem se mordoval otázkou, zda je to krystalická hloupost, nebo nějak příliš zašifrovaná ironie. Neuhodl jsem.
Náš prezident Petr Pavel a Báseň o první dámě
Úplně stejně jsem kroutil hlavou, když jsem na jednom webu zachytil další úžasný umělecký výtrysk na adresu páně generál/prezidenta. Nese to název Náš prezident Petr Pavel a je to takhle:
„Náš prezident Petr Pavel
je válečný hrdina,
proto pořád závidí mu
ta nejhorší spodina.
Náš prezident Petr Pavel
chrání naše hodnoty,
ve vyspělém světě nám ho
pozitivně hodnotí.
Náš prezident Petr Pavel
je přesvědčený demokrat,
vůbec není jako Babiš
a nikdy nic neukrad.
Náš prezident Petr Pavel
má velikou motorku,
a ti, co ho pomlouvají,
jenom fichtla na dvorku.
Náš prezident Petr Pavel,
ten nás vždycky ochrání,
populistům, komunistům
uchopit moc zabrání.
Náš prezident Petr Pavel,
a to už je konec básně,
když ho vidím, když ho slyším,
cítím se na světě krásně.“
Báseň je připsána jakési školačce jménem Ella. Stejně jako ta následující s názvem Báseň o první dámě Evě Pavlové:
„Na Hradě prochází s lehkostí vánku,
noblesa zvěčněná v úžasné ženě.
Je jako královna v kouzelném zámku,
chová se skromně a uváženě.
Eva tu prochází, Praha se klaní,
tramvaje zvoní jí fanfáru slavnostní.
Perly se třpytí a vlajky vlají,
všichni jsou veselí, milí a radostní.
Když sejde k nábřeží, voda se zastaví,
a Karlův most stojí tu v pozoru.
A lidé tleskají, jsou náhle laskaví,
ocení upřímnost a její pokoru.
Nebe se usmívá, otvírá bránu,
a za ní úsměvy Diany s Olgou.
Na sestru kývají při každém ránu
společně v království noblesy dojdou.“
Soutěž na závěr…
Zde už mám vskutku patafyzický dojem, že se jedná o obří parodii. Přesně tak přece doboví veršotepci oslavovali Stalina, Gottwalda, brigádníky, rolnictvo item dělnictvo. Snad jen na tu pracující inteligenci žádný verš nevznikl.
A tak mám touhu vypsat zde soutěž: Kdo odhalí, zda tu jde o obří kamufláž, nebo jen plod ducha k uzoufání chudého? Kdo to uhádne, má u mě knihu!
Čtěte také:
Protivládní demonstrace: Morální kýč, nebo státní převrat?
Proč na demonstraci nepůjdu…
Není důležité vyhrát, ale být vidět
