Klenot ze světa literatury

Protagonistkou příběhu je v Uzbekistánu narozená, v Moskvě vystudovaná, v Izraeli žijící, rusky píšící spisovatelka Dina Rubina (česky přepisovaná jako Rubinová). Tu si na zoomovou besedu o jejích knihách pozvala londýnská univerzita ve spolupráci s Pushkin House, což je malá soukromá na Rusku nezávislá kulturní instituce zabývající se ruskou kulturou.  Měla to být diskuse o jejím literárním díle (třicítka románů přeložená do desítek jazyků). Moderovat před pozvanými hosty měla její britská recenzentka, profesorka ruské literatury z birminghamské univerzity Nataliya Rulyova.

Žádost o vysvětlení

Od ní několik týdnů před plánovanou diskusí Dině přišel tento e-mail:

Ahoj Dino. Pushkin House oznámil naši chystanou konferenci na sociálních sítích a okamžitě dostal kritické vzkazy týkající se tvého postoje k izraelsko-palestinskému konfliktu. Chtěly vědět, jaký je v této věci tvůj postoj, než na naše pozvání zareagují. Mohla bys prosím svůj postoj formulovat a poslat mně jej co nejdřív? Nina.“

Dostala od Diny tuto odpověď (zde mírně redakčně krácená):

Milá Natalio! Napsala jsi o mých románech krásné recenze a je mně líto toho času, který jsi promrhala, protože zjevně musíme naše setkání zrušit (…) Něco takového jsem očekávala (…)

Toto chci říct všem těm, kdo ode mě čekají rychlé a servilní vyjádření mého postoje k mé milované vlasti, která teď žije (a vždy žila) obklopena zuřivými nepřáteli, kteří ji chtějí zničit (…) Naposled jsem se omlouvala jako žákyně základní školy v ředitelně. Bylo mi 9.  Od té doby dělám, co věřím, že je správné, naslouchám jen svému svědomí a vyjadřuji jen své chápání řádu světa a lidských zákonů spravedlnosti. Natalio, děkuji ti za tvé úsilí a prosím předej mou odpověď, všem, kdo se ptají.

V sobotu 7. října krutý, dobře vycvičený teroristický režim Hamás, který ovládá Gazu (…) přepadl desítky mírumilovných kibuců a bombardoval moji zemi desítkami tisíc raket. Spáchal krutosti, jaké ani bible nedokáže popsat, jaké překonávají zločiny Sodomy a Gomory. Tyto hrůzy si pachatelé nahrávali kamerami a posílali je svým rodinám a na sociální sítě v reálném čase.

Po celé hodiny tisíce těchto jásajících krvežíznivých bestií znásilňovaly ženy, děti a muže, střílely své oběti do rozkroku, uřezávaly ženám prsy a hráli s nim fotbal, vyřezávaly děti z těhotných žen a usekávaly jim hlavy, pálily malé děti. Našlo se tolik spálených těl, že patologové se po mnoho týdnů potýkali s obrovským náporem práce na identifikaci jednotlivců.

Mezi ozbrojenci Hamásu přispěchávali palestinští civilisté podílet se na pogromu, loupili, vraždili, odvlekli vše, nač sáhli. Mezi těmito „palestinskými civilisty“ bylo 450 členů té vysoce ctěné organizace UNWRA. Soudíc podle naprostého nadšení populace (zaznamenaného tisíci kamer) se Hamás těší podpoře téměř celé populace Gazy (…) Tyto dodnes vysmívané oběti jsou „akademické komunitě“ lhostejné.  

Kritika podpory Hamásu

Během všech těch let, zatímco svět doslova lil miliony dolarů do tohoto kousku země zvaného Pásmo Gaza – jen roční rozpočet UNWRA je miliarda dolarů – během všech těchto let Hamás za tyto peníze postavil impérium s kompletním systémem podzemních tunelů, skladišť zbraní, učil děti od první třídy rozložit a složil kalašnikovku, tiskl učebnice plné nepopsatelné nenávisti k Izraeli, v nichž i matematické úkoly vypadají jako návod k zabíjení Židů: „Bylo deset židů, mučedník čtyři zabil, kolik jich zůstalo?“

A teď, když po šoku z monstrózních zločinů těchto parchantů Izrael nastoupil do války na zničení hámaských teroristů, kteří se tak pečlivě na válku připravili, a kteří uskladnili tisíce střel pod nemocnicemi, školami a školkami…

Ta akademická komunita, kterou nezajímaly masakry v Sýrii nebo v Somálsku ani perzekuce Ujgurů, ani miliony Kurdů po desetiletí vražděných tureckým režimem, tahleta náhle velice starostlivá komunita nosící kolem krku šátky, které jsou symbolem vrahů, se srocuje pod sloganem „Osvobodit Palestinu od řeky k moři“, znamenajícím totální destrukci Izraele. Tito „akademici“, jak ukazují průzkumy, nemají tušení, jak se ta řeka jmenuje a kde jsou jaké hranice.

Tvrdá odpověď

A tohle je to publikum, které mě žádá, abych „jasně vyjádřila svůj postoj“. To nemůžeš myslet vážně! Jak víš, jsem profesionální spisovatel přes 50 let. Moje romány jsou přeloženy do 40 jazyků (…) Takže teď, s velkým potěšením a bez velkého vybírání výrazů, upřímně a plnou silou své duše vzkazuji všem těm bezduchým „intelektuálům“ zajímajícím se o můj postoj, ať jdou do prdele.

Trápíte-li se otázkou, jak ta poslední frázička zněla v angličtině, uhodli jste správně: They can go and fuck themselves. (Redakční omluva: ruský ani hebrejský překlad nemáme)

Čtěte také: Sláva hromadnému vrahovi, Kdo vlastně jsou ti náckové?, Britské ramadánové Velikonoce, Kdo vlastně jsou tihleti Hútíové?, Hamás a Putin bratry jsou