Konec ministryně Langšádlové: Pád měděné bysty do močálu

Hle, tak my jsme politiku zúžili na počty lajků. To je dobré vědět. Za rok a něco budou volby. K zamyšlení se však nabízí něco jiného. Co vlastně Helena Langšádlová míní tou horou práce? Aneb kdo vlastně je bývalá ministryně?

Narodila se 14. října 1963 v Praze. Nyní žije v Černošicích. Vystudovala střední průmyslovou školu stavební, obor vodohospodářské stavby. Před rokem 1989 pracovala jako stavební technik.  V letech 1990 – 1997 provozovala penzion. Pak – s touto skvělou kvalifikací – vstoupila do politiky. Starostovala, byla krajskou poslankyní a konečně od roku 2010 poslankyní „opravdovou“, ve Sněmovně. Mezitím ale ještě stihla odbakalářovat na dnes již neexistující VŠ politických a společenských věd v Kutné Hoře, kde – světe div se! – byla i členkou vědecké rady – společně s Vítem Rakušanem a Petrem Fialou. Ta škola mimochodem skončila hezky česky – mnohamilionovým tunelem.

Z tohoto přehledu je zřejmé, že paní poslankyně neprovozovala žádnou odbornou, vědeckou nebo inovační činnost. Proto se zřejmě nad jiné hodila na pozici rezortního ministra. Ovšem ve vládě, kde ministr vnitra je němčinář, ministr dopravy novinář a ministr financí elektroinženýr, je to vcelku očekávatelné.

Paní Langšádlová mluvila o těch opulentních pracovních úspěších, za něž měla „málo lajků“. Tak se na ně pojďme podívat. Stačí nám k tomu stránky ministerstva.

Nejnovější zpráva ještě z tohoto týdne je ta, že paní ministryně spolu s jinými vybrala laureáty Ceny vlády nadanému studentovi. Pár dní předtím předložila návrh rozpočtových výdajů svého úřadu. Spolu s ministrem školství přeložila návrh novely zákona o vysokých školách, který prý obsahuje jednu z klíčových změn, a to „zlepšení podmínek doktorských studentů a větší důraz na sladění jejich pracovního, studijního a osobního života.“ (Citováno ze stránek ministerstva). Vida, paní ministryně bude dbát na osobní život studentů. Písničkář Jaroslav Hutka svého času v písni Studentské koleje, zpíval text „Paní vrátná – králka noci sexus kádruje.“ Nevíte, proč jsem si na to vzpomněl právě teď?

V březnu se stihla setkat s mladými vědci a vědkyněmi z ČVUT.  V únoru uspořádala kulatý stůl „Rovné příležitosti jako cesta k excelenci“. V lednu vypsala soutěž pro nadané studenty – viz výše. A tak bychom mohli pokračovat. No řekněte – není to fuška? Tolik vykonat a ještě se starat o lajky?

Problém bude asi jinde. Ministerstvo pro vědu a výzkum slouží jako občasné odkladiště, když se vláda nedokáže dohodnout na počtech portfejí pro koaliční strany. Na ministerstvu pro vědu zatím usedli jen tři lidé:  Nejprve Petr Mareš (2002-2004) – to byl aspoň historik z Akademie věd, takže víceméně na svém místě. Pak dlouho nic a poté Pavel Bělobrádek (2014-2017), veterinář z náchodských jatek (ačkoli přesně tuto funkci na Wikipedii nenajdete, řekl mi to sám pan PB). Pak zase dlouho nic, nu a teď od roku 2021 paní Langšádlová. Předsedkyně TOP 09 Pekarová – Adamová už má svého vyvoleného nástupce na tuto funkci, tentokrát skutečně z akademických kruhů. Možná dostane víc lajků, ale bojím se, že ačkoli to nebude nutně primárně jeho chyba, při jeho pádu do našeho politického močálu to bude dunět podobně, jako za jeho předchůdkyní. Za rozumnější bych považoval tu portfej zrušit bez náhrady. A pokud tam někdo něco opravdu dělal, což není jisté, pak by to jistě zvládlo oborově blízké Ministerstvo školství. Jenže proč rušit pašalík, když je tak svůdný, že?

Čtěte také:
Dezinformacím zvoní hrana? TOP 09 hrozí nasazením královny strategické komunikace Langšádlové
Minstryně Langšádlová ve vládě končí. Dávala více úsilí do obsahu práce než prezentaci navenek