Tahle rozmanitá směsice komentářů mě doslova zahltila, když jsem tady v Británii ve čtvrtek na síti X rozklikla slova ´Czechia´ a ´Prague´. Nedozvědět se o masakru na pražské Filozofické fakultě téměř v reálném čase bylo prakticky nemožné. Když pominu, že mi o tragédii začaly přicházet zprávy od mých přátel a příbuzných z Čech, velmi rychle téma začala pokrývat všechna zahraniční média.
“Už to tu začíná být jak v Americe,” čtu si zprávu. Ovšem, je to narážka na časté ozbrojené útoky studentů proti svým spolužákům a učitelům na amerických školách. V Británii se dějí také, ale útoky jsou vedeny nožem. Střelné zbraně jsou tady zakázány. Koneckonců, dlouhé nože také.
Poslední dobou dostávám z Česka většinou děsivé zprávy. Střelba, míření zbraní na děti, útoky, sebevraždy. To, čím tato smutná černá kronika vygradovala ve čtvrtek na filozofické fakultě, se ale vymyká všemu dosavadnímu. Tedy pro Česko. V Londýně se například často zabíjí mezi sebou členové dětských gangů. Studie, zveřejněná před měsícem v deníku The Guardian, ukázala, že až polovina teenagerů v Británii se zapletla nebo byla obětí vyřizování si účtů mezi gangy mladistvých, útoku nožem nebo šikany.
Celkem jde až o děsivé číslo 358 000 teenagerů, a to pouze za poslední rok. Poté byl proveden ještě detailnější průzkum mezi 7500 teenagery, který ukázal, že je velmi jasný vztah mezi obětmi války gangů a chudobou. Pravdou je, že většina těchto gangů mladistvých se v Británii rekrutuje z prostředí chudých přistěhovalců, nejčastěji pákistánských.
Jak žít s nebezpečím? Zvyknete si
Jak s vědomím neustálého ohrožení můžete žít? Nějak si zvyknete, začnete být imunní. Vzpomínám, když jsem těsně před pandemií covidu byla na schůzce v Hillingtonu, jedné ze čtvrtí západního Londýna, který je mimo jiné volebním okrskem Borise Johnsona. Asi hodinu poté, co jsem odjela zpět domů, tam jeden sedmnáctiletý teenager usmrtil svého vrstevníka. Šlo „jen“ o vyřizování si účtů mezi gangy. Stalo se to na té rušné ulici, z níž jsem odešla, před obchodním domem. Na druhou stranu, nikdo jiný nebyl zraněn. Soustředili se jeden na druhého.
Samozřejmě, že kriminalita není jen otázkou barvy pleti či příslušnosti ke konkrétnímu etniku. Vzpomeňme na mladou bílou Britku, která byla před rokem zabita policistou, také bělochem. Byl z toho podobný poprask, jako nyní v Česku, kdy je západní veřejnost překvapena národností a barvou pleti útočníka – tedy tím, že se jedná o původního Evropana.
V této souvislosti připomínám také podivnou smrt mladé Češky v Londýně těsně před Vánoci před dvěma lety, která byla malými dětmi objevena ve frekventovaném parku v jižním Londýně a která zůstala veřejnosti nevysvětlena.
Pravdou ovšem je, že útoky motivované terorismem, které vedou k radikálnímu islámu, migranty nebo jejich potomky, u nichž se nepodařila integrace do většinové společnosti, prostě převažují. Už od teroristických útoků v roce 2017 jsem si zvykla žít v permanentním latentním nebezpečí, které sice přímo nevnímáte, ale na druhou stranu jste obezřetnější k drobnostem, které mohou znamenat potenciální ohrožení nebo problematického jedince.
Podobně jako vrah z masakru na Filozofické fakultě v Praze bývají často vykreslováni teroristé, kteří spáchají teroristický čin v Londýně, spojení s ideologií radikálního islámu. Jejich okolí je charakterizuje jako bezproblémové sousedy, slušné, tiché, maximálně samotářské.
Mezinárodní terorista Čermák, který nikomu neublížil versus slušný intelektuál masakrující své spolužáky
Zaujalo mě jedno téma, které se v Británii v souvislosti s pražským masakrem také řeší: Lidé se ptají, proč jej česká policie a média neoznačí jako teroristický útok a dotyčného jako teroristu. Samozřejmě se s tím pojí i komentáře, že se tento výraz tendenčně používá, když se mluví o muslimech. Je to zajímavá otázka. Řekla jsem, že naopak česká justice podala nedávno mezinárodní zatykač na Tomáše Čermáka, kterého označila jako teroristu. Je bílé pleti a jediné jeho provinění byly nenávistné projevy na sociální síti. Tedy ´blbé kecy na internetu´, které tu a tam beztrestně vedou také privilegovaní politici českého vládnoucího režimu. Ovšem ti jsou za ně maximálně pokáráni, většinou chváleni. Klasický dvojí metr.
Čermák dostal 5,5 roku tvrdého vězení s ostrahou, kam nenastoupil. Utekl do Polska, kde někde v lese natočil další video, kde vyhrožoval českým politikům. Brzy na to jej polská policie zatkla.
A teď se mě lidé tady ptají: A kolik lidí ten Čermák vlastně zabil? Odpovídám, že nikoho. Jak to? A proč je tedy terorista? „Nevím,“ opravdu nemám odpověď.
Co na to máte odpovědět, když nechcete říct o své zemi a její justici, že v ní nevládne spravedlnost, demokracie a ochrana zájmů vlastních obyvatel? Jednou mi kolega z Číny řekl: „U vás je to stejné jako u nás,“ a další ze Srí Lanky přitakal.
Selhává vláda v ochraně obyvatel?
Pojďme řešit, jakým způsobem pracuje česká policie a ministerstvo vnitra a justice, když přiznají, že sledovali, ale nechali konat útočníka, který spáchal bezprecedentní vánoční masakr. Byl tichý, spořádaný, inteligentní; na sítích dokonce kolují fotky, jak byl vyznamenán za skvělou školní práci. Jde tedy o příkladného člověka, z rodiny, která je označována jako normální a spořádaná, který stále není označen za teroristu.
A vedle něj se podívejme na „dezoláta“ Čermáka, který nikoho nezabil, ale byl na něj vydán mezinárodní zatykač jako na teroristu na útěku. Proč se nad tím nikdo nepozastaví?
Zdá se, že cenzura a zavírání politických vězňů, podporovaná ministrem vnitra Rakušanem, k ničemu nevede. Jeho chvástání se, že ´to na filozofické fakultě mohlo dopadnout hůř´, vyznívá skutečně tristně.
Ale budiž, ve věznicích sedí darebáci, kterým stačí se vyvztekat, ale máme mezi sebou na svobodě beránky, dodržující pravidla prorežimního newspeaku, kterým ale jednoho dne vybouchne vnitřní papiňák, a „jdou na to“.
Češi se přestávají hádat?
Ano, můžeme říct, že se jedná o izolovaný čin deprimovaného nebo násilnického jedince. Doufejme, že ano. Je tam ale jedno ALE…
Když jsem byla před dvěma týdny v Česku, zaujala mě jedna věc. Vždy se snažím mluvit s lidmi a nasát atmosféru ve společnosti. Všimla jsem si, že zatímco donedávna byli lidé v Česku nějak naštvaní a otráveni, většinou vládou a politikou, a hádali se kvůli tomu mezi sebou, teď to už tak nebylo. Říkala jsem si, že to bude tím předvánočním časem, ale…
Jednak se lidé přestali, až na výjimky, hádat kvůli politice. Už není o čem. I ti v mém okolí, kteří volili strany vládní pětikoalice, už pro ně nemají dobrého slova. Není proč se hádat. Všichni tak nějak tuší, že se z nich vyklubali klasičtí političtí šíbři, kteří popírají své předvolební sliby a jejich jediným zájmem je udržení si svých vlastních koryt.
Druhá část lidí z mého českého okolí doufá, že se to za dva roky zlepší, až bude vládnout současná opozice. Tyto lidi drží při životě alespoň tato představa.
Nezmiňuji ty, kteří nevolili nikoho z těch, kteří sedí ve sněmovně, a „spravedlivě“ je nenávidí všechny.
Pak je tu už jen stále se zmenšující skupinka stálých příznivců pětikoalice. O nich se to ale ví, a tak jim nikdo neodporuje. Proč se hádat s privilegovanými? Neudali by nás někam?
I když to zní neutěšeně, pokládám to paradoxně za dobrou zprávu. Lidé totiž konečně pochopili, že nemá smysl nenávidět se mezi sebou, ale svůj hněv a kritiku společně soustředit na rozhazovačnou vládu, žijící sice nad poměry, ale neváhající tvrdě ožebračovat i střední třídu. Prostřednictvím marketingu má drzost kritikům vzkázat, že kdo potřebuje, ať si požádá o dávky.
Politika má samozřejmě vliv na náladu v zemi.
Ale vinit za vše současnou vládu by také nebylo fér. Ta samozřejmě nemůže za osamělého šílence, který vytáhne zbraň a vraždí.
Společnost je nemocná. Trpí neléčeným posttraumatickým syndromem
V Británii a Americe se nyní vážně řeší posttraumatický syndrom celé společnosti. Psychologové již často varovali, že nejen na dětech, ale i na dospělých se s časovým odstupem začíná projevovat syndrom z dlouhých lockdownů, domácí výuky, izolace od vrstevníků. Projevuje se stoupající nervozitou a vážnými psychickými problémy.
Už předtím psychologové varovali, že bude třeba jednat s celou společností jako s někým, kdo trpí posttraumatickým syndromem, který se většinou projevuje u válečných veteránů a lidí, kteří přežili nějaký velký šok či trauma.
Podle posledního průzkumu Americké psychologické asociace trpí posttraumatickým syndromem až dvě třetiny respondentů.
Světová zdravotnická organizace dokonce konstatovala, že po pandemii se celosvětově zvýšil počet depresí a úzkosti o bezprecedentních 25 procent.
„Problém duševního zdraví se prosakuje, stejně jako inkubace viru,“ říká Laura Shannonhouse, docentka poradenských a psychologických služeb na americké College of Education & Human Development. „Vidíme zatím jen malé kousky, ale je to jako ledovec – většina z toho je stále pod povrchem,“ varuje.
Proto je toto trauma tak nebezpečné. Je neviditelné. Svět se sice na první pohled vrátil před pandemickou dobu, vše vypadá na první pohled v pořádku, děti a studenti jsou zpět ve školách, lidé v práci – jenže to tak není. Změnilo se vše. A skoro nikdo neřeší, co se děje uvnitř každého z nás.
Do tohoto sotva rozpoznaného postpandemického-posttraumatického syndromu vstoupila válka na Ukrajině, vraždění Hamásu v Izraeli, ekonomická/energetická krize a řada dalších problémů, které si každá země, každá společnost, rodina, jednotlivec valí před sebou jako symbolický Sysifos svůj kámen. A zdá se, že konec není v dohledu, naopak.
Přelidňující se Česko
V Česku k tomu přibývá nebývalý nárůst počtu obyvatelstva způsobený uprchlickou vlnou z Ukrajiny, který přináší problémy ve zdravotnictví, sociálních službách a školství. Tyto problémy Západ zná delší dobu.
Část občanů může mít pocit, že vlastní vláda z uprchlíků učinila privilegovanou a nedotknutelnou vrstvu.
Tím spíš vadí způsob, jakým vláda komunikuje s bouřícími se občany, využívajícími práva na demonstrace a vyjádření svého názoru na veřejnosti. Zvláště když i oni ukrajinským uprchlíkům pomáhají, což některým politikům nebrání jim nadávat do ruských švábů a dezolátů.
U mladých lidí se navíc přidává krize z hledání identity, kdy jsou prostřednictvím woke ideologie postrkováni, aby řešili své pohlaví. Hledají místo v měnící se společnosti, někteří se rozhodují, jestli mají donášet na své učitele či spolužáky kvůli jejich nevhodným názorům na moderní ideologie. Vše je doprovázeno nenávistí na sociálních sítích. Není divu, že psychologové a psychiatři jsou přehlceni, včetně dětských. Ale netýká se to jen Česka. Nicméně čekám, kdy česká vláda začne tento problém řešit. Zatím se však v tomto směru nic pozitivního neděje.
Když lidé přestanou demonstrovat či nadávat a umlknou, bude zle. A v Česku už mlčí
Od chvíle, kdy jsem se vrátila z Česka přemýšlím, jak všechny své dojmy a zážitky, které jsem nasbírala, pojmenovat a zobecnit. Kdo by to byl řekl, že najdu odpověď ve slovech Miloše Zemana. “Panovník nařídí zvyšovat daně. Pak si zavolá svého výběrčího a ptá se ho: „Křičí lidé? Nadávají?” Výběrčí přitaká. “Tak ještě zvyšujte.” Znovu si ho zavolá: “A co lidé? Křičí?” Výběrčí zavrtí hlavou: “Ne, mlčí.” Panovník nařídí: “Okamžitě snižte daně.” – Lidé dnes mlčí, paní redaktorko, a to je to nejhorší…” dodává Miloš Zeman v rozhovoru s Terezií Tománkovou.
Vyměňme Zemanův příměr za jakýkoliv jiný a podívejme se jeho prizmatem na celospolečenskou atmosféru v Česku.
Vláda spolu s médii, neziskovkami a často až duševně nevyzrálými trolly nadšenými, že mohou sloužit liberálně demokratickému režimu a dupat po lidech s nepohodlnými názory, pošlapává v zárodku jakoukoliv svobodnou a kritickou diskusi, vyvolává strach mezi lidmi projevit veřejně vlastní postoj, aby se nevystavili problémům v práci, případně dokonce trestnímu stíhání.
Lidé se stáhli do soukromí, ale jejich frustrace vzrostla. Důvodů je více a samozřejmě k ní přispívají i sami politici: Premiér se dosud nevyjádřil k sebevraždě muže před Úřadem vlády. Poplivanou ukrajinskou holčičku přijal prezident, ale romskou rodinu – pozůstalé chlapce, zabitého ukrajinským útočníkem, nepřijal. Když se Romové bouřili, poslal jim ministr vnitra arogantní vzkaz, natočený v autě. Podobných zjevných nespravedlností a nadřazenosti je příliš mnoho.
Neměla by vláda vyhlásit dočasné vánoční příměří vůči svým občanům?
Kdyby byl masakr na Filozofické fakultě ojedinělým činem, vymykajícím se zdravé atmosféře ve společnosti, neřekla bych slovo. Ale on až příliš připomíná další čin v řadě, a to v zemi, která byla až dosud víceméně bezpečná a mírumilovná.
Ano, bohužel v tomto druhu násilí doháníme Západ.
Ke zlepšení situace by pomohlo mít politiky, kteří dokáží ostré hrany zjemňovat, a bez prázdných marketingových gest a arogantní intonace prostě jen dávat jasně najevo, že stojí za svými lidmi, že je berou jako partnery a že problém chtějí řešit společně. A ne vyhrožovat a znovu rozdělovat národ.
Budu asi napadena z naivity a zneužívání tragédie k dalšímu rýpnutí do vlády. Jenže: Jestli vše, co popisuji a co vygradovalo ve čtvrtek na pražské Filozofické fakultě, není varovný signál, co už tedy?
JANE FRANK /Janina z Londýna/
Otočit čin silné vyšinutého jedince proti vládě je jen zneužití tragédie pro politickou propagaci, navíc schovanou pod falešnou hlavičkou článku.
S čím lze souhlasit je to, že čin byl jasně teroristický. Nakonec leckde to i takto pojmenované zaznělo.
Na tuto stránku jsem přišel z platformy X, rozhodně se nedá napsat, že by na ní někdo z odpůrců vlády mlčel. Naopak, šíje se do vlády podobně jako to děláte vy, pod jakoukoliv záminkou.
Jako VŠ učitel se setkávám s mladými. Ano, někteří trpí psychickými potížemi, asi mírně více než naše generace. Neznám ale nikoho, kdo by trpěl kvůli Woke kultuře. Naopak, možnost bez obav z odsouzeni to, že jsem „jiný“ přispívá k psychické pohodě. Trápí je spiae budoucnost, fakt, že se problémy neřeší nebo se řeší pomalu, popř., že by je někteří nejraději neřešili vůbec.
Uz oznacit tento cin za terorismus je jasna znamka pomatenosti ci umyslne tendecnosti pisatele. Ale na druhou stranu je dnes bezne nemoci spolecnosti smahem oznacit za „terorismus“. Je to snadnejsi a lze pak dale obhajovat utlacovani zdraveho ducha spolecnosti.
Udivuje me, ze i v dobach nejvetsiho komunistickeho utlaku byl duch spolecnosti zdravejsi nez je tomu dnes. Zrejme proto, ze zakladni spolecenske normy se az tak moc nezmenily a stale existovala nejaka nadeje. To dnes uz neplati.
Pisatel vyse je tedy zrejme soucasti a zaroven pricinou problemu.
To Josef Trögl : Možná jste zapomněl napsat, že učíte na FF, která ročně chrlí stovky absolventů naprosto zbytečných oborů, což jenom vede k jejich frustraci a radikalizaci. A místo toho, aby škola investovala do rozumných bezpečnostních opatření, tak vyhazuje peníze za přednášky pochybných politických neziskovek, které jenom studentům vymývají mozky. Z tohoto pohledu je vcelku příznačné, že k tomuto masakru došlo právě na FF.
Ne, nezapomněl. Vzhledem k tomu, že tu vystupují pod vlastním jménem se dá dohledat, že jsem akademik přírodovědec a technolog a na regionální univerzitě divokého severu. Google mě zná 🙂
Kritika společenskovědních oboru tu je dlouho, vychází z nepochopení jejich užitečnosti a objektivně i z jistě nadprodukce absolventů, kteří pak nemají takové uplatnění. To je ale otázka trhu práce a k tomu by měl člověk přihlížet, když se hlásí na VŠ.
Ty neziskovky, prosím, zkuste upřesnit. To je nějaké nové pejorativní označení ze sociální skupiny, ve které se moc nepohybují. Z definice je neziskovkám i samotná veřejná vysoká škola, všechen zisk z doplňkové činnosti musíme investovat zpět do výuky a výzkumu. Neziskové jsou mládežnické organizace jako je Junák, většina sportovních a zájmových klubu atd. Které považujete za problematické a proč?
Každý z politiků by si měl tento článek přečíst, ale co hlavně, měl by se nad jeho obsahem zamyslet. Ale toto se nestane. Je tyto projevy ve společnosti nezajímají. Politici, aspoň ti co mají v současné době mandát z voleb před dvěma lety, jsou politici, kterým nejde o české občany, aspoň ti z pěti koalice, ale pouze o svůj prospěch a tomu přizpůsobují své projevy a názory a pokud někteří jsou, podvolí se nakonec názorem jednotě stranického aparátu právě proto, aby prospěch ze své politické kariéry trval co nejdéle. Proto musí přijít noví, kteří budou vnímat politiku jako službu občanům a né jako nástroj svého vlastního prospěchu.
Ve stranách petikoali e ještě demokratická diskuze celkem funguje. I když jsou ty šedé eminence jako je ministr spravedlnosti Blažek, kteří mají velký vliv. O koryta jde tak nějak všem, což ukázala i předchozí vláda a Okamura by si taky rád hrábnul, alespoň na příspěvek za hlasy.
A hlavně, že ji vrchní cenzor Rakušan svým neúnavným „bojem s dezinformacemi“ (= názory, které se odchylují od těch jedině správných a „politbyrem“ schválených) podporuje.
Šiřitele dezinformací si často pletou názory (více variant) a fakta (na ty lze mít těžko odlišný názor). A samozřejmě část z toho jsou záměrně šířené lži.
Nene to cenzura názoru, jen boj proti těm lžím.
Např. skleníkový efekt je jasné popsaný fyzikální jev. Klimatická změna v důsledku vyššího skleníkového efektu už dnes taky. Nemůžete mít názor, že skleníkový efekt neexistuje nebo že klimatická změna neprobíhá, protože jsou v rozporu s vědeckým poznáním. Můžete mít názor na to, co by se s tím mělo dělat, protože řešení je více.
U Rakušana bych znalost vědeckých fakt nepředpokládal (kdysi učil němčinu, a to je asi tak všechno, kam jeho obzor sahá), těmi se ani nezabývá, jeho záměrem je blokovat nesouhlasné weby a vyzývat k udávání nepohodlných názorů.
Vůbec nevím, co Čermák na sociálních sítích psal, ale dostat 5,5 roku za komentáře, nápadně připomíná komunistický režim a Rakušan k zastrašování oponentů svými cenzorskými aktivitami a vytvářením úřadů, které by je měly „nahlašovat“, jednoznačně směřuje a jak to tak vypadá, soudní moc se tomu (selektivně) přizpůsobuje, primitiva z Řeporyjí a jeho výroky přitom nikdo moc neřeší.
Cituji z https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/soud-tomas-cermak-odvolani-terorismus-obzaloba-pandemicky-zakon_2307191452_vtk
Podle soudu se loni ve videu na facebooku vymezoval vůči novele pandemického zákona a podněcoval diváky, aby aktivně, i za použití násilí, zabránili jejímu projednání a přijetí.
I svoboda projevu má své hranice daně trestním zákoníkem.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zabit-dite-podriznout-zenu-rakusan-o-vyroku-novotneho-ktery/r~dac9fede592f11ee93abac1f6b220ee8/
A tenhle je na svobode i když k nasili vyzval uz nesčetnekrat?
Celkem souhlasim s článkem, hlavne že lidi už se nehadaj o politice ne že by nebylo o čem ale že hadat se už nema smysl. Když vidim to překrucovani v mediich taky me přecházi chut.
Na protesty proti pandemickýmu zákonu už Vás odkázal učitelskej. Taky nadával Kubkovi a Flégrovi a dlužil na alimentech.To mu přiblížilo. Ten teroristický čin byla jeho výzva néjak ve znění: chytit je za rypáky a naházet do Vltavy. Myšleno na vládu. Vyřvával jako pošuk, ale za mě je to teda terorismus jako stehno. No a teroristou s mezinárodním zatykačem se stal, protože nenastoupil do výkonu trestu, protože se mu zdál nespravedlivý. Působí tak trochu jednoduše
.
To byla velice zajímavá úvaha, protože mnozí nad tím vším přemýšlíme a hledáme odpovědi. Je pravda, že v době covidu jsme přišli o mnoho iluzí i pocit bezpečí, a je to rok od roku horší, a říkáme si, co bude příště? Co ještě si EU a politici vymyslí? Vždyť už teď je všechno špatně, a může být ještě hůř? Může. Vždyť tahle vláda jde proti nám. Ale jak volit příště a nenechat se zase obelhat?
Odpověď je velice jednoduchá: Sledujte v prvé řadě činy politiků a ne jejich slova a prohlášení. A ohlédněte se zpět na jejich sliby a zjistěte, jak je plní v současnosti.
L@ďa Oudes z Klatov.
Chcete říci, že EU si vymyslela Covid 19? Nebo že donutila Putina napadnout Ukrajinu? Nebo že vede lidí k tomu, aby vraždili ve velkém jako ten magor na FF?
Nechápu tu souvislost.
Vláda je koalice 5 stran, která má svůj parlamentem schválený program. Podle něj vládne, na něj mandát.
Vy toho nechápete opravdu mnoho a uniká Vám toho víc, než jste zatím ochotný si připustit. Napč. vaše nereakce na výzvy k násilí od toho řeporyjského úchyla z ODS. Zjevně překročil tu pomyslnou hranici svobody slova, o které jste se zmínil několik příspěvků výš. Podobnost s Čermákem je jistě jen čistě náhodná. 🙂
A EU covid jistě nevymyslela, ta vymýšlí jen další „prospěšné“ regulace. Jsme v tom jedničky na světě a to už něco znamená :). Třeba se dočkáme doby, kdy náš svět bude vypadat, jak z románu od Huxleye nebo Orwella. Těšíte se na to?
Znám tyto typy, mám jich v okolí poměrně dost…
Ujišťuji vás, že příliš nechápe co a proč mu tady píšete. Jeho víra je neotřesitelná, je to cosi jako směs náboženství a zpolitizované vědy.
Považuje vás za hlupáka, kterému je třeba tzv. otevřít oči.
Je zbytečné s takovými ztrácet čas. Na jejich handicap zabírá pouze srážka s realitou – a to ještě ne u všech.
Pane Trögle, svými reakcemi jste mne přesvědčil o tom, že jste jedním z progresivistů, kteří odmítají diskuzi a tlačí jen ten jediný správný názor. Skleníkový efekt není obecně přijímaný názor, ale pouze jeden z názorů. Pokud tedy neexistuje všeobecná vědecká shoda, nelze mluvit o faktu ale pouze o názoru. A klimatické změny na této planetě fungují po celou dobu její existence. I v našich zeměpisných šířkách bylo chladněji, ale i tepleji než dnes.
A to prase z Řeporyjí taky vyzývalo k násilí a zabíjení lidí s jiným názorem. A tohoto individua se chcete zastávat? Ale protože je představitelem vládnoucí strany, tak se mu nic nestane.
Vira si sice nikdo nevymyslel, ten tady prostě byl a hlavně stále je, ale byl zneužit k terorizování lidí. Odmítáním přirozeného přizpůsobování se okolí, byl vládnoucími elitami popírán odvěký způsob vývoje lidstva. Vyvoláním hysterie si pouze ověřili, jak snadno se dá dav ovládat.
A válka na Ukrajině taky nespadla s čistého nebe. Asi jste si nevšiml, že na sporném území žije většina lidi Ruské národnosti a Minské dohody jim zaručovaly určitou autonomii. Ale byly to právě Ukrajinské ozbrojené síly, které tyto oblasti neustále napadaly. A to bylo jednou z příčin vstupu Ruských vojsk na území Ukrajiny. Nehledě na to, že na Ukrajině mají mocenské zájmy i USA a EU.
Děkuji pane Mrázku👍👍👍
Je to sice dobře popsaná dnešní situace v Česku. Ale i to Česko mne míchne. Jsme přece Čechy, Morava a Slezsko. Byl jsem u toho když se dělaly ty kraje a už tehdy jsme věděli, že je to nesmysl. Na vlastní kůži jsem zažil při Velké Sametové Revoluci kam spějeme, když jsem ještě ve Fóru oponoval stěhování nádraží v Brně. Měl jsem být vyhozen ze všech možných institucí. Byl jsem také půl roku bez zaměstnání. Poznal jsem také osobně mafiány, kteří řídí komunální politiku. Už od té Velké Sametové vyhrával podvod nad pravdou a láskou. Mám to popsáno i na své webové stránce. Viz http://www.myslivec.borec.cz