Kulturní válka o Ježíše na AVU: trpící spasitel začal traumatizovat studenty

Bývalý rektor AVU Milan Knižák totiž na veřejné dovádění nahé akademičky v blátě reagoval otevřeným dopisem, který adresoval své současné nástupkyni. Topolčanskou v něm obvinil z neschopnosti a konstatoval, že požádá Radu vysokých škol, Ministerstvo kultury a Konferenci rektorů, aby zvážili, zda neodebrat akademii akreditaci. Škola zatím nijak nereagovala.

Také ve věci plastiky Myslbekova Krista na kříži je pozice vedení AVU nejasná. Jan Šerých, asistent v ateliéru Vladimíra Skrepla uvedl, že v akademickém senátu se několikrát mluvilo o nepatřičnosti této sochy na školní chodbě.

Vedoucí ateliéru figurálního sochařství a medailí Vojtěch Míča upozornil na sociálních sítích na původně snad ideologicky motivované rozhodnutí vedení AVU přemístit plastiku mimo prostory AVU.

Kristovi ve škole ubližují

Vedoucí Digitální laboratoře AVU Jana Doležalová přiznala, že Myslbekův kříž považuje za morbidní, děsí ji, a proto se domnívá, že v prostorách akademie pro něj už není místo.

Akademie obhajovala odstranění sochy ukřižovaného Krista z jeho tradičního místa tím, že plastika byla několikrát terčem vandalismu. Nezmínila však, jestli pachateli byli studenti, zaměstnanci nebo se jednalo o vloupání.

Rektorka akademie v reakci na petici pro zachování Myslbekova kříže na hlavní budově AVU pak plastiku označila za náboženský symbol, který v sekulární škole nemá co dělat a zabírá tam zbytečně prostor. Jakékoli jiné motivy, ideologické, psychologické a další pro manipulaci se sochou odmítla, jako smyšlené.

Kvůli rozporuplným vyjádřením vyučujících je však možné si přestavit i takovou možnost, že na akademii pronikla ze zahraničních univerzit bezpečnostní strategie, jejímž cílem je ochránit psychiku studentů před nelibými pocity. Kritika, jasný úsudek nebo projevy a výtvory, které v posluchačích vysoké školy mohou vzbudit nepříjemné emoce a narušit jejich duševní pohodu, musí být podle zmíněné bezpečnostní doktríny z akademické půdy odstraněny.

Ach ty kruté dějiny

Stejně tak dějiny, bezohledné, kruté a zraňující mladou duši, je třeba ze studia vypustit. Bohužel, výsledkem této ochranitelské politiky je, že z vysokých škol odcházejí převážně samolibí a sebestřední absolventi s povrchními znalostmi a plytkými tvůrčími schopnostmi.

Tomu, že nejde o náhodný jev ale tendenci, nasvědčuje loňský vynucený odchod vedoucího Ateliéru malby na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) profesora Jiřího Černického. Důvod, proč se rozhodl po mnoho letech z UPRUM odejít, byl ten, že noví studenti se cítili frustrováni jeho kritickým přístupem k jejich práci, stěžovali si na něj a odmítali ho respektovat.

Petici za to, aby Myslbekův Kristus zůstal na svém tradičním místě, podepsaly v průběhu několika dní stovky lidí. Odehrála se tak svým způsobem malá kulturní válka, ve které nejspíš šlo skrze umístění uměleckého artefaktu i o povahu našich vysokých škol. Patrně se jednalo o to, zda si přejeme, aby české katedry či ateliéry se staly prostorem s omezenou svobodou, v něm jsou jejich posluchači izolováni od všeho, co by mohlo zranit jejich city a způsobit jim psychickou újmu. Jestli chceme, aby z akademického prostředí vycházeli lidé sice křehcí a labilní, ale s přehnanou sebedůvěrou i nároky. Množství podpisů pod peticí, svědčí o tom, že veřejnost si přeje zachovat tradici nejen pokud se jedná o umístění Myslbekova Krista na kříži v prostorách akademie, ale i ohledně celého našeho školství.