Hlasovat v korespondenční volbě může hlasovat každý český občan starší 18 let, který pobývá v zahraničí. Zákon myslel i na kratší pobyty, jako v případě studentů, kteří vyjeli do zahraničí jen na jeden semestr. Momentální forma zákona ale nepočítá s lidmi, kteří jsou v zahraničí pouze na dovolené.
Na zastupitelském úřadu je třeba se zaregistrovat do seznamu voličů nejméně 40 dní před volbami, adresu, na kterou chce volič zaslat dokumenty, je pak třeba nahlásit nejméně 35 dnů předem. Do seznamu je možné se registrovat od vyhlášení termínu voleb. Příslušné hlasovací dokumenty pak zastupitelský úřad zašle voličům nejpozději 25 dní před volbami. Poštou voličům přijde speciální obálka a takzvaný identifikační lístek, který je třeba stvrdit podpisem dokládajícím, že občan hlasuje sám za sebe. Samotný hlasovací lístek bude třeba vytisknout z informačního systému správy voleb. Ten pak spolu s podepsaným identifikačním lístkem vloží do obálky, kterou obdrželi od zastupitelského úřadu a pošlou zpět úřadu, u kterého se registrovali. Korespondenční volba bude českým občanům umožněna v případě voleb do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu a u voleb prezidentských. Ze jmenovaných voleb jsou prezidentské jako jediné dvoukolové, proto registrovaní voliči dostanou poštou rovnou lístky pro obě kola. (Zdroj: portál iDnes.cz)
Znají leda Karla Gotta či Václava Havla
Vše dosud řečené by nemuselo vzbuzovat žádné zvláštní vášně. Jde přece jen o administrativní akt, který navíc z jistého úhlu pohledu napravuje dosud nerovné postavení Čechů v zahraničí, kteří se též chtějí aspoň voličsky vyjádřit ke stavu a budoucnosti své země. Při bližším pohledu je ledacos jinak a také to vysvětluje opravdové bouře, které se při dlouhodobé diskusi o korespondenční volbě odehrávaly, a pokud strany ANO a SPD splní svůj slib, že novelu volebního zákona předají k posouzení Ústavnímu soudu, další smršť slov ještě jistě přijde.
Proč? Odpovědí je několik. Předně: kterých všech Čechů pobývajících v cizině se to bude týkat? Těch, kteří tam emigrovali po roce 1948 či 1968? Předchozí emigrační vlny, předválečná či dokonce z přelomu století už asi vzhledem k plynoucímu času jsou mimo větší diskusi. Nebo snad ekonomických emigrantů, kteří hledali hlubší a plnější koryto na západě v 80. letech a dokonce i po roce 1989? Vzpomeňme: tehdy nastavené například měnové poměry byly pro Čechy a naši měnu silně nevýhodné. Lidé, kteří utekli „za lepším“, mají teď být odměněni volebním právem, ačkoli od té doby starou vlast nenavštívili ani jednou a z českých jmen znají leda Karla Gotta či Václava Havla?
K tomu náleží logický přípodotek: jak může jedinec, který je bez důkladného kontaktu s vlastí, odpovědně posoudit strany, která v ní či za ni kandidují? Jak mohou tito lidé věrohodně používat rozum při své volbě? Nebo jde opravdu jen o emoce? Příklad za všechny. Do Senátu kandiduje světoznámý hokejista Dominik Hašek. Toho asi znají i na druhém konci světa. Ale tuší někdo, jak se Hašek politicky vyprofiloval a oč se zasloužil? To sotva, protože to nevíme ani my, domácí voliči, a asi ani Hašek, jenž je veden pouze touhou na stará kolena udělat politickou kariéru.
Smutná bilance
A v neposlední řadě… Působení českých mainstreamových médií namnoze způsobuje v případných hlavách zahraničních Čechů dost zjednodušené představy a imperativy. Proto také podle různých výzkumů vedených mezi Čechy v cizině má mnohem víc sympatií dnešní vládní koalice, tolik podobná bruselské euroliberokracii, než síly z opozice (opět SPD a ANO, a to nemluvíme o těch mimoparlamentních), které se vůči diktátu z EU vymezují, a někdy docela ostře, což je našimi médií vykládáno velmi negativně. A nutno říci, že tento vliv je podle stejných průzkumů nejvíce patrný v generaci budoucích zahraničních prvovoličů, opět logicky volících zejména pod řízením emoce, nikoli rozumu.
Takže suma sumárum: zákon o korespondenční volbě je, jak se pěkně říká v Brně, dokonalá fligna. Nebo, chcete-li, záměrný úklad, pastička, do níž mají spadnout důvěřivci, kteří pak na věčné časy a nikdy jinak zabetonují v čele země dnešní neschopnou a všehoschopnou vládu. Smutná bilance.
Čtěte také:
Janina z Londýna vzkazuje pětikoalici: Korespondenční volba? Děkuji, nechci
Korespondenční volba dělá z Čechů žijících v Česku občany druhé kategorie
Korespondenční volby jsou protiústavní chladný kalkul
Korespondenční hlasování není podvodné jen v tom případě, že volič zůstává „odpovědný“ za dopad svého hlasování. To znamená, že jeho hlas jde do jeho volebního obvodu. Problém je samozřejmě v tom, že pokud má volba zůstat anonymní, do urny lze „dosypat“ potřebný počet hlasů. O kontrole hlasování se nemluví. Ve volebních místnostech je možné porovnat počet voličů s počtem lístků v urně. V posledních amerických prezidentských volbách došlo ke kuriózní situaci, kdy ve stejném elektorátu hlasy odevzdané přímo preferovaly Trumpa, kdežto korespondenční hlasy byly pro Bidena a v některých státech zvrátily výsledek. Není mi známo, že by se tímto pozoruhodným úkazem politologové zabývali. Žil jsem 27 let v Kanadě a neznám jediného emigranta, který by se o české volby vůbec zajímal. Trochu jiné to bylo s českým občanstvím, protože to bylo podmínkou pro možnost restituovat majetek po roce 1989. Problém měli ti, kteří ztratili československé získáním amerického občanství. S přiznáním českého občanství to není jednoduché. Pro naši dceru narozenou v Praze nestačil její křestní list. Museli jsme přes ambasádu podat žádost, aby napřed ověřila naše občanství, tedy že se narodila českým rodičům a teprve potom dostala potvrzení, že je česká občanka.