Na tuto teorii jsem si bezděčně vzpomněl minulý týden v Senátu, kde jsem měl přednášku na schůzi zdravotního výboru nazvanou „Transgenderismus destruuje podstatu lidské existence“. Před začátkem schůze si (nepřítomné) aktivistické neziskové organizace vyžádaly mou prezentaci, a akce se zúčastnil také zástupce levicového tisku, který byl připraven o diskuzi vzápětí podat report (asi bylo od začátku očekávatelné, že výsledek bude dehonestující). Pár zástupců veřejnosti mi ještě krátce před vypuknutím pošeptalo, že název příspěvku vzbudil u některých aktivistů pozornost a že je vnímán jako provokativní a politicky nekorektní. Otázal jsem se proč. Vždyť jde přeci o mladistvé, o naši dospívající generaci.
Měl jsem pro svá varovná slova v názvu vážné důvody. Problém transsexuality je totiž medicínsky neprobádaný jev, který se ve společnosti rychle rozrůstá. Hlavně pak ve skupině adolescentních dívek. Z pohledu medicínské vědy neexistuje u těchto pacientů jasná anamnéza (známe jen věk a pohlaví, což tedy vážně nestačí), přesvědčivá diagnóza (neexistuje žádné genetické, neurologické ani jiné vyšetření, které by vysvětlilo původ pocitu, jenž některé jedince nutí k odmítání vlastního pohlaví), a proto také chybí kauzální léčba, tedy léčebný postup mířící přímo na původ problému. I přes téměř nulovou informovanost je v ČR možné mladistvým dávat blokátory puberty a hormonální stimulace. S takovýmto postupem se prostě nelze smířit.
V příspěvku jsem položil otázku, jak je možné, že se člověk nedisponující orgány opačného pohlaví, bez možnosti zakusit život v druhém těle, cítí jako jeho příslušník. Ta absence prožité zkušenosti je přeci naprosto zásadní. Nemůže chápat biologii opačného pohlaví, pouze vidět pozorovatelné projevy chování a zejména rolí, které jsou jednotlivým pohlavím přisouzeny dle biologických dispozic. Otázka je tedy jiná, nikoliv proč se rodí mladí v jiném těle, ale proč velká část mladých slečen nechce být ženami?
Mou odpověď na tuto otázku (paradoxně) dobře parafrázoval právě redaktor onoho přítomného, nikoliv na stejnou vlnu naladěného média: „V závěru své řeči pak zmínil hypotézu, proč jsme svědky nárůstu žádostí. Podle něj jde o dopady druhé vlny feminismu, která vyústila v kauzy #MeToo.“ A jedním dechem dodal, že „obecně marxismus se od bolševické revoluce snaží defeminizovat společnost. Takové prostředí pak podle něj může působit na mladé tak, že někteří vnímají pohlaví jako zdroj konfliktu.“ Lépe bych to nenapsal. Jsem přesvědčen, že v naší společnosti aktivisté ženy záměrně vyobrazují jako jakési sexuální oběti, mzdově nespravedlivě ohodnocené, které žijí v rodinách jako otrokyně a mateřství je pro ně břemenem na cestě za kariérou. Rodinní terapeuti Vladimír Chvála a Ludmila Trapková, kteří se těmto pacientům věnují, říkají, že mladé dívky nechtějí být muži, ale hlavně prý nechtějí nést osudy svých babiček a matek. Mladí muží prý zase neumí obstát v mužském kolektivu. Jsem přesvědčen, že jde o cílenou snahu aktivistů destruovat rodinné vztahy zrušením symbiózy mezi pohlavími a atomizovat člověka.
Civilizace nasměrovaná k vlastní sebedestrukci
Jsme součástí genderové revoluce, která pohlavní přirozenost vytkla před závorku a dovolila ji operativně odstranit ve jménu bezbřehého (konstruktivistického) sebeurčení. Nárůst dezorientovaných mladistvých odmítající své pohlaví je toho důsledkem. Je pravda, že transsexualita jako fenomén existovala i před genderovým běsněním, dnešní ideologie transgenderismu ale problém posiluje popularizací. Filmy o transgenderech, které jsou nominovány na Oscary, přeoperovaní muži vítězící v soutěži miss, školská duhová indoktrinace a podobně. To vše tuto nemoc záměrně popularizuje. Aktivistům zřejmě nevadí sledovat, jak si mladí pod vlivem terapie nevratně mrzačí svá těla, jak si poškozují psychosociální vývoj nebo že musí absolvovat náročné a bolestivé operace. Ty, kterým se to nelíbí, napadají a homofoby a zbytek veřejnosti nutí, abyc před problémem zavřela oči a přijala k němu bezbřehou nekritickou empatii. Hlavně se neptat, proč se tomu tak děje.
Lorenzova teorie mne napadla proto, že jsme evidentně součástí civilizace, která pod vlivem aktivismu ztratila ony pečovatelské instinkty a nechává si líbit nasměrování k vlastní sebedestrukci. Nechává mladé lidi a bezbranné napospas nepříznivému osudu. Děti a mladiství jsou na rozdíl od zvířat déle zranitelnější, zvlášť v období puberty, kdy hledají své místo ve světě. A v tomto období potřebují nejvíce podpory a péče. Nejde ale jen o oběti transgenderismu, ti jsou jen výkladní skříní této agresivní ideologie. Řada mladých je na antidepresivech, ve stresu, neumí zvládat problémy. Jde o celkový nepříznivý obraz dnešní mladé generace.
Ačkoliv bylo mým cílem otevřít debatu nad zákazem blokátorů puberty a hormonální terapie, zdůraznil jsem, že tím problém s mladistvými rozhodně nezachráníme. Situace musí být řešena systémovou změnou, kterou musí přinést politické elity (stejně, jak to v tomto tématu učinil prezident Trump). Věřím, že většinová společnost si zdravý rozum stále drží a pečovatelské instinkty v sobě má (a to i navzdory současné nízké porodnosti). Že jde primárně o útok malé skupiny levicových liberálů, kteří se zmocnili socializačních činitelů, jako jsou média či školství. Občané ale musí přestat být pasivní, neboť mladí lidé jsou evidentně ve velké krizi – a s tím je třeba něco dělat. Chceme-li, aby se naše společnost dále zdravě reprodukovala, musíme se aktivismu co nejdříve postavit.
Jsem proto rád, že po diskuzi dal zdravotní výbor zelenou realizaci setkání odborníků v rámci kulatého stolu. Věřím, že je to další krok pro nalezení řešení.
Čtěte také:
Štamgasti lékařského průmyslu! Vyšla další obžaloba transgenderismu v českém prostředí
Trans aktivisté utahují šrouby. Čekají nás postihy za ideozločiny jako Skoty?
Cancel culture a nevratné poškození našich dětí
Já jen doufám, že za to budou aktivisté někdy zodpovídat. Protože už způsobili tolik škody, že se i přeborník v destrukci Fiala může jít zahrabat.
Ano, aktivistům musejí politici zavřít tipec, a že finanční injekce jdou ze sorošovské tiskárny prachů taky všichni víme. Nač to omlouvat pouze působením jednoho dvou prezidentů a stínové vlády – ten vliv je tu už desítky let a je systémově podporován. Respektive není systémově nijak navráceno to, co ve společnosti začalo všeobecně chybět – mužsko ženské role, mužsko ženské energie i mentalita. V přírodě platí prostě princip polarity – zákon pohlaví / rodu, jing a jang. A naše společnosti jdou do extrému a snaží se vždy tu druhou stranu totálně znevážit, označit za zlo a vykořenit z jakéhokoliv našeho vnímání. Že se to projevuje na mladistvích je jenom třešnička na dortu, ale tyto aspekty jsou zbořeny už u několik předchozích generací – počínaje sufražetkami, čerodějnickými procesy od středověku a ženami, které zůstaly doma s dětmi po rozvodu nebo protože se jim muži nevrátili z války, přebírajíc mužskou roli vychovaly děti, které měly tyto role už pokřivené ve vnímání, ženy další generace byly necitlivé, mužatky, panovačné, začaly mít pocit že musejí víc vydělávat peníze – protože jejich matky samy živořily, logicky další generace z toho měla obavy a byla vyučená si prohazovat automaticky role. A spousta z nich se i v hloubi svého bytí vnitřně stydí býti ženami, nebo to dokonce odmítají protože je to společností špatně vnímáno. A tyto ženy pak zase vychovaly děti s pomocí školy a institucí k tomu, že jsou už vyloženě zmatené a netuší, čím jsou. Každý psycholog nebo lékař, který by měl řešit problémy se sebeurčením, by jako první otázku měl zvolit „a jací byli rodiče, když jste byl dítě?“ místo otázky „na co chceš přeoperovat?“
Ženy přebíraly mužské role z donucení, protože musely, ale po další generace dětí to nikdo nevypozoroval, že to nabourává celou společnost. On i ten fakt, že žena má volební právo jen krátce a je vnímána různými náboženstvími dost nerovně (a v té genetické paměti to prostě zakořeněné je, ne že ne) plusové body do zdraví našeho rodu nepřidal. Proto se lidem i blbě randí, místo zdravé lásky tu vzniká patologická zavilost na pornu bez emocí / nebo rovnou emoční závislost na druhé osobě – ale kterou dotyčný umí počastovat pouze láskou ve formě manipulace, jinak už ten cit neumí projevovat. Samozřejmě, lidem se sociálními problémy se snadno nablije do hlavy že je to tím, že jsou ve špatném těle, ale že měli od mala nezdravé vzorce v rodině, to už tady málokdo ví. Zbytek se prostě uchlastá, ufetuje nebo jiné radosti aby zalepilo bolístku.
Prostě – rodina, základ státu, tohle už padlo. Musíme si to umět přiznat, že je to dávno rozbořeno a my už jenom vidíme následky, a příčinu si stále nechceme přiznat. Ale nemusíme zoufat, tohle platí jenom pro naší západní bublinku, jiné státy na východě ani na jihu tenhle problém nemají, jenom média se snaží aby to vypadalo jako celosvětový celospolečenský problém. Tady prostě to „nezdravé“ shnije a umře – nezdravá část populace se prostě sama vymýtí. Proto si taky už moc na rusko a čínu ani ty arabáky vyskakovat nemůžeme, ti totiž nezahodili ženské energie do kopru a rodí se jim o sto šest. Tam ženy neumírají na rakoviny dělohy a prsu ještě dříve, než mají první dítě. A to není prostě jen o aktuální indoktrinaci, je to desetiletí potlačování přirozenosti rodu, která nám nyní příroda dává sežrat.
Takže vymýtit neziskovky podporující blbosti – to je krok jedna, ten tu měl už dávno nastat. Krok dva, aspoň začít plošně nějak šířit znalosti o čínské medicíně, přestat zaměňovat mužské a ženské role a jít hodně rychle okoukat energetické vzorce, které platí u národů kterým rozhodně nehrozí vyhynutí. A přestat spoléhat na to, že tohle za nás udělá stát, neudělá, tohle musí být iniciativa jednotlivců, rodiny, občanů. Značka VčeraByloPozdě
„Polsko nebude realizovat žádný migrační pakt ani žádné ustanovení takových projektů, které by vedly k nucenému přijímání migrantů v Polsku. To je definitivní,“ zdůraznil polský premiér Donald Tusk v únoru. tusk je součástí vítací libtardí fronty…
posednutí se těžko prokazuje a dokazuje. společnost je zdegenerovaná, protože nereflektuje skutečnost-přítomnost, že totožnost člověka je v duchu, nikoli v těle a duši (psychice), to jsou pouze nástroje ducha. hledejme a probuďme tedy v sobě ducha, ten ví vše nejlépe co dělat v přítomnosti. minulost a budoucnost je mrtvá, život žije v přítomnosti…
Můj názor, proč dívky odmítají svou ženskou roli, je poněkud přízemní, ale plyne z mé zkušenosti. Může to být tím, že jim menstruace nepřináší žádné potěšení z toho, že se stávají ženami, ale je to jen kupa nepříjemností a také bolesti, kdy může být dívce doslova strašně, asi jako při žlučníkovém záchvatu, a bez prášku proti bolesti a zalehnutí do postele se to nedá zvládnout. Nedivím se, že pak závidí klukům jejich bezstarostnost, ač i muži si mohou na leccos stěžovat, třeba na nutnost holení obličeje. A když se k tomu přidá kopec propagandy, pár zmatených kamarádek, zdánlivá snadnost řešení, tak se může stát něco, co už nelze vrátit.