Média v roli stávkokazů

Kdybych četl pouze mainstreamová média a sledoval veřejnoprávní televizi, měl bych asi jasno. Skupina proruských dezolátů, vedená známými dezinformátory a pobírači dotací, svedla zemědělce na scestí. Místo, aby byli vděční Evropské unii, že mohou mít Johna Deera z Illinois namísto Zetoru z Brna, dovolují si něco posuzovat, a ještě cosi žádat. Každý slušný, liberálně demokratický volič, by měl dát od takových ruce pryč a jejich požadavky ignorovat.

V tom případě jsou ale média zjevně takových voličů plná. Začalo to už v přípravné fázi. Investigativní novináři, jindy tak lační po správném politickém výkladu probíhajícího dění, kompletně odignorovali zemědělské protesty a stávky po celé Evropě, a to dokonce v sousedním Německu, které nám donedávna bylo majákem a vzorem. Pokrytí a snaha o analýzu dění byla minimální. Proč? Museli by se totiž ptát, co je společným jmenovatelem této vlny protestů. A nacházet odpovědi, jako nesmyslná zemědělská a energetická politika, důsledky Green Dealu a geopolitické vlivy v podobě konfliktu na Ukrajině a evropské zahraniční politiky. A ty by obratem generovaly další otázky.

Mávání falešným dopisem

A tak se musí český divák smířit s debatou, kde známý poslanec za ODS, místopředseda strany a lídr kandidátky do eurovoleb, mává falešným dopisem v ruštině, který má dokazovat kolaboraci hlavního organizátora pražské traktorové manifestace, aniž by jej vůbec v azbuce zvládal byť jen přečíst. Ačkoliv šlo o policií již dříve vyšetřovaný padělek z případu uzavřeného před více než rokem, nikdo se nezajímal, jak se k panu poslanci dostal. Prý jej obdržel z okruhu opravdových zemědělců. Opravdový zemědělec se zřejmě odlišuje od neopravdového tím, že má přístup k policejním spisům.

Novinky také nelenily a okamžitě informovaly o traktorech z magistrály, které se nakonec vrací nazpět. Prý jim byla demonstrace ukradena, a tak už radši neprotestují. Sice neříkají výslovně kým, ale to by snad mělo zajímat novináře jako první. A ne že učiní závěr na základě jednoho transparentu, zmiňujícího Jindřicha Rajchla, kterého jsem zde snad ani nikde nezaznamenal. Jak se vlastně taková demonstrace krade, a navíc celými skupinami, které k nim údajně nepatří, ponechávám jako další z otázek.

Obzvlášť pikantní je pak upozorňování na výše dotací. Zdeněk Jandejsek prý inkasoval, nevděčník jeden, dvě a čtvrt miliardy korun. Kdo si dá ale práci, a odkaz z Novinek opravdu rozklikne zjistí, že jde o úhrnnou sumu inkasovanou všemi subjekty, kde kdy Zdeněk Jandejsek, bývalý prezident Agrární komory ČR, za uplynulé čtvrtstoletí působil. Takže to vychází na rok, vzhledem k velikosti jeho zemědělské skupiny, s ročním výkonem 8 miliard Kč a 15 000 hektary, hodně nevalně. Ale to už pan novinář nenapíše. Cílem je zasít pochyby a rozkol, a otázky, na které je snadná odpověď, záměrně nechávat otevřené. Třeba tu, odkud že se ty hodné eurodotace vlastně berou a kdo je ve finále zaplatí.

Důležité je, kdo protestuje, a proti komu

A to mně na médiích vadí nejvíc. Neptají se, nezkoumají, jen kopou za své politické oblíbence. Projevilo se to již u stávky učitelů, kde své nadšení ze stávkokazů, často přímo ve stranicky vládním dresu, nedokázala ani moc úspěšně zakrývat. O co jim jde? O udržení pořádku? O řád a klid? Aby se držela huba a krok, jako za časů minulých, ačkoliv jde země zcela prokazatelně od desíti k pěti a od pěti k nule? Možná, ale takový smysl v činnosti médií skutečně nevidím, to si mohu přečíst rovnou nějaký stranický tisk.

Stačí si vzpomenout, jakým způsobem přistupovala média k protestům Mikuláše Mináře a Milionu chvilek, a rázem jsme doma. Ono vůbec nejde o to, že někdo protestuje a tím se snaží destabilizovat společnost, jak se poslední dobou rádo uvádí. Důležité je, kdo protestuje, a proti komu. Jakmile to bylo proti Babišovi, měly protesty maximální podporu a pokrytí zaručené, i kdyby se někde mělo sejít pouhých pět lidí. Kamera z podhledu, emotivní komentář a článek je na světě. Ale jak je to pětikoalice, která je, a naprosto oprávněně, terčem kritiky, média ji brání do roztrhání těla. Až se nabízí otázka, zda nejsou, a až podivuhodně takřka všechna, médii téhle vlády. Ne, nejsou. Tato vláda žádná svá média nemá. Opravdu ne.

To jen tato média mají konečně svoji vládu…