„Při tempu, jakým izraelská armáda zabíjí novináře v Gaze, brzy nezbude nikdo, kdo by vás nadále informoval.“ Tímto sloganem se na letošní měsíc září chystal vypuknout synchronizovaný mediální pogrom, alias mediální džihád na Izrael, koordinovaný asociacemi Reportéři bez hranic (RSF) a Avaaz, kterou deník Guardian označuje za „globálně největší a nejmocnější online aktivistickou síť“.
Připsalo se k němu přes 150 médií z 50 zemí, včetně slovutných jmen jako Al-Džazíra, The Independent, Mediapart, Intercept, L´Humanité, El País nebo Fatto Quotidiano. Dokument, který ještě před rozjetím akce prosákl do nepočetných „nedžihádistických“ médií, takže možná přišel o šokový účinek, nese hrdý titulek „Globální média spojují síly na světově první akci za svobodu tisku v Gaze“.
Vina izraelských vojáků
Vedle onoho startovního sloganu měla všechna zúčastněná média shodně a synchronizovaně oznamovat, že izraelští vojáci v Gaze zabili nejmíň 210 novinářů. Tedy, dostala to ta média tímto dokumentem šablonovitě od koordinátorů nadiktováno jako prokázaný fakt. Jde téměř výhradně o novináře místní, neboť novináře zahraniční do Gazy Izrael nepouští. Prý pro jejich vlastní bezpečí – tato válka je pro reportéry životně riskantní jako každá jiná. Podrobněji by to osvětlil třeba český TV reportér Jakub Szántó, který tam strávil hodně času a napsal o tom knihu Mezi mlýnskými kameny: Gaza a její příběh.
Je to ale od Izraele překvapivě naivní, neboť tím ponechává Hamásu volnou ruku ovládat světová média, která se rozhodla izraelské opravy hamásovských zpráv ignorovat. Vyprávět něco o nějaké dosavadní svobodě tisku v Gaze ovládané Hamásem a potlačované Izraelem je absurdní.
Kdo by se i jen trochu pokoušel o nějaké ověřování z jiných zdrojů než Hamásu, dozvěděl by se něco víc o totožnosti a profesionalitě některých těch novinářů jmenovitě uváděných. V mnoha případech šlo o aktivní příslušníky Hamásu, kteří vedle toho podávali zprávy médiím. Izraelské šetření jako nejznámější příklady uvádí jmenovitě třeba bojovníky Hamásu Anase al-Šarífa přispívajícího do TV Al-Džazíra a Abdulláha Al-Džamála píšícího pro Palestine Chronicle. Ten dokonce u sebe doma věznil tři izraelské rukojmí. Jiní byli identifikování na videích z masakrů izraelských civilistů 7. října.
Novináři Hamásu
Kolik z těch mrtvých byli skuteční novináři povoláním, se dá těžko odhadovat, stejně jako kolik z nich bylo zabito záměrně a kolik náhodně. Trochu víc k tomu sdělil Wall Street Journal 21. srpna, v komentáři k reportáži Výboru na ochranu novinářů (CPJ) vyjmenovávající 192 mrtvých novinářů s využitím informací od amerického ministerstva zahraničí: 26 pracovalo pro Al-Aksa TV, kterou řídí Hamás. 19 pro médium zvané Al-Kuds Al-Youm, patřící organizaci Islámský džihád. Dalších 7 psalo pro Palestine Today, s islámským džihádem sbratřené. Dalších 6 pro Al Mayadín nebo Al-Manar, obě přidružené k Hizballáhu. Daších 23 pro různá menší média spojená s teroristickými bojůvkami od Hamásu přes Lidovou frontu osvobození Palestiny PFLP po jemenské Hútíe. Přibližně polovinu z nich WSJ identifikuje jako spolupracovníky terorismu.
Něco čerstvého potřebují světová média na Izrael vymýšlet každých pár měsíců. Nedávno předtím to byl Izraelem způsobený hladomor, i s falšovanými „dokumentárními“ fotografiemi, které ovládly titulní stránky respektovaných novin od New York Times po Daily Mirror. Scénka dětí s nataženými hrnci žadonícími o jídlo, kterou další foto dodatečně odhalilo jako uměle nakomponovanou fotografem. Vyzáblá miminka v náručích plačících maminek podprahově mířící na křesťanské svědomí svou podobností obrazům matky s Ježíškem – dodatečně prokázané jako děti trpící jinou vleklou chorobou. Reportáže o izraelské armádě blokující přísun potravin a střílející do gazanských civilistů – později opravované na akce Hamásu proti vlastnímu obyvatelstvu a kolaboraci pracovníků UNWRA. Falšované počty přijíždějících kamionů s potravinami, médii uváděné jako zlomek toho, co Izrael skutečně do Gazy dopravil. Vše dodatečně opravené i z neizraelských pramenů. Ale teprve poté, co lži hluboce zakořenily v myslích čtenářů a diváků jako nevyvratitelná antižidovská emoce explodující v „globální intifádě“ proti všemu židovskému.
Izraelská genocida?
Předtím to byla „genocida“, kterou Izrael už třičtvrtě století páchá na Palestincích tak krutě, že za tu dobu se počet Palestinců zčtyřnásobil. Ještě předtím to byl izraelský rasismus a apartheid, opět tak krutý, že svou dvacetiprocentní arabskou menšinu dovedl k nevětším občanským právům, ekonomickým úspěchům a vzdělanosti, o jakých se Arabům jinde nesní a nikdy nesnilo. Už vážně chybí jen to středověké židovské vraždění křesťanských dívek s jejich krví používanou k pečení macesů.
Ale to nejsmutnější na té mediální Gaze je to, že odsává všechnu pozornost od mnohem horších hladomorů a etnických čistek, o jakých by mohly mluvit desítky milionů Súdánců a Somálců, nebo genocidách, jaké by mohli popisovat denně muslimy masakrovaní křesťané v Nigérii nebo Keni, nebo drúzové a křesťané v Sýrii. Jenže to nikoho nezajímá. Tam se to nedá svést na Židy. Ti odtamtud už dávno byli vyhnáni.
Čtěte také:
Alláh je lesba
Muskova umělá inteligence zlobí
Vrchní padouch Obama
Díky, pane Kuraß, to mi spadl kámen ze srdce. Nedovedl jsem si představit, jak by se mohla moje oblíbená země dopouštět takových zrůdností, ale vono je to všechno v pohodě, von si to jenom někdo vymejšlí, protože Hamás ovládá světová média. Tak to jo.
Často se vede spor o to, zda existuje jeden Bůh (monoteismus), nebo jich je více (panteismus). Použijeme-li opět jednoduchou analogii s flétnou, můžeme tento dávný mýtus navždy vyvrátit. V těle flétny je pouze sedm otvorů, přesto kombinace sedmi tónů a jejich četných permutací vytváří melodii hudby a flétna proměňuje vzduch v hudbu. K vytvoření melodie stvoření používá Bůh také různé tóny. Různá Božstva jsou jako prsty umístěné na flétně, které zdůrazňují jeden nebo více aspektů téhož Boha. Není možné zahrát hudební melodii na flétnu, která má pouze náustek, jímž se fouká, ale chybí jí otvory, jimiž by vzduch unikal ven. Dokud není sedm otvorů, které dávají sedm tónů k vykreslení rozmanitosti, nelze vytvořit žádnou hudbu ani melodii. Proud vzduchu vstupující do flétny je jeden a jediný. I když je vypouštěn sedmi různými otvory, zůstává jedním a tím samým proudem vzduchu. Bylo stvořeno mnoho Bohů, ale Božstva jsou ti Bohové, kteří jsou uctíváni a kteří jsou zcela ztotožněni se svými charaktery. Božstva jsou buď ženská, nebo mužská (Jing a Jang). Byla stvořena podle povahy, funkce a výživy prvotních kvalit (zákon podobnosti, zlatý řez), kterým vládnou a na nichž jsou podle svých různých funkcí ustanoveni jako předsedající Božstva. Dezinformace monoteistických náboženských ideologů tkví v lineárním myšlení, kdy lineární uspořádání otec, duch svatý a syn je zavádějící a ohlupující. Uspořádání je ale paralelní, kdy hranice střední cesty vymezuje jing a jang princip. Otec, Duch svatý (Matka), a mezi nimi Boží Syn. Příroda se nás snaží přivést do středu – nechodit do žádných extrémů, držet se ve středu, zůstat ve středu a pak, když jste zcela ve středu, pak získáte velice rychle svůj duchovní rozvoj…
tommy Robinson vyhlásil „revoluci“ a mluví o obrovské účasti.
Protesty v Londýně: Jaké jsou cinknuté počtu účastníků? PROTI MIGRACI, islámské ideologii…a vraždění.
Podle scestných ideologií, na kterých trvá Evropská Komise, jsou všichni Neevropané v Evropě kulturním obohacením. Začlenění tím, že by přijali naše pravidla, zákony a základy zvyklostí jsou nežádoucí, takže žijí v enklávách, kde platí právo šaría a policie se tam bojí vstoupit. A tajné služby sledují především „xenofoby“, kterým se to nelíbí. A k tomu o problémech s menšinami nesmí média v rámci korektnosti psát. Možná už je toho dost. Navíc začaly doslova padat rukou teroristů hlavy, takže uvidíme…
Ministr vnitra Gérald Darmanin řekl, že Francie je ve válce s islamistickou ideologií a že jsou pravděpodobné další útoky radikálů na francouzské půdě. „Jsme ve válce proti nepříteli, který je uvnitř i vně,“ řekl Darmanin rozhlasové stanici RTL. stále stejná demagogie. to není islamistická ideologie, to JE islámská ideologie, čili by již neměla být nikde v evropě registrována jako náboženská skupina. nač si tedy platit dozorové orgány, přisluhovače a vrahy?
Pane Kurasi, to jsem fakt rád že jste mi to vysvětlil. Víte, jsem obyčejný venkovan a po útoku na Írán a teď na Kuvajt jsem si začínal myslet to, co jsem podvědomě tušil dávno, ale bál jsem se to vyslovit…a sice, že stát Izrael je čistě sionistický projekt. No, díky Vám jsem ale procitl a vidím, že Izrael je hodný a my jsme pouze pod vlivem hamásovských médií…