Mně bylo tenkrat zepar roku, radost sem měl z teho, že sladoled ve slastičarnach byl uplně jiny než u nas v Porubě na Lenince a v mořu se mi tež kupalo tak nějak lip než na Vranově.
Tenkrat sem netušil, že Jugoška se děli na Chorvacko, Bosnu i Hercegovinu, Slovinsko, Makedonyju, Crnu Goru a Srbsko (kere ještě zahrnovalo dvě autonomni oblasti Vojvodinu a Kosovo).
Jedine, co mě tenkrat zajimalo, bylo to, jak se kura ti šneci dostali na vršek teho slupa a co tym vlastně ty male kurvy sleduju.
Zažitek to byl asi taky silny, že neenem, že sem to popsal v jedne z mojich prvnich knižek „Mamulovy děti“, ale okamžitě po letošnim překročeni maďarsko-vojvodinske hranice se mi ta kličova otazka vratila po padesati rokach zas. Čemu ty male kurvy s barakama na hřbetu lezu tak vysoko, když dal už cesta nevede?
Snad jedine, co mi ještě jako malemu děckovi zustalo v podvědomi, byl taky stary brylaty chlop, kery v každe slastičarně visel na zdi. Tenkrat mě nezajimalo, kery to je. U nas visel jakysik Svoboda, ten bryle nenosil, svobody pry u nas tež moc nebylo ve srovnani s Jugošku, ale oba ti synci na mě pusobili tak nějak sympatycky.
A pravděpodobně aji po tych rokach si teho Tyta mistni lidi tak nějak považuju, bo při letošni cyklistycke mikrovypravě po Vojvodině zme teho brylateho synka našli zas.
Aji jini synci se objevuju na plagatach, kalendařach a dokonce aji na bilbordach. Ale o nich se nesmi v EuroSajuzu mluvit. Bo pry zlobili, a tak musí fčil byt na studyjnim pobytu v Haagu. No, stary Rajko by vam mohl vypravjat, jak to v Haagskem kryminale vypada, ale nechejme teho, to je zas jiny přiběh pro samostatny blog.
Ale neenem polityckyma plagatama a kandelařama živ je Vojvodinec. Aji grafiťaci su na rozdil od našich synku, keři se nezmožu na vic, než na jakesik idyjotske klikyhaky, politycky zaměřeni:
Nicmeně je třeba konstatovat, že lid sice smyšla naprosto jednoznačně ve prospěch Tyta, stare dobre Jugošky a vidi, kere sily se staly přičinu rozpadu teho statu, keremu zme my Čechoslovaci v sedumdesatkach a aji v tych osumdesatkach tak zaviděli tu pohodu a svobodu, ale bohužel ty sily su tak silne, že odolavat nepřitelovi je těžke.
A tak znaky nadnarodniho tlaku lichvařskych gangu su patrne aji v malych městečkach, bo jak maš ty zdroje – teda hlavně prachy, tak možeš zrobit, co chceš.
A tak su přejmenovavane neenem ulice stareho Broza Tyta, ale dokonce aji ulice oběti fašizmu. Asi chce kdosik přesvědčit mistni lidi, že žadne oběti fašizmu nebyly a ty jmena mrtvych na pomnikach z roku 1941-45 su tež asi vymyšlene…
A tak možna přichaza čas na to, aby aji ta lichvařska sebranka měla svoje bilbordy. Navrhoval bych cosik takeho, jak u male čardy na vojvodinskem břehu Tisy. A k temu by mohla byt ke staženi Čapkova knižka „Valka s mloky“, aby aji ti mladi, keři čitaju enem ty fejsbučky a instagramy, věděli, že cely ten svět ide do dupy…
Kura, tak sem chtěl napsat cosik o nadhernem multykulturnim jezeni v srbske Vojvodině, a zas je z teho polityka. Tuž co fčil?
Tady mate aspoň ochutnavku:
Ladik Větvička, Vojvodina
PS: Cely velky cestovatelsky članek o Vojvodině najdete v tištěne verzi časopisa TO, nebo v jeho internetovem vydani TADY.
Čtěte také:
Mikrovypravy Ladika Větvičky – Vojvodinska zem
Čtvrt století chaosu
Slovak jim zas načural do mravenišťa
švédská vláda patrně falšovala data o údajné emigraci cizinců zpět do jejich domovských zemí – a to dokonce v rekordním počtu. Jako první upozornila na jisté nesrovnalosti mimoparlamentní opozice (tedy skutečně protimigrační strana), která poukázala na to, že data jsou zcela falešná.
Mezitím se však falešná zpráva šířila nejen alternativními, ale i mainstreamovými médii po celém světě. Všude psali, že ze Švédska emigroval rekordní počet cizinců, což se nyní ukazuje jako jedna velká lež. A je zajímavé, že zatím nikdo na tato falešná data nereagoval. to až potom, co na to řeknou potápěči z české televize….
Dary velkých korporací republikánům jsou vyšší než dary demokratům.