Ministerský coming out

Už dříve se vtírala otázka, že máme-li z důvodu našeho členství v Evropské unii ministra pro toto, proč tedy nemáme ministra pro NATO, jehož jsme členy? Aha, pardon, tuto funkci bohatě plní Jana Černochová. Ta bez NATO nedá ani ránu. Jsme ale také členy mnoha jiných mezinárodních organizací, třeba OSN. Proč nemáme ministra pro záležitosti OSN? Protože by nám byl houby platný. OSN si žije vlastním životem a k ničemu nás nepotřebuje. Zato EU ano. Přinejmenším jako levnou skladovnu, lacinou a přitom vysoce kvalifikovanou montovnu a předraženou spotřebnu. A aby ta spotřeba byla ještě lukrativnější a ještě víc pod unijní kontrolou, bylo by vhodné zavést univerzální euroměnu, tedy euro.

Každý student prvního ročníku bakaláře na VŠE ví, nebo by měl vědět, že měna v normálním světě vyjadřuje hospodářské zdraví či obecně stav dané národní ekonomiky. Z toho se pak odvozuje kurs jednotlivých měn při vzájemném obchodování. Byly, pokud vím, jen dva pokusy tento ekonomický zákon anulovat. První byla měna červoněc, kterou se – neúspěšně – pokoušela zavést RVHP náhradou za směnitelný dolar. Červoněc spadl pod stůl až na smetiště hospodářských a politických dějin.

Ne tak euro, druhý pokus téhož ražení. Kdo sleduje vývoj Eurozóny, ví, že dát pod střechu jedné a téže měny tak rozdílné ekonomiky, jako je německá, řecká, španělská, italská, portugalská či chorvatská (a konec konců i slovenská), je z ekonomického hlediska holý nesmysl. Výkony oněch národních ekonomik jsou nesouměřitelné v žádném parametru, snad kromě nezaměstnanosti. Přesto z Bruselu odstřelili drachmu, peso, liru, kunu a slovenskou korunu, protože dobře věděli, že tím hodně vydělá původní německá marka, dnes hlavní euroměna. Utrpěl samozřejmě i francouzský frank a rakouský šilink. Jediná Británie si zachovala svou libru, která se jí teď dobře hodí – po Brexitu.

Naše politické reprezentace při vstupu Česka do EU bez přesně daného horizontu přislíbily též na někdy odložený vstup do Eurozóny. Tu a tam s tímto tématem vyleze nějaká strana či politik, ve snaze učinit se ještě evropštější, rozuměj s vyhlídkou na budoucí bruselskou trafiku, až ho či ji náš volič vypráská z domácího politického rybníčku.

Téma eura není populární

Zatím nejnověji se touto cestou vydal Martin Dvořák, onen „Pan Evropa“. Učinil tak v televizním diskusním pořadu. Nejprve hájil náš vstup do Eurozóny a euro samotné až do nebes, jako by to byla ta mana zakusovaná pečenými holoubaty, jež budeme konzumovat bez nějaké větší práce a zásluhy. Proč? Protože předáme zbytky své suverenity do Bruselu, jehož se tím pádem staneme pouhou hračkou na jeho písečku. Tedy Dvořák to takto neřekl, říkám to já, protože to je pravda, a já si zatím – na rozdíl od našich ministrů – mohu dovolit říkat pravdu, kdy se mi zachce.

Avšak i od Martina Dvořáka jsme náhle zaslechli jakýsi střípek pravdy, jejž by bylo možno nazvat v duchu titulkové metafory coming-outem. Když nám Dvořák vysvětlovat, jak je špatně, že vláda zatím pozdržela plánovaný vstup do Eurozóny, velmi transparentně prohlásil, že to někteří vládní činitelé (s výjimkou jeho vlastního STAN, samozřejmě) učinili proto, že za necelý rok budou volby a téma eura jakožto nové měny v našich luzích a hájích nepatří právě k populárním. Jinými slovy, panuje mezi vrchností strach prosazovat euro, když je pro lid přece tak výhodné, neboť by tím přišli o hlasy. Ostatně úplně stejně se to má s rovněž vyřazenými emisními povolenkami na bydlení a motorismus. Prostě předvídavější činitelé, než je Martin Dvořák, se bojí, že protlačováním těchto témat jdou proti obecně převládajícímu názoru, a proto to nebudou riskovat. Zda jim to bude co platné po tom, co tu čtvrtý rok předvádějí, je otázka, ale do jiného komentáře.

Tak jako tak nám Martin Dvořák předvedl milé sdělení: jeho strana (STAN, za který vysedává ve vládě, mimochodem je to už několikátá v řadě, myslím, že začínal za ODA) naprosto zvysoka kašle na převažující postoj našich voličů k euru a ještě silnější závislosti na rozhodování z bruselských škamen. Jednomu by se až chtělo za tu pravdomluvnost páně ministrovu zatleskat. Jestli mu to však pomůže ve volbách, je opět na jinou debatu.

Každopádně, kamaráde z mládí, Martine Dvořáku, díky za upřímnost. Aspoň už vím, koho nevolit.

Čtěte také:
Lukáš Kovanda: Eurozóna již pro Česko není elitním klubem
Češi hrají o euro: Zbytečný ministr hledal užitečného idiota, ale nastartoval Fialu
Čas přijmout euro, zavelel Pavel bůhvíproč v novoročním projevu