Mistr a Markétka aneb Velký filmový zážitek

Ikonický román Michaila Bulgakova vyšel poprvé v cenzurované podobně v časopise Moskva v roce 1966, česky v roce 1969 v překladu Aleny Morávkové. Několik dějových rovin představuje ruskou společnost v době stalinismu. Podobný politický kontext jako Bulgakovův román Mistr a Markétka provázel i stejnojmenný film americko-ruského režiséra Michaela Lockshina, který byl natočen v roce 2021, nakonec byl v Rusku uveden až v roce 2024 a u nás až na konci loňského roku.

Lockshin napsal scénář filmu v roce 2020 spolu s Romanem Kantorem. Snímek měl jít původně do kin na začátku roku 2023 s distributorem Universal Pictures. Distributor však z Ruska odešel kvůli invazi na Ukrajinu v roce 2022. Tak se tedy premiéra v Rusku posunula až na leden 2024. Film měl okamžitě mimořádný divácký ohlas. Vzbudil však pozornost oficiální propagandy, která ho považovala za protiputinovský a kritizovala i finance poskytnuté ministerstvem kultury (40 % rozpočtu filmu). Diskuze o filmu se dostala až do Státní dumy, ale nakonec se úřady rozhodly do distribuce nezasahovat. Režisér sám se premiéry nezúčastnil, odjel z Ruska po dokončení filmu. Po ruské invazi na Ukrajinu, kterou odsoudil, se už do Ruska nevrátil.

Jako ve Filmovém klubu

Po velmi, velmi dlouhé době jsem byla z návštěvy kina nadšená. Zažila jsem podobný pocit, který si pamatuji ze 70. a 80. let minulého století z návštěv Filmového klubu v pražské Klimentské ulici. Tam jsem viděla různé filmové skvosty, které se jinde nepromítaly. Dnes se mi chce do kina málokdy. Vnímám sice, že film je určen pro kino, v televizi nebo na jiném médiu z něho není stejný dojem, ale dlouho jsem necítila, že bych některý film takto potřebovala zhlédnout. Mistr a Markétka takovým filmem je.

Skvělá kamera, výborný střih, jak jsme si zvykli vidět u amerických filmů. Úžasné kostýmy, působivé exteriéry i interiéry. A hlavně mimořádné obsazení. V roli Wolanda-Satana německý herec August Diehl (mj. major gestapa Hellstrom v Tarantinových Hanebných Panchartech). Úsporná gesta, hra očí, úsměvů. Těžko si představit ďábla jinak. A celá jeho suita – Korovjev, Azazello, Hella a kocour Behemot – stylizovaní, úžasní, zároveň čest maskérně i kostymérně.

Hlavní postavy, Mistr v podání Jevgenyje Cyganova a Markétka Julie Snigir (mj. hrála ve Smrtonostné pasti Irinu po boku Bruce Willise), v občanském životě manželé, přecházeli z reálného do fantaskního světa s lehkostí a opravdovostí. Piláta Pontského ztvárnil dánský herec a hudebník Claes Bang s dokonalou latinou. Ve filmu se mluví rusky, německy (Woland), latinsky (Pilát) a aramejsky (Kaifáš, kterého hraje izraelsko-arabský herec Makram Khoury). Zajímavá byla i postava Ježíše, podobně jako Pilát byl obsazen typově naprosto odlišně od všech předchozích ztvárnění těchto postav.

Přechody od reality Moskvy do světa fantazie byly přirozené, dokonce mi kamarádka po projekci řekla, že jí konečně jednotlivé dějové linie dávají smysl. Vše v obrovském napětí, s jasnými obrazy plnými barev, světel a stínů.

Dvě velká překvapení

Prvním překvapením byla stopáž filmu, bezmála tříhodinová. Nemám ráda dlouhá představení. Mistr a Markétka mi však uběhl, aniž jsem se jednou podívala na hodinky. Podívaná, z níž si nechcete nechat ujít ani vteřinu.

Druhým překvapením byly titulky. Nečtu rychle, s brýlemi mi to moc nejde, tak titulkované filmy raději nevyhledávám. Tady jsem pochopila (kvůli použití různých jazyků), že byly nutné. Překvapením bylo, že mi titulky tentokrát vůbec nevadily. Ruštině jsem totiž rozuměla téměř bez nich. Sice jsem měla ruštinu povinně na všech školách, ale rozhodně bych ji nemohla uvádět jako jazyk, kterým obstojně vládnu. U filmu jsem ale, až na některá slovíčka, rozuměla všemu.

Kdo by měl film vidět?

Česká společnost je dnes, ostatně stejně jako většina euroatlantické civilizace, rozdělená na ose konzervatismus – progresivismus. Toto rozdělení se promítá i do vnímání umění. Mistr a Markétka však uspokojí oba často nesmiřitelné tábory.

Progresivisté a liberálové v něm mohou už s ohledem na vznik filmu a okolnosti jeho uvedení v Rusku obdivovat kritiku poměrů současného putinovského režimu. Konzervativci zase Bulgakovovu analýzu totalitních mechanismů. Obě skupiny pak může spojit dějová linie milostná. Protože láska, nejen partnerská dvou hlavních postav, ale i láska obětující se (Markétka přijme výzvu Wolanda) a soucitná (Markétka jako Wolandova královna bálu prosí za vinou trýzněnou Fridu), je skutečnost, která zůstává i nad hořícím světem.

Čtěte také:
Vánoce ještě nekončí aneb Citlivost srdce a naše vděčnost
Pane kardinále, kdo zdvihne váš štít?
Dušičky s úctou, Halloween se šklebem