Životní pouť kardinála Duky nebyla rozhodně snadná. Následoval cestu svého otce, za druhé světové války člena britského vojenského letectva, který byl v 50. letech degradován, souzen a vězněn. Také Dominik byl za svou duchovenskou činnost, k níž mu komunisté odebrali státní souhlas, začátkem 80. let vězněn v Plzni na Borech, kde si v té době odpykával trest komunistického soudu i Václav Havel.
Po propuštění z vězení až do roku 1989 pracoval Duka ve Škodě Plzeň jako rýsovač. Do řádu dominikánů vstoupil jako Jaroslav Václav Duka v roce 1968 a přijal řeholní jméno Dominik. Už v roce 1986 byl tajně ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie. Tuto funkci pro roce 1989 vykonával oficiálně.
V roce 1998 byl jmenován biskupem Královéhradecké diecéze a v roce 2004 též apoštolským administrátorem Litoměřické diecéze kvůli nemoci biskupa Posáda, funkci zastával do roku 2008. V roce 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Miloslava Vlka ve funkci pražského arcibiskupa.
V roce 2012 byl papežem Benediktem XVI. ustanoven kardinálem. V roce 2018, ve věku 75. narozenin podle církevního práva podal Duka papeži Františkovi svou rezignaci na funkci pražského arcibiskupa. Papež František rezignaci přijal, ale vyzval Duku, aby funkci nadále vykonával do dalšího rozhodnutí. Kardinál Duka byl tedy pražským arcibiskupem až do jmenování Jana Graubnera v roce 2022.
Statečný bojovník pravdy
Kardinál Duka určitě patřil k spíše konzervativní části naší katolické církve, i když se pokoušel spojovat liberální a konzervativní proudy katolíků. S některými členy církve se i tak dostal do sporů, jako např. s prof. Tomášem Halíkem. Vždy však byl jeho postoj milosrdný, bez negativních emocí, což se často o jeho souputnících říci nedalo.
Boj za pravdu nebyl nikdy bojem za jeho osobní pravdu, ale za pravdu Ježíše Krista: „Já jsem cesta, i pravda, i život.“ (Jan, 14:6) Byl důsledným ochráncem konzervativních hodnot, a to především důstojnosti lidského života od jeho početí až do přirozeného konce. Chránil rodinu proti genderovému pojetí společnosti, bránil přirozenost v lidských vztazích v duchu Desatera. Kvůli tomu se často stával terčem různých woke aktivistů, mainstreamových médií, ba i progresivistických katolíků. S Božím štítem statečně všem útokům čelil, i když ho to zvláště v poslední době muselo stát spousty energie.
Otče kardinále, kdo na vaše místo?
Poté, co kardinál Duka ukončil funkci českého primase a pražského arcibiskupa, nepřestával se duchovensky i společensky angažovat. Po vraždě amerického konzervativního aktivisty Chalieho Kirka přijal výzvu pražského zastupitele Jana Wolfa z KDU-ČSL a celebroval zádušní mši. I za tento krok to od liberálů schytal. On však nedbal.
Při první své hospitalizaci v nemocnici uvedl, že po 35 letech nebyl 28. října na Hradě. O společenské dění se až do posledních svých chvil zajímal. V rozhovoru Katolických novin sdělil: „Celkově je situace ve světě složitá – vytváří se nová mocenská rovnováha. Najednou vidíme, že mnozí, kteří nám dříve tvrdili, jak je vše jednoduché a černobílé, začínají své postoje měnit. Pokud však mezi sebou nebudeme jednat s respektem, úctou a snahou o porozumění, pokud nebudeme schopni skutečné diskuze založené na argumentech, skončíme ve slepé uličce. Ale nemusí to tak být. Člověk přece není jen bytost emocionální, nýbrž také rozumná a svobodná – bytost schopná soucitu, přátelství i lásky.“
Jeho Eminence, Dominik kardinál Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové a zemřel 4. listopadu 2025 tři hodiny po půlnoci v Praze.
Pane kardinále, děkujeme za vše, co jste pro Česko, české katolíky a pro všechny lidi nejen u nás udělal. Je to velké dílo odvahy, lásky, víry a naděje, které nezapomeneme. Otče náš na nebesích, přijmi svého věrného služebníka Dominika do své náruči. Amen.
Čtěte také:
Kardinál Duka, mše za Kirka a ostuda veřejnoprávní televize
Všechny církve světa zdegenerovaly absolutně odvádějí lidi od podstaty. evoluční duchovní vývoj člověka člověka neomezuje, a dává mu v čase plnou svobodu volby a plnou seberealizaci..samozvaná náboženství v podání světových církví se již stala pro člověka a společnost nebezpečnými a brzdou duchovního růstu, protože ztratila sebeočistnou a rozlišovací schopnost. poselství skutečných moudrých byla jejich následovníky vždy zmonopolizována, překroucena, zideologizována, zobchodována, využita a zneužita. nejsme lidské bytosti prožívající duchovní zkušenosti, jsme duchovní bytosti prožívající lidskou zkušenost.
polyteizmus nahradil monoteizmus právě proto, že člověk více začal chápat uspořádání a funkci vesmíru a také proto že kristus ukázal, že duch stojí výše než hrubé, tedy tělo. porazil smrt, na cestě poznání se stejně budeme muset vrátit k polyteizmu, protože budeme muset opravovat mozaiku, která vytváří jeden celek, to je současný vývoj evoluce a poznání. věda o těle a mysli není výše, jako věda o duchu. božské vymýšlí svoje hry a zákony, my se je jenom učíme. tím se otevírá i naše cesta. těch her může být nekonečné množství, protože radost ze hry. jednota v mnohosti mnohost v jednotě…
Skutečný služebník služebníků Nejvyššího. To je ideál následovníků všech teistických tradic. Óm tat sat.
Poznat otce může janom a pouze ten, který se zbavil, očistil své roucho, tělesnou i mentální rovinu od smrtelných hříchů – chtíče, vzteku, nenasytnosti, závislosti, chamtivosti, lstivosti, materialismu, žárlivosti, závisti, pýchy a marnosti. Turiya je pozadím, které je základem a prostupuje tři běžné stavy vědomí. Tři běžné stavy vědomí jsou: stav bdění, stav snění a hluboký spánek bez snů. takže si nenalhávejte nic. pravda tě osvobodí. současná mysl je ze své podstaty lživá. na základě minulosti vytvoří budoucnost. minulost a budoucnost nejsou pravdou. pravda je přítomnost, klid mysli, vědomí bez myšlenek. intelekt je duše, který má být řízen duchem, kterého má každý v sobě. k poznání pravdy musí být tento duch probuzen ze spánku. pouze duch může pomatenou mysl vyvést z bludu a sebeiluze…
Možná jsou, ale nejsou vidět, potenciální nástupci Duky a Graubnera.
Graubner v 75 letech musel z Olomouce zaskakovat do Prahy, kde nebyl vhodný kandidát?
Dobrý manažer si vychová nástupce.
Přece není možné, že v Čechách nikdo vhodný není!
Co třeba děkan nejstarší katolické fakulty? Nějaká Králíčková :-)))
Doufejme, že v úřadě už nikdo podobný jako on nebude.