Ve Francii začaly třaskat první rozstřely prezidentské volební kampaně, která naplno vypukne za rok. Zaznívá v nich touha po konci Macronova liberálního mdlého centristického vládnutí, které svou letargií Francouze vyhecovalo do nálady sílícího naštvání. Akutně k němu přispěla státní centralizace dříve lokalizovaných digitalizovaných osobních, firemních a státních informací, do níž se teď vloupali hackeři, vydlábli z ní údaje o 19 milionech občanů a prodávají je na internetu. Je-li to tak, jak přiznává i ministerstvo vnitra, třetina francouzských rezidentů a jejich firem bude vystavena prakticky neomezenému hackingu. Dalším průšvihem vlády je státní dluh, který se za Macronova prezidentství zvýšil o 50 procent na 3,45 bilionu, čili 115 procent HDP.
Už jen to rozkližuje Macronovu centristickou koalici pěti stran zastřešenou názvem Ensemble (čili Spolu – a zda název okopíroval Macron od Fialy, nebo Fiala od Macrona, můžeme jen hádat): jak to ta či ona strana cítí? Měla by přece jen přišlápnout trochu víc doleva, nebo trochu víc doprava? Jenže vlevo i vpravo na ně zkraje číhají extremistické pasti. O těch ovšem za chvíli, nejprve si povíme, co Francouze štve úplně nejvíc.
Asi nikoho nepřekvapí, že je to migrace a islamizace. A už si to troufají říct. Jak moc je to štve, vyjádřili už na podzim dva významní literáti, Michel Houellebecq a Michel Onfray, v rozhovoru pro časopis Front Populaire. Připomeňme si, že Houellebecq je světově úspěšný spisovatel konzervativního ražení, Onfray je výrazný levicový filozof, neúprosně ateistický, tedy i antiislámský. Takže v islámu – přesněji tedy antiislámu – se sešli na společné platformě.
Odsypávalo jim to ve stejném stylu, jakým se před pěti lety Houllebecq proslavil, když v jednom interview utrousil, že „islám je nejstupidnější náboženství“. Žalobu za „podněcování rasové nenávisti“ u odvolacího soudu vyhrál důkazem, že islám není rasa. Zde oba pronášeli takováto kacířství:
„Francouzská rodilá populace si nepřeje ani tak to, aby se muslimové asimilovali, jako spíš to, aby ji přestali okrádat a přepadat, a když to nedokážou, ať odprejsknou.“ (Houellebecq)
„Úpadek Západu probíhá hlavně demografickou výměnou.“ (Olfray)
„Ta ‚Velká výměna‘ není žádná teorie, je to realita, nikdo to nezvládá, Evropu ta katastrofa smete.“ (Houellebecq)
„Je jich moc, statistiky to objektivně potvrzují.“ (Olfray)
„Když celá území ovládají islamisté, myslím, že se brzy zvedne odpor, útoky na mešity a tak.“ (Houellebecq)
„Ty myslíš, že se schyluje k občanské válce, já myslím, že už potichu doutná.“ (Olfray)
Mediální bomba
Pětačtyřicet stránek toho napovídali. Zlom v kulturní historii Francie, nazvala to jedna recenze. Pařížská hlavní mešita podala žalobu. Prefektura s ní nespěchá. Ví, že by už byla u lidu francouzského nepopulární. Většina Francouzů si už troufá přiznat, že v islámu a masové imigraci vidí ohrožení bezpečnosti a národní existence.
Nedávné sondáže IPSOS, IFOP a Institutu veřejného mínění zjišťují, že 74 procent Francouzů touží po radikální a zásadní změně politiky, v níž pod touto vládou imigrace rok od roku početně narůstá. Stejných 74 procent souhlasí, že imigrantů je příliš mnoho. Zastavení veškeré neevropské imigrace si přeje 65 procent. Referendum o imigraci by podpořilo 72 procent. Že Francie zažívá výměnu populace neevropskými etniky? S tím souhlasí 60 procent Francouzů.
Rodilých Francouzů ubývá porodností (1,56 dítěte na jednu matku) a Macron v dopise všechny 29leté prosí, aby muži honem plodili a ženy rodily, než zestárnou do neplodnosti. Nic jim za to nenabízí, tak mu mládež odpovídá, ať si zkusí zakládat rodinu, když nevydělá na pořádné bydlení.
Mezitím muslimů, mnohdy jako azylantů přednostně na státní útraty ubytovaných, přibývá (2,9 dítěte na jednu matku). Jak Francie stárne, tak islám mládne: u praktikujících katolíků je 65 procent starších než 50 let. U muslimů je 73 procenta mladších než 50 let. Každý měsíc se otevírá nová mešita, počet přesáhl dva a půl tisíce. Demolice se předvídá u pěti tisíc kostelů. Mnohé se přeměňují na mešity. Názorové sondáže u muslimů ukazují, že 18 procent narozených ve Francii podporuje zavedení zákonů šaría, u muslimů narozených v cizině je to 46 procent.
Kam se nestěhovat?
Takzvaných „částečných no-go zón“ je 750. Oficiální statistiky míry islamizace jednotlivých lokalit státní úřady nevedou, a tak se vynalézavý lid francouzský rozhodl bránit se sám, alespoň volbou bydlení. Realitní kanceláře na svých webových stránkách začaly u jednotlivých lokalit uvádět údaje jako počet mešit, islámských center a azylantských ubytoven, statistiky zločinnosti, počty „afrických jmen“, „muslimských jmen“, nebo „francouzských jmen“, aby se klienti mohli orientovat, kam se stěhovat a kam ne.
Hráz sílícímu islamo-gauchismu (čili islamolevičáctví) v literatuře a publicistice drží už řadu let nakladatelský miliardář Vincent Bolloré, jenž vlastní několik nakladatelství včetně známého Hachette, nedělní časopis Le Journal de Dimanche, radio Europe 1 a televizi CNews. Ten měl nedávno tu drzost vyhodit z jednoho ze svých nakladatelství šéfredaktora za sabotování publikace Boualema Sansala, původem alžírského autora, který je jedním z nevýraznějších obránců Francie před islamizací.
Nakladatelství opustily dvě stovky spisovatelských „obránců literární svobody“ na protest proti jeho „ideologické válce nastolující autoritářství v kultuře a médiích katolickou pravicovou ideologií“. Že tím „ohrožuje samotný francouzský model intelektuální vitality“, si přisolil levicový časopis Libération.
Není to tak dávno, kdy by se nakladatel takovéto reakce velemocné francouzské literární levice vylekal a nechal si od ní diktovat. Dnes jí na to odpovídá, že skandál z toho dělá „jen intelektuální kasta, která si myslí, že je nade vším, vzájemně kooptuje a podporuje sama sebe a rvačkami v médiích straší veřejnost“.
Je libo lidová vzpoura?
Muslimská populace se většinou kloní k ultralevicové straně La France Insoumise (Francie nepoddajná), která propaguje otevřené hranice, neomezenou imigraci, vystoupení z NATO a doporučuje lidovou vzpouru, jestli v prezidentských volbách vyhraje extrémní pravice. Její šéf Mélanchon se v některých průzkumech vyhoupl na druhé místo se 14 procenty.
Tou obávanou a nenáviděnou extrémní pravicí je Rassemblement National (Národní sdružení), jehož šéf Jordan Bardella s 35 procenty preferencí hrozí stát se ve svých 30 letech nejmladším prezidentem francouzských dějin, poté, co soudy francouzské i evropské znemožnily kandidaturu bývalé šéfce strany Le Penové za údajné finanční fígle.
Mezi „extrémně pravicovými“ opatřeními, které Bardella navrhuje, jsou následující. Odchod ze schengenského systému otevřených hranic. Ústavní změny, podle nichž by EU nemohla zasahovat do francouzské imigrační politiky. Přísnější kontrola imigrace a rychlejší deportace ilegálů a zločinců. Přednostní sociální benefity a bydlení pro francouzské občany. Přísnější tresty za zločiny násilí. Posílení pravomocí policie a důraznější postup proti islámskému extremismu. Redukce byrokracie, regulací a zdaňování firem. Obecné omezení vlivu EU na francouzskou politiku, posílení národní kontroly hranic, obchodu a regulací. Snížení finančního příspěvku do EU. A symbol symbolů – sundání vlajky EU z Elysejského paláce.
A pak se divme, že Brusel už na Bardellu šije stíhání za podobné údajné finanční fígle jako na Le Penovou…
Čtěte také:
Francie si s islámem neví rady
Francie na kolenou
Pařížské divadlo pohostilo migranty a je z toho okupace. Ve Francie vládne anarchie
