Moderní imigrační společnost EU po schválení paktu

Nějak podobně vypadá veřejná debata o migračním paktu, odsouhlaseném v Bruselu na konci minulého týdne. Kabinet Petra Fialy se k němu nepřipojil, jak den předem avizoval ministr vnitra Vít Rakušan na síti X: „Vláda… na můj návrh schválila, že stávající podobu migračního paktu nepodpoříme. Neobsahuje sice povinné relokační kvóty, proti nimž Česko dlouhodobě vystupuje, takže nemáme důvod ho vetovat. Po jednání španělského předsednictví s Evropským parlamentem ale doznal změn, které podle našeho názoru snižuje možnost efektivně bránit nelegální migraci na vnější hranici.“

Rakušan to tentokrát schytal i z vlastních řad. S vervou se do něj pustil třeba europoslanec Tomáš Zdechovský, který ho ve vysílání CNN Prima News nešetřil s tím, že prý na chyby v paktu opakovaně Rakušana upozorňoval: „Několikrát jsem proti tomu ostře vystoupil. Ministr vnitra Vít Rakušan mi potom naštvaně vzkazoval, že jsem dokument nečetl. Tvářil se jako borec, který to ví nejlépe. Nakonec se ukázalo, že neví a že tam opravdu ta slabá místa byla.“ Migrační pakt podle Zdechovského nebude fungovat a nevyřeší migrační situaci v Evropě. „Budeme mít čím dál větší problém s migrací…“ varoval.

Čo vy si predstavujete pod pojmom „definitívný“?

Z většiny médií jsme se dále dozvěděli informaci, že odsouhlasený většinový postoj evropských států je definitivní, akt však musí ještě formálně schválit Evropský parlament. Zdá se to jasné. Jenže není.

Jak napsal právník Robert Kotzian na sítí X: „Migrační pakt zatím nezískal definitivní souhlas členských států.“ Upozorňuje, že média, která toto tvrzení přejala, neinformovala správně. A upřesňuje: „Skutečnost je taková, že migrační pakt odsouhlasil pouze tzv. COREPER, což je těleso, složené z úředníků, přesněji velvyslanců států při EU… Migrační pakt teprve bude formálně schválen Radou EU a Evropským parlamentem.“

Rada EU je přitom hlavní rozhodovací orgán Evropské unie. Každá členská země je v ní zastoupena na ministerské úrovni, jednání Rady EU se vždy účastní jeden ministr z každé vnitrostátní vlády všech členských zemí. Právník Kotzian tedy připomněl podstatnou věc. Zástupce naší vlády na úrovni ministra musí ještě současnou podobu migračního paktu schválit nebo odmítnout – nebo se zdržet hlasování – na Radě EU. Poté se k němu vyjádří europoslanci. Jestliže oba orgány migrační pakt odsouhlasí, pak teprve bude definitivně přijat.

Na to poukázal v Partii na Primě i Tomáš Zdechovský: „Budu naštvaný na Víta Rakušana, pokud nevyjedná fakt jako dobrej migrační pakt, pokud teďka nezabere, nepřestane si dělat PR a nezačne makat. Teď má měsíc na to, aby něco udělal s migračním paktem a tam se ukážou jeho schopnosti“, řekl Zdechovský.

Tentokrát je ovšem dost vedle. Tvrdit, že teď, před závěrečným hlasováním má Rakušan možnost vyjednat nějaké vylepšení paktu. Právníci, znalí procedur v Evropské unii, včetně Roberta Kotziana upozorňují: „Teď už lze jen říci NE a během nadcházejících týdnů se mezi členskými státy pokusit sehnat dost hlasů proti, aby pakt nebyl schválen.“

Potom by byl projednáván znovu a teprve tehdy by bylo reálné ho podstatně změnit. Věří však někdo, že by to Vít Rakušan udělal? Že by popřel poslední dva roky své politiky?

Kvóty a dárek pro pašeráky

Ministr vnitra ve svém avízu také znovu tvrdil, že „migrační pakt neobsahuje povinné relokační kvóty.“ A to i přesto, že v minulosti byl opakovaně právníky upozorněn, že v textu se sice o povinných kvótách otevřeně nemluví, ale člověk, znalý klikatých právních termínů, v něm kvóty najde, jakkoli jsou skryté v chumlech právního výraziva. Třeba v analýze na X právník Robert Kotzian uvádí:

„Je neuvěřitelné, že ministr vnitra Vít Rakušan je schopen opakovaně lhát, že migrační pakt žádné kvóty neobsahuje, a že je schopen touto lží oblepit republiku. Je neuvěřitelné, kolik dalších politiků, včetně premiéra Petra Fialy, je schopno migrační kvóty přehlížet a tvářit se, že neexistují. Ovšem stačilo k tomu málo: mechanismus kvót nazvat jinak a udělat jej složitější. I tiskové oddělení Rady EU po zasedání, kde byla klíčová část migračního paktu schválena, otevřeně napsalo, že pro případ, že státy EU nerelokují, tj. nepřevezmou, dostatek migrantů, je v migračním paktu povinný mechanismus převádění příslušnosti. Když to dáme dohromady s povinností migranta být přítomen v příslušném státě, je jasné, že ačkoli se to jmenuje jinak, jedná se o faktické migrační kvóty.“

Navíc Rakušanovo přiznání, že současná podoba migračního paktu je ještě horší než ta, kterou loni podepsal, nemůže nikoho soudného ponechat v klidu.

Radovat se mohou jen pašeráci a skalní ideologové, pro které platí rovnice: čím více migrantů, tím méně fašismu. Ne, to není ironie, jedna z nejvýkonnějších pašeráckých neziskovek Sea Eye, financovaná ještě v loňském roce i německou vládou, na svém oficiálním X profilu vyzývá, abychom „bojovali s hranicemi, protože převážení migrantů je antifašistický boj.“

Zatím na západ od nás

Horní komora německého parlamentu nedávno schválila snadnější přístup migrantů k získání německého občanství. Lidí bez občanství je na jeho území nyní přes pět milionů. Projednávání tohoto vstřícného kroku ve vládě i v parlamentu doprovázely demonstrace migrantů, kde byla ke spatření i tak svěží hesla, jako třeba „Volební právo pro každého“. Tomu současná rudozelená německá vláda Olafa Scholze nemohla odolat, vždyť jen blázen by si nechtěl „vyrobit“ pár miliónů věrných voličů. Zvláště když vládní strany preferují původní Němci stále méně. Přízeň voličů vůči Scholzovu kabinetu se už propadla pod jednu pětinu… Z německé Strany zelených, tradičně pořád odtrženější od reality rovnou zaznělo, že usnadnění přístupu migrantů k občanství vytvoří v Německu „moderní imigrační společnost“.

Jak asi bude vypadat taková „moderní imigrační společnost“, zažívají už nyní na vlastní kůži občané řady německých měst. Například v Řeznu jsou lidé doslova terorizováni – jak říkají starousedlíci médiím – gangy imigrantů, převážně pocházejících z Tuniska. Rozkrádání zboží v obchodech a nákupních centrech, násilné útoky na pokojné občany, znásilněné ženy… Přitom migranti z Tuniska nemají podle mezinárodních norem právo na azyl. Tunisko je bezpečná země – nezmítá jí válka ani politické perzekuce.

V Německu je ale chování migrantů politiky a většinou médií omlouváno nebo rovnou idealizováno. Tvrdá fakta se musí čtenáři dozvídat ze zahraničních médií. Třeba ze švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung. Ten otiskl data ze statistik Spolkového kriminálního úřadu. Z nich vyplývá, že například na znásilnění se podílejí migranti v poměru ke svému počtu skutečně několikanásobně více než původní Němci. Přičemž tyto statistiky nezahrnují „německé občany migračního původu“, tedy ty, kdo už mají německé občanství, ale pouze čekatele na azyl, nebo odmítnuté žadatele, jimž byl povolen prozatímní pobyt v Německu na výjimku. Násilí se nejčastěji dopouštějí Syřané, Afghánci a Pákistánci. Zvláštně, až odpudivě tak Němcům znějí hesla jejich levicových politiků o nutnosti „zachránit Evropu otevřených hranic“.

Po konečném schválení migračního paktu se v Německu budování „moderní imigrační společnosti“ dozajista ještě zrychlí. A my v Česku pocítíme s plnou vahou, jaký skutečný význam má staré porevoluční heslo liberálů „Německo, náš vzor.“