Mám dlouhodobě jasno v tom, kdo koho na konci druhé světové války osvobodil. To, co se děje kolem výročí konce druhé světové války proto neprožívám. O to více mě zaujalo vyjádření ukrajinského rezidenta Volodymyra Zelenského v souvislosti s oslavami v Moskvě a následné upřesnění ukrajinské amabsády v Bratislavě, píše Petr Bošnakov.
Rusko slaví 9. května osmdesáté výročí vítězství ve druhé světové válce na Rudém náměstí a dorazí hosté; tím nejvýznamnějším je bezpochyby čínský prezident Si Ťin-pching. Jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelensky v souvislosti s návštěvou v rozhovoru pro francouzskou agenturu AFP uvedl, že Ukrajina nemůže přebrat odpovědnost za to, co se děje na území Ruské federace. Jeho vyjádření jsem moc nechápal, protože si nemyslím, že by vrcholní politici Číny, Indie, Brazílie, Slovenska nebo Srbska letěli do Moskvy s představou, že odpovědnost za to, co se děje na území Ruska, převezme Ukrajina. Pak jsem si ale přečetl, že Ukrajina „nebude hrát hry, aby vytvořila milou atmosféru a umožnila Putinovi dostat se z izolace.“ Okamžitě jsem si položil si dotaz, zdali se prezidentova informace nerovná vzkazu o záměru vytvořit „nemilou atmosféry,“ která by účastníky oslav od návštěvy Moskvy odradila, což by se rovnalo velkému propagandistickému vítězství Kyjeva.
Dotaz nepadl
Vzhledem k tomu, že jsem poprvé v životě zažil, aby prezident země, která se brání jaderné velmoci, vyslal vzkaz dalším dvěma členům jaderného klubu, tedy Číně a Indii, kam by neměli vzhledem k ohrožení vlastní bezpečnosti jezdit slavit, mě zajímalo upřesnění vyjádření ukrajinského prezidenta. Vzhledem k jeho příletu do Prahy jsem proto bedlivě sledoval média, především Interview ČT24 s prezidenty Zelenským a Pavlem. Bohužel jsem se nedočkal, protože Michal Kubal ani na ukrajinského prezidenta takřka zbožně hledící ukrajinská zpravodajka Ilona Zasidkovyčová dotaz spojený se Zelenského vyjádřením pro, AFT, nevznesli. Na druhou stranu chápu, že Michal Kubal měl z pozice velkého zákulisního hráče ČT den před plánovaným odvoláním ředitele Součka jiné priority, než se ptát na to, co by mohlo zajímat koncesionáře. A nelze rovněž vyloučit, že si dramaturgie vzpomněla, jak dopadl válečný zpravodaj veřejnoprávní televize Michal Papadolulos poté, co před dvěma lety prokázal bezprecedentní odvahu, když se Volodymara Zelenského odvážil zeptat na to, jaký bude osud ruskojazyčné menšiny po vítězství Kyjeva? Následoval mediální lynč, odhaduji, že senátorka Němcová (ODS) je rozhořčena dodnes.
I lhát se musí umět
Naštěstí jsem se vysvětlení dočkal díky ukrajinské ambasádě v Kyjevě. Slovenský premiér Robert Fico, který se jako aktuálně největší potížista Evropské unie do Moskvy vypravil, totiž považoval vyjádření prezidenta Zelenského pro renomovanou francouzskou zpravodajskou agenturu za výhružku. Ambasáda odpověděla, že se mýlí, neboť nebezpečí provokace hrozí z ruské strany, která případný incident svede na Ukrajinu. Vyjádření je ovšem v rozporu se slovy prezidenta Zelenského o tom, že „Ukrajina nebude hrát hry, aby vytvořila milou atmosféru.“ A teorie ukrajinských diplomatů ve smyslu, že si Putin pozve do Moskvy realisticky smýšlející, do nemalé míry spřízněné politiky, vůči kterým uplatní provokaci, kterou „hodí“ na Kyjev, možná osloví kromě zavilých rusofobů člověka s IQ 54, což se rovná lehké mentální retardaci, v minulosti označované jako debilita.
Před nedávnem jsem souhlasil se strategickým komunikátorem české vlády Otakarem Foltýnem v tom, že lež je standardním nástrojem každé války. A Ukrajina má z pozice napadené země čelící ruské agresi právo lhát. Pokud ovšem platí tvrzení psychologů, kteří vidí ve lži jeden z největších výkonů lidské mysli, předvedli diplomaté ukrajinští diplomaté na Slovensku mizerný výkon.
Čtěte také:
Zapomněli jsme, co je to válka
Německo slaví osvobození od nacistického režimu, který samo vybudovalo
Vidím, že se sem připletl nějaký magor s dutou hlavou, který se nazval Paul Cimball a blije tady své ubohé příspěvky plné nenávisti. Nejlepší je s takovými ubožáky nediskutovat.