Scott Adams, tvůrce legendárního komiksu Dilbert, zemřel 13. ledna 2026 ve věku 68 let na metastatický karcinom prostaty. Ve svých komiksech se desítky let vysmíval byrokratům, korporátnímu světu neschopných šéfů a absurditě života v nadnárodních firmách. Zažil vzestup i pád. Slávu i totální zatracení.
Cesta na vrchol
Scott Adams v podobě Dilberta vytvořil fenomén. Na vrcholu své slávy byl jeho komiks překládán do 25 jazyků a denně ho četlo odhadem 150 milionů lidí po celém světě. Jeho vtipy citovali jak vlivní editoři The New York Times, tak anonymní armády „bílých límečků“ v kancelářích od Ohia po Tokio. Jeho „Pointy-Haired Boss“ (sebevědomý šéf zcela odtržený od reality) nebo „Cubicle Hell“ (peklo v kójích) se staly součástí korporátního žargonu na celém světě, společným kódem pro „sdílené utrpení“ korporátní střední třídy. O to prudší byl Adamsův následný pád – personou non grata se stal doslova přes noc, kdy po jednom „neuváženém“ výroku vymazala cancel culture jeho Dilberta ze světa.
Adams nebyl jen kreslíř, byl to znalec lidské psychologie a mimo jiné i diplomovaný hypnotizér. V 80. letech absolvoval kurz na Clement School of Hypnosis v Kalifornii, kde se naučil techniky verbální sugesce, práci s tónem hlasu a metodám, jak obcházet vědomou obranu lidské mysli. Právě tato schopnost ho v roce 2015 přivedla k Donaldu Trumpovi. Zatímco se mainstreamová média Trumpovi vysmívala, Adams jako jeden z prvních predikoval Trumpovo vítězství v prezidentských volbách.
Sázka na Trumpa
Donald Trump ho doslova fascinoval. Adams tvrdil, že Trump nepoužívá fakta, ale vytváří „mentální filmy“ v hlavách voličů. Když například prohlásil, že postaví zeď a Mexiko za ni zaplatí, Adams tvrdil, že Trump ve skutečnosti nečekal, že Mexiko podepíše šek. Jen hodil do prostoru extrémní a konkrétní obraz, čímž okamžitě posunul celou debatu od otázky „Máme mít přísnější hranice?“ k otázce „Jak přesně tu zeď postavíme?“. Oponenti, kteří se s ním začali hádat o detailech zdi, už prohráli, protože přijali jeho základní rámec.
Když Trump poprvé v roce 2019 nastínil téma „koupíme Grónsko“, Adams byl nadšen. V teorii her a vyjednávání, kterou Adams miloval, existuje technika: Požádej o nemožné, abys nakonec dostal to, co skutečně chceš. Komentoval to slovy: „Teď, když Trump navrhl koupi Grónska, bude jakýkoliv jiný požadavek na Arktidu – třeba nová základna nebo práva na těžbu – vypadat jako rozumný kompromis.“ Když Trump na Twitteru sdílel fotomontáž zlatého mrakodrapu Trump Tower uprostřed grónské vesnice, Adams to označil za mistrovské vizuální kotvení. „Nezáleží na tom, že je to vtip, důležité je, že váš mozek teď vidí spojení mezi Trumpem a Grónskem. Ta fotka se vám vypálila do paměti. On teď vlastní ten prostor ve vaší hlavě.“
Zatímco se mainstreamová média snažila Trumpovy bizarní výroky „fact-checkovat“, Adams se tomu smál: „Média ho berou doslova, ale ne vážně. Jeho voliči ho berou vážně, ale ne doslova.“
Fatální střet s cancel culture
Tyto své postřehy Adams sdílel ve svém pořadu „Coffee with Scott Adams“, který vysílal od roku 2015 a který sledovaly desetitisíce jeho fanoušků. Pád přišel náhle v únoru 2023. Adams ve svém streamu reagoval na průzkum společnosti Rasmussen Reports, který se ptal Američanů, zda souhlasí s výrokem: „Je v pořádku být bílý?“
Když průzkum ukázal, že 26 % černošských respondentů s tímto výrokem nesouhlasí a dalších 21 % si není jistých, Adams reagoval s výbušnou přímočarostí. Označil černochy, kteří s výrokem nesouhlasí, za „nenávistnou skupinu“ a prohlásil: „Na základě toho, jak se věci mají, nejlepším doporučením, které bych dal bílým lidem, je, aby se od černošské populace drželi co nejdál, protože tohle se nedá opravit.“
Reakce byla okamžitá a zdrcující. Během 48 hodin s ním ukončily spolupráci téměř všechny velké deníky včetně The Washington Post a USA Today. Vydavatel zrušil jeho knihu a Dilbert po 34 letech zmizel ze světa mainstreamových médií. Adams se ocitl v izolaci, kterou vnímal jako potvrzení své teze, že „systém“ už netoleruje nepohodlné pravdy.
Jak je možné, že člověk, který tak mistrně rozuměl mechanismům manipulace a „mentálním pastím“, sám neodhadl situaci a nechal se strhnout k prohlášení, které ho zničilo? Zřejmě věřil, že když brutálně pojmenuje problém, donutí společnost k upřímnější diskuzi. Jenže podcenil, že v novém – woke – světě už neexistuje žádný prostor pro „hyperbolu“ nebo „provokativní myšlenkový experiment“. Prostor v hlavách lidí ovládla cancel culture. Systém ho „vypnul“ dřív, než stačil vysvětlit svůj záměr.
Antivaxeři vyhráli
Nebyl to jeho jediný špatný odhad. Přestože se celý život vysmíval světu velkých nadnárodních firem a jasnozřivě pojmenovával jeho slabiny – chamtivost a hloupost – v době pandemie covid-19 uvěřil farmakorporacím, že nový objev, mRNA vakcína, může být záchranou před neznámým virem. Nechal se očkovat vakcínou Pfizer, protože věřil, že s ohledem na věk, astma a další faktory u něj převažují benefity vakcíny nad rizikem nemoci, a navíc si chtěl zachovat svobodu pohybu a cestování. V té době aktivně vyzýval své publikum v podcastech a streamech, aby se na věc dívalo racionálně, chránilo zranitelné skupiny a bralo vakcínu jako strategickou volbu.
Dle své oblíbené teorie her vyhodnotil očkování jako „vítěznou strategii“ – očekávaný zisk v podobě ochrany a svobody převyšoval náklady. Část svých fanoušků skeptických k mainstreamu tím, že se nečekaně ocitl v roli zastánce oficiální linie, velmi zklamal a dávali mu to znát. A Adams jim později dal za pravdu. Veřejně přiznal, že udělal chybu. Cítil se podvedený a v lednu 2023 o tom natočil video, které doslova zbořilo internet:
„Antivaxeři jsou vítězové… Neočkovaní mají výhodu… Nemusí řešit to, co řeším teď já: Tedy, co udělá ta vakcína za pět let… Protože antivaxeři nedůvěřovali velkým firmám a vládě. A to nikdy není chyba. Všechny moje chytré analýzy a data mě dostaly do háje. Vaše jednoduché pravidlo – nedůvěřujme těmhle chlápkům, to je přece jasné, fungovalo.“
Jeho povzdech nad tím, že antivaxeři si na rozdíl od něj nemusí klást otázku, co s nimi udělá vakcína za pět let, zní z dnešního pohledu až mrazivě. Verdikt – rakovina prostaty ve čtvrtém stadiu – přišel o dva roky později.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že Adams svou diagnózu s vakcínou nikdy veřejně nespojil a veškeré spekulace na toto téma odmítal. Zpočátku zkoušel alternativní metody léčby, které ale brzy vzdal a rozhodl se spoléhat na oficiální medicínu.
V listopadu 2025, kdy už byl jeho stav kritický, napsal na síť X zoufalý příspěvek, ve kterém uvedl, že mu pojišťovna Kaiser Permanente sice schválila léčbu přípravkem Pluvicto, ale kvůli byrokratickému „bordelu“ v plánování mu ji stále nenasadili. Napsal tehdy: „Rychle se zhoršuji. Požádám prezidenta Trumpa, jestli by mohl zařídit, aby Kaiser reagoval a naplánoval to na pondělí. To by mi dalo šanci zůstat na této planetě o něco déle.“
Trump: „ON IT!“
Trump na něj nezapomněl. Jakmile se k němu skrze Adamsovy kontakty a veřejné výzvy dostala informace, že tvůrce Dilberta umírá a marně čeká na léčbu, zareagoval s rychlostí, která Adamse i jeho okolí šokovala. „ON IT!“ („Dělám na tom!“), napsal Trump obratem na sociální sítě. Věci se daly do pohybu a Adams dostal infuzi hned na druhý den. Léčba už ale nezabrala. Zemřel 13. ledna.
Adams svou diagnózu s vakcínou proti covidu veřejně nikdy nespojil, přesto si patrně v posledním roce svého života otázku, zda se na jeho stavu podepsala, mnohokrát položil. A ať už si na ni odpověděl jakkoliv, víme, že nám – antivaxerům – „záviděl“, že si ji klást nemusíme. „Nedůvěřujme těmhle chlápkům… to přece jasné.“ Takové je poselství Scotta Adamse.
Čtěte také:
Covidové trauma je nutné řešit
Ochránily nové vakcíny lidi před covidem? ÚZIS falšuje data
Kombinace očkování proti chřipce a covidu může starší lidi zabít, potvrdil Prymula
