Tak Sókratovu řeč u soudu, kde tuto myšlenku rozvedl do jasných souvětí, popsal jeho žák Platón ve své Obraně Sokratově. S tímto prostým sofismatem koresponduje též slovo „pravda“. Toto slovo je úhelným problémem celých dějin. Pro jedny byla pravda věcí víry – pravda byla zjevena nejvyšší autoritou a naším úkolem bylo uvěřit a podle toho se pak chovat, hlavně nepochybovat. Pro druhé je pravda věcí obživy, třeba pro novináře, kteří vždy tvrdili, že pravdu, tu jedinou, znají – což vidíme kolem sebe i dnes.
Pro politiky je pravda jakýmsi derivátem jejich ambicí vládnout a rozhodovat o tom, jaká pravda se komu přizná, přidělí, či zakáže. Co však pravda vskutku jest, na tom shoda nepanovala nikdy, a nejspíš ani v budoucnu nebude. Na to nám chybí příliš mnoho konsekventních informací.
Takže rozumnější z nás se uchylují k Sókratově závěru. Aspoň se vyvarují zbytečnému zklamání, když věc, kterou považovali nebo vydávali za skálopevnou pravdu, se ukáže být primitivní a průhlednou, přečasto záměrnou a promyšlenou lží. Z posledních úkazů tohoto typu dlužno připomenout třeba covidovou kamufláž. Držitelé pravdy rozeseli mezi lidi hory strachu, aby se ukázalo, že cílem bylo jen zkásnout tučné všimné za erárem nakoupené a lidu vnucené „vakcíny“. Tak se lhalo u nás i jinde, a tak se lže vždy, když jde o peníze.
Příští německá vláda chce zakázat lži…
Jak víme, o peníze jde především tam, kde jest držena moc. Tato moc poskytuje možnost svým držitelům kapsovat se na úkor zbytku populace. Nejde to ovšem vždycky samo. Je zapotřebí předstírat, že nově vzniklá moc vyrostla ze svobodného rozhodnutí voličů. Tak jako třeba aktuálně v Německu, kde po debaklu SPD a Zelených uzavírá novou koalici CDU/CSU (kdeže jsou jejich konzervativní kořeny?) s pro změnu opět růžovoprogresivistickou SPD. Mají jeden společný terč: takzvanou nepravdu, neboli lež. Německý list Bild píše doslova: „Merzovo nové Německo: Příští vláda chce zakázat lži!“
Oč jde? Vyjednavači CDU a SPD v rámci přípravy budoucí vládní koalice plánují vyrazit „proti lžím“. Vyplývá to z vyjednávacího dokumentu pracovní skupiny „Kultura a média“, který získal právě deník Bild. V souladu s tím by se měl zvýšit tlak na sociální média a měly by být omezeny takzvané fake news. V oficiálních dokumentech v té souvislosti doslova čteme: „Dezinformace a fake news ohrožují demokracii. Záměrné šíření nepravdivých tvrzení nespadá pod svobodu projevu.“
Příslušná politická deklarace mluví jasnými slovy: „Úmyslné šíření nepravdivých skutkových tvrzení není chráněno svobodou projevu. Proto musí mít nevládní regulátor médií možnost zasáhnout proti manipulaci s informacemi, stejně jako proti nenávistným projevům a podněcování při zachování svobody projevu a na základě jasných právních pokynů.“ Jinými slovy, z veřejného informačního prostoru musí zmizet jisté typy vyjádření a názorů, neboť „škodí“. Jak se lze dočíst v deníku Rheinische Post, „zajistíme, aby online platformy dodržovaly své povinnosti týkající se transparentnosti a spolupráce s dozorovými orgány, a prověříme přísnější odpovědnost za obsah… Systémová selhání online platforem musí mít důsledky v souladu s postupem Evropské komise.“
Merz a jeho parta nejsou v tomto úsilí žádnými průkopníky. Vzpomeňme na neblaze proslulou Věru Jourovou, která se nezdráhala mediální šiřitele oponentních (a tedy nežádoucích) názorů „vyhladovět.“ Merz a spol. jdou dál. Budou bít a trestat, až budou třísky lítat. Jde přece o tu demokracii. Trochu to připomíná slavný Jakešův výrok: „My všichni, že jo, chceme tu demogracii“, který se dostal až na listopadové transparenty roku 1989.
Demokracie nemusí být ideální, a přesto může být dost dobrá
No jo, ale co to bude za demokracii, když v ní nebudete smět říkat své názory? Jak Werich ve svých pamětech s názvem Potlach napsal: „Demokracie 1. republiky nebyla ideální, ale byla dost dobrá, aby nám dovolila říkat si o ní, co si myslíme.“ To je myslím docela trefná definice uskutečnitelné demokracie. Utopické formy nechme za dveřmi. Toto je ten vypasený zdravý vrabec v pevné hrsti, nikoli vycpaný holub na shnilé střeše.
Jenomže nová německá – stejně jako stávající česká a vzhledem k aktuálnímu dění kolem Marine Le Pen i francouzská a mnohé další eurounijní vrchnosti – tohle nevědí. Ženou se za svými pašalíky a nějaká svoboda slova jim je na překážku. Ignorují mezinárodní dokumenty jako třeba gruntovní Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN z r. 1949, kde se v článku 19 praví skoro totéž, co jsme dali i my do naší Ústavy, totiž její Listiny základních práv a svobod, čl. 17.
Prostě řečeno – každý má neomezené právo získávat a šířit informace bez ohledu na jakékoli hranice, geografické i technologické. To je parafráze, celý obsah si prosím nalistujte. Stojí za to. Aspoň se dovíte, co zjevně neví všichni dnešní Merzové. Totiž že žádná svoboda nemůže být tam, kde je jí byť jen kousek upřen a zavržen. Částečná svoboda je totéž jako částečné těhotenství: totiž naprostý nesmysl. A ten dnes vládne Evropě. Jak dlouho ještě?
Čtěte také:
Německo v předvolebním varu
Mutti Merkelová opět na scéně
Německá zeď proti pravici se zatřásla…ale stojí dál
V Německu to za pár let vyřeší islám.
Zajimave je, ze dnes uz nic neslysime o pluralisticke spolecnosti. Zjistilo se totiz, ze demokracie bude posilena tim, kdyz povoleny nazor bude jenom jeden. Pluralita nazoru by demokracii podkopala.
Podstatou ustavnich zaruk svobody slova je prave to, ze stat nebude posuzovat nazory a rozhodovat, ktere stanovisko je spravne nebo nespravne. No, prislo se na to, ze to bylo spatne. Stat nas naopak pred zhoubnymi nazory musi ochranit.