Vedení ministerstva kultury a jmenovitě ministr Oto Klempíř předstoupil před veřejnost s plánem změny dosavadní tzv. státní kulturní politiky. Ta dnes platná pochází z pera předchozí vlády Petra Fialy, která, jak víme, inkasovala bezedné porce sympatií a podpory tzv. kulturní fronty. Už to slovo „fronta“ vypovídá cosi o její podstatě, metodách a historické inspiraci.
Předsedkyně Asociace nezávislých divadel a ředitelka divadla X10 Lenka Havlíková k věci poskytla zevrubné vysvětlení, z něhož můžeme možná pochopit víc, než co je ve slovech samých, ale i jaksi za slovy.
Co tedy našim umělčíkům vlastně vadí? Předně ministr Klempíř sám o sobě, protože si troufne jednat samostatně, podle svého uvážení a bez údajně povinného předklonu k nekonečným zástupům radílků, kteří mají společné obvykle tyto věci. V první řadě nataženou ruku, protože své „nezávislé“ dílo nedokážou provozovat bez závislosti na veřejných financích. Pak také hlučnou vyřídilku a hulákavé projevy na sroceních „chvilkařů“ všeho druhu. A konečně dlouhodobé mesaliance s mainstreamovými „takyžurnalisty“, kteří jim ochotně staví a pak soustavně provozují propagační slavobrány. To se to pak s papaláši jedná, zejména když tito jsou bojácní a nechtějí kolem sebe žádné tahanice, často své věci nerozumí a nechají se opít chutně vyhlížejícím, avšak gumovým rohlíkem. Jak víme, kdysi se něco takového dalo použít i jako pendrek: nesouhlasíš? Dostaneš ránu. A to papaláše bolí.
Mnozí zástupci z řad umělců a kulturních institucí prý požadují zamítnutí nové koncepce. Kritizují, že připomínky k dokumentu bylo možné posílat krátký čas. Ovšem když má někdo něco v hlavně jasně srovnané, nepotřebuje k tomu stovky schůzí a desítky měsíců. Jednou z podstatných zásluh Klepmířova materiálu je totiž jeho stručnost. A to jest výsada králů, nejen na legislativní půdě. Umožňuje totiž mnohem méně protichůdných a vesměs gumových výkladů než naše tradiční pozitivistické mlácení prázdné slámy, „jen abychom na něco či spíše na někoho nezapomněli“…
Co mě ovšem na vyjádření kritiků materiálu rozesmálo, je výtka, že „se v dokumentu vůbec nehovoří o tvůrčí a umělecké svobodě“. Přemítám, jak se tam ta slova mají vetknout. Co je a co už není tvůrčí a umělecká svoboda? Kdo to rozliší a určí? Kdo vyhodnotí míru tvůrčí a umělecké svobody u toho či onoho žadatele o cuc z veřejného vemene? Ba ne, to jsou všechno jen fráze, na které jsme si už od časů Václava Havla museli postupně zvyknout. Dlouho jsme jim nepřikládali jiného významu, než jakési vznešenou frází vyjádřené odhodlání nežít podle do té doby známých státních reglementů. V roce 1990 to bylo zcela na místě. Dnes je to mimo jako vafky v létě.
Tvůrčí skupina umělčík – tunelář
Ministr kultury Oto Klempíř kritiku odmítá, nový dokument podle něj důsledně vychází z programového prohlášení současné vlády. Jeho cílem je posilovat kulturní život, rozvíjet ekonomický potenciál kultury a zvyšovat kvalitu života obyvatel Česka. Strategie navíc obsahuje i požadavek růstu platů umělců. A co ministr neřekl, ale já to napsat mohu: je to zcela v jeho kompetenci, navíc je to jeho povinností plnit vládní prohlášení ve svém rezortu. To bychom, důsledně vzato, mohli zrušit ministerstvo školství a předat pravomoci nad školstvím učitelům a svačinářkám (při vší úctě), taky je vlastně zbytné ministerstvo zdravotnictví, když zde máme nafoukanou doktorskou elitu pod nálepkou Lékařské komory. Kdo jiný než oni by měl určovat běh věcí ve světě bílých plášťů?
Kravina?¸Jistěže, ale proč nikomu nepřijde jako stejná hloupost, když se něco podobného de facto požaduje ze sféry kulturních aktivit? Budou snad umělčíci z klubových divadel platit opravy státních historických památek? Asi těžko. Už stejně patří minulosti, ať spadnou, řekne si typický progresivní umělčík. A má pravdu, jeho progresivní marxistické okolí se do těch památek jistě nechodí ani modlit, ani obdivovat historické poklady.
A tak jsme zase jako vždy u jádra stejného pudla. Tahle vláda nevoní stále stejné partě elitářů, a tak se jí snaží podrážet všechny nohy, které má. Už jen proto stojí za to té často nesourodé partě ve Strakovce trochu držet palce. Ne vždy dokonale, ale aspoň se snaží.
Postscriptum: Slovo „umělčík“, jímž je zde zhusta operováno, jsem nevymyslel já, nýbrž někdejší šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal ve svém prvním mandátu, kolem roku 2008. Když jsme se tehdy u kafe bavili o bolestech toho molocha na Kavčích horách, vždycky říkal: „Tvůrčí skupina umělčík – tunelář.“ Proč asi? Dnes už by to mimochodem nejspíš nevyslovil, časy se mění…
Čtěte také:
Skandál: Strakatý se vyfotil s Klempířem! Aneb inkvizice jedné fotografie
Jak TO je? Oto Klempíř: Opozice mě chce popravit předem. V ČT chci vidět smlouvy i začerněná data
Ministr Klempíř a svatí LGBT bojovníci
