Čtěte online Deník TO bez reklam >>

O samozvaných spasitelích z uměleckého ghetta

Umělci na demonstraci Milionu chvilek. Zdroj: Profimedia
Petr Štěpánek
Petr Štěpánek Spolupracovník redakce

Vidíme a slyšíme je den co den. Koho? Mnohé naše umělce. Čím se tento typ lidí často vyznačuje? Mnozí z nich postrádají schopnost kočírovat vlastní životy, respektive udržet stálý partnerský vztah, pročež zdejší bulvární plátky, co jich tu jen máme, nadstandardním způsobem zásobují informacemi o svých rozchodech, rozvodech, záletech, případně i soudních tahanicích s tím spojených.

To, že mnozí nemají pod kontrolou svůj vlastní soukromý život, jim ale nebrání, aby radili, jak řídit celou zemi. Z nějakých neznámých důvodů podléhají přesvědčení, že jsou to právě oni, totiž známé a často i populární osoby, kdo má pro veřejnost komentovat také politické a společenské dění, a že obyčejní lidé právě jim visí na rtech, aby jim vysvětlili složitosti naší doby.

Problém těchto jedinců je ale v tom, že v naprosté většině nejsou nadstandardně informovaní, ani sečtělí, ani zběhlí v dlouhodobém analyzování společenských jevů či politických kauz. Ostatně mnozí z nich na to ani nemají čas, neb jsou časově vytíženi množstvím svých jiných, obvykle uměleckých aktivit.

Jejich dalším limitujícím faktorem je, že obvykle žijí v ghettu své společenské bubliny, kde se s podobně zaměřenými jedinci udržují v přesvědčení, že právě oni (a jen a jen oni) vidí svět a politiku správně. Ale kdyby jen to. Zároveň se navzájem utvrzují v klamu, že ostatní lidé, často ti, z jejichž peněz de facto žijí, jsou hloupí, pročež je nutné je oblažovat nežádanou osvětou, případně jim spílat, že jsou dezoláti, xenofobové, extremisté, ruští švábi, Putinovi agenti či náckové.

Nátlakové partičky vydávané za neziskové organizace

A vzhledem k tomu, že tito jedinci mají vrozenou potřebu se neustále producírovat, kromě prken, která znamenají svět a kde jsou doma a kam patří, oblažují své spoluobčany také jiným repertoárem a jinými cestami a kanály, včetně sociálních sítí, ba dokonce i z pódií opozičních protivládních demonstrací svolávaných podobně stiženými týpky, kteří se pro změnu koncentrují v demagogických nátlakových partičkách vydávaných za neziskové organizace.

Co na jejich aktivity odpovědět? Hlavně to, že k prosazování svých politických názorů a cílů zneužívají popularitu, kterou nabyli na jiném poli. To je nečestné a nesportovní. I politická soutěž má svá pravidla. Pokud chtějí provozovat politiku, mohou se spolu s ostatními postavit na startovní čáru a politických přeborů se zúčastnit. Pak se spočítají výsledky a kdo má nejvíc, ten obvykle vládne. Jenže právě proti tomu dnes tihle samozvaní spasitelé ponejvíce protestují. To je nejenom nečestné a nesportovní, ale navíc ještě nekonečně hloupé. Proč? Protože mají plná ústa demokracie, ale ve skutečnosti ji svými aktivitami destruují.

Autor je 1. místopředseda Trikolory

Čtěte také:
Pokrytecká občanská společnost aneb Všem jde o moc
Stojíme za komunistou, proti zaprodancům a ztroskotancům!
Protivládní demonstrace: Morální kýč, nebo státní převrat?

Ukázat komentáře (3)
  1. A pak tu máme Tajtrlíka, který sám sebe označuje za umělce, a přitom se celý život cpe do politiky. Výsledky mluví za sebe, jen nelze určit, zdali umělecké počiny v trapnosti překonávají politické působení, nebo je tomu naopak.

    Tak zbývá jen státní parazitismus, blábolení a hezky prokádrovat, kdo má právo se vyjadřovat, a u koho je to „nečestné a nesportovní“.

    Jak se vlastně dneska má zakladatel tradičních rodin a trikolóry?

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Spolupracovník redakce

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >