Orientalista Pelikán: Mír mezi Izraelem a Palestinci v dohledné době není možný

orientalista pelikán: mír mezi izraelem a palestinci v dohledné době není možný. palestinská teroristická skupina hamás zahájila v sobotu bezprecedentní útok na izrael. její bojovníci vstoupili do obcí poblíž pásma gazy, zabili stovky obyvatel a zadrželi stovky rukojmích. sobota se stala jedním z nejkrvavějších dnů v historii izraele. po odeznění prvního šoku se v evropě i jinde na západě objevily demonstrace na podporu izraele, ale také palestinců. a znovu se rozběhla vášnivá debata o tom, jak tento vleklý konflikt ukončit. o možnostech mírového soužití mezi izraelci a palestinci hovořil orientalista, analytik a vysokoškolský pedagog petr pelikán. otázka všech otázek dnešních dnů: lze urovnat konflikt mezi izraelem a palestinci?podle mého přesvědčení neexistuje způsob, jak tento konflikt urovnat. určitě ne v nejbližších desetiletích a určitě ne tak, aby si nikdo neodnášel křivdu jako základ pro příští střety. to nezní moc nadějně. vidíte alespoň možnosti omezit vášně a tím také vzájemné reakce?neumím si to představit, protože žádná ze stran neoplývá tolerancí. jakmile některá zesílí a má pocit, že může postupovat ofenzivně, udělá to. teď mají navrch židé a budou postupovat nesmiřitelně. palestinci nejsou jiní. co by musely obě strany udělat, aby se posunuly k diplomatičtějším řešením?nevím. napadá mě jen to, že by to musely být nějaké úplně jiné dvě strany. nevidím žádný náznak ochoty dělat kompromisy a ústupky, jen snahu o úplné vítězství. neumím si představit, že by mohlo v horizontu jedné nebo dvou generací dojít ke smíření nebo aspoň vzájemné toleranci. přesto snad je ve vzdálenější budoucnosti nějaká naděje. jak ji oživit? začít od výchovy dětí?začít s výchovou k toleranci a smíření je hezká myšlenka, ale musely by s tím začít obě strany a myslet to opravdově. vím, že se třeba často odsuzuje, že palestinci tisknou za peníze evropské unie učebnice vyzývající k nenávisti vůči židům. zaznamenal jsem teď v jednom našem médiu kritiku, jak je možné, že se v nich objevuje příklad: „vypočítejte dráhu kamene vrženého na izraelského vojáka…“ nevím, jak moc zrovna tohle může být pravda, protože na takový výpočet by musel být žák opravdu hodně dobrý v matice. ale zajímalo by mne, jak vypadají třeba izraelské učebnice dějepisu a jejich pohled na historii. nedělám si iluze, že by byly o mnoho smířlivější. kdybychom zkoumali, na které straně je víc opovržení, předsudků a nenávisti, k čemu bychom došli? k čemu bychom došli?já to nevím, proto se ptám. problém ale je, že se obrovská spousta příznivců a zastánců jedné nebo druhé strany vůbec neptá, ale rovnou odsuzují a nenávidí. mohou sehrát v tomto konfliktu nějakou pozitivní roli regionální nebo celosvětové velmoci?podívejme se nejdříve na to, které státy v poslední době uzavírají to, čemu se říká „abrahámovské dohody“. třeba emiráty, země, kam rádi jezdíme, protože je tam všechno nablýskané a luxusní, ale rozhodně tam nehledejme žádnou demokratickou vládu. v emirátu dubaj má občanství méně než 25 procent obyvatel, zbytek jsou cizinci bez občanských práv. ale vzhledem k tomu, že absolutistická vláda je v rukou rodu maktúm, je to celkem jedno, protože to stejně nejsou občanská práva v našem slova smyslu. politika vlád emirátů či bahrajnu rozhodně neodráží vůli tamních obyvatel, a jestli s izraelem naváže diplomatické vztahy také saúdská arábie, jak se očekává, nebude to kvůli sympatiím jejích obyvatel, a dokonce ani panovnické rodiny, vůči izraeli, ale jen kvůli pragmatickému spojenectví proti společnému nepříteli – íránu. a egypt a jordánsko?také obyvatelstvo egypta a jordánska, jejichž vlády pod americkým tlakem uznaly izrael už dávno, je vůči němu trvale naladěno nepřátelsky. před časem jsem slyšel analyzovat petra pitharta, proč bylo předválečné československo odsouzeno k zániku. byli jsme malá země, která kromě rumunska sousedícího s námi na malém kousku podkarpatské rusi neměla s žádným ze sousedů dobré vztahy. navíc u nás žila početná pátá kolona němců a maďarů. spoléhali jsme na spojence, kteří byli velmi daleko, a nakonec se na nás stejně vykašlali. paralela s izraelem se nabízí. v čem? že jej opustí spojenci a ponechají ho osudu?izrael je malý stát, obklopený zeměmi, jejichž obyvatelstvo ho nenávidí. velké oblibě se většinou sice netěší ani palestinská diaspora, ale v konfliktu s izraelci jsou pořád těmi, kterým arabské a muslimské země fandí. uvnitř izraele také stále žije početná arabská menšina, přestože se izrael všemožně snaží se jí zbavit. představme si, že ho jednou v budoucnosti přestanou z nějakého důvodu chránit a podporovat spojené státy. například proto, že současná migrace z latinské ameriky natolik zesílí, že tamní židovská lobby a konzervativci pozbydou současného vlivu a vyvstanou jiné priority. pokud by se ochrany izraele neujalo rusko, izrael nedokáže přežít. pokročilé technologie ani odhodlání židovského národa ho proti obrovské početní přesile v bezprostřední geografické blízkosti nezachrání. nepředpokládám, že by byl izrael zničen v jedné velké válce, ale pod tíhou nákladů na obranu, materiálních i lidských, by se postupně musel zhroutit. pokusit se o skutečné mírové urovnání vztahů i za cenu velkých ústupků a kompromisů, by tedy mohlo být cestou k zajištění izraelské bezpečnosti, i když si nedokážu představit, jak by se ho dalo dosáhnout. čtěte také: vypočítejte dráhu kamene vrženého na izraelského vojáka, stojí v palestinských učebnicích.