Asi nejobjemnější truhličku perel dala Nerudová dohromady v rozhovoru pro DVTV. V něm mimo jiné reagovala na vládní nominaci dosavadního českého ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely na post eurokomisaře. Neopomenula vytáhnout klasickou „ženskou kartu“, kdy tak jako „nechtěně“ osočila nejsilnější stranu pětikoalice z latentní misogynie, protože prý při jednáních o nominaci nastal nějaký zádrhel kolem pohlaví právě Nerudové. Že by třeba mohli zástupci premiérovy strany spatřovat problém v úplně jiném – kdesi vysoko v těle, konkrétně v dutině lebeční umístěném – orgánu, ji nenapadlo…
Z Danuše Nerudové jinak po celou dobu rozhovoru sálala taková ne úplně zrovna decentní závist a naštvání. A možná také přání, aby se staronová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vydala cestou odmítnutí nominací jako celku. Proč by to dělala? Podle Nerudové, a především podle samotné von der Leyenové, z důvodu zjevné genderové nevyváženosti možné budoucí Komise. Von der Leyenová totiž v rámci jakési úlitby zeleno-rudé části Evropského parlamentu ve svém volebním projevu toto kritérium pro sestavení budoucí Komise slíbila. A je zjevné, že na důležité posty tlačí primárně ženské kandidátky… Takže jakápak genderová vyváženost? Jak k tomu přijde ministr Síkela? Jak k tomu přijde třetí pohlaví? A co pohlaví čtvrté? Páté? Pětaosmdesáté?… Vždyť nemá von der Leyenová ani dostatek postů pro všechna ta nebinární kandidátka a příslušníky stovek a stovek všech možných pohlaví a genderů!
Půvabné protimluvy
Každopádně, Nerudová pro toto ryze diskriminační „přijímací řízení“ jakožto uvědomělá Evropanka vyjádřila pochopení a krok by, pokud by k němu došlo, podpořila. A víte proč? Protože vzhledem k aktuálním návrhům složení budoucí Komise (kde dominují muži a chybí Nerudová) by prý Komise nemohla dělat „reprezentativní politiku“. Co mají k politice Bruselu údajně reprezentující vůli evropského lidu říkat takoví Patrioti? V politické izolaci, obehnáni sanitárním kordónem, s nálepkami „proruských fašistů“… Nerudová patrně vůbec netuší, jak si protiřečí a co vlastně říká, na což ihned navážeme.
Podělila se totiž s diváky i o svůj názor na požadavky na odbornost kandidátů do Evropské komise. Právě odbornost podle ní není alfou a omegou členství v této „evropské exekutivě“. Musí jít prý o někoho, kdo si umí „vybudovat vztah s předsedkyní Komise“ (ten nejservilnější šplhoun vyhrává) a kdo umí „komunikovat“ (věčná mantra politiků, kteří nic neumí a vše posléze svedou jen na jakousi „špatnou komunikaci“). Stejně důležité jsou však podle Nerudové „osobní příběhy“ konkrétních kandidátů. Raději pomiňme osobní příběh „lajfstajlové Danuše“ a věnujme se jejímu pozoruhodnému dodatku, který dokonce ještě zopakovala a vyzdvihuje v něm jméno Věry Jourové, které samým obdivem v přímém přenosu komolí, protože Jourovou pravděpodobně ani pořádně nezná. Tu Jourovou, kterou do Evropské komise nominovalo hnutí ANO. Tu Jourovou, po jejíchž mnoha letech působení v Komisi zůstane jen hořká vzpomínka na její slavné pokusy o cenzurování evropských občanů. Otázka zní, kdo proboha radí Nerudové, aby si kladla za vzor tuhle paní.
Klíčový je mindset
Na téma Evropské komise vypustila ještě řadu – nebo spíše celé řady – neuvěřitelných výroků, které by se daly každý zvlášť dopodrobna rozebrat. Třeba její moudro pronesené v debatě s europoslanci na Primě, cituji: „Není silného potrefila, jen silného komisaře.“ Což nepronesla ani tak na adresu kohokoli v sále, jako sama k sobě – zase tak nějak decentně a jakoby skromně a omylem, samozřejmě. Často opakovala nějaká cizí slova, u nichž nezbývá než doufat, že aspoň rozumí, co znamenají. Tvrdila třeba, že musíme jako Evropa změnit „mindset“ v migrační politice a že už Evropa není pro všechny. To je poměrně zásadní obrat, jelikož v minulé debatě téhož formátu, kde pro změnu asi padesátkrát „jela“ slovíčko „bazální“, tvrdila, že „tu žádní migranti nejsou“. Doslovná citace. Nikdo neví, jestli myslela Brusel (místo konání debaty), Českou republiku nebo Evropskou unii… Na každý pád šlo o nepravdu a nesmysl – ve všech případech.
Potom, co do všeho dramaticky a až konspiračně zapletla Putina, se ještě nezapomněla vyjádřit ke kritice zrádného Migračního paktu ze strany jejích kolegů europoslanců. Prý ji (ta kritika) „budí úsměv na tváři“… Ano, to, že nás její stranický šéf upsal k placení výpalného, či povinnému přijímání anonymních hrdlořezů odněkud ze subsaharské Afriky, to je vskutku veliká legrace. A může se tomu smát jenom psychopat, protože migrační pakt z dlouhodobého hlediska neznamená nic jiného než utrpení, chaos, strach a krev českých mužů, žen a dětí. Takhle se Danuše Nerudová nenasmála ani v okamžiku, kdy mluvil Filip Turek v televizním duelu o smrti své matky…
Čtěte také:
Šéfredaktor TO Stoniš: Žaloba Danuše stále nedorazila, tak si zatím stáhněte alespoň její plakát
Danuše pálí ostrými
Nerudová školí z diplomacie. Fica přirovnala k Hitlerovi
Pokud ta teta má dojem, že ji pophlaví vyšvihlo do pozic předchozích, nedivím se, že je otrávená.
Kdo četl Saturnina, tak si musí vzpomenout na blábolení tety Kateřiny.
Může za to kvalitní blbost Nerudové, nikoliv pohlaví. À pròpos, Danuše kdysi prohlásila, že kromě dvou pohlaví existují i třetí, čtvrté a další pohlaví a my to musíme respektovat. Že by se kvalitní Danuše opět dopustila doublethinku?
Paní Nerudová by si konečně měla přiznat, že není pro pozici komisaře kompetentní, a snažit se být neviditelnou a neslyšitelnou.
U Nerudové je základní problém v tom, že její ambice 1000krát převyšují schopnosti. Pořád se někam cpe, velmi často úspěšně, a když už tam je, brzy se ukáže, že je tam omylem.
Ale zase je třeba přiznat, že je s ní docela legrace. Jakýkoliv rozhovor, kde nevystačí jen s nabiflovanými frázemi, přináší plno zábavných výroků, které by časem mohly vydat na pěknou humoristickou knihu.