Elity bojují proti svobodnému myšlení. Ano, je to tak. Hrstka lidí vede válku proti svobodnému myšlení záměrně, s rozmyslem, za cílem zlikvidovat svobodu slova. Proč? Můžeme hádat třeba třikrát. Nebo třistatřiatřicetkrát.
Mohli bychom si ovšem pamatovat, že v demokracii ještě nikdy, co svět světem stojí, nikdo nelikvidoval svobodu slova a neprosazoval „jediný správný“ názor, který se vždy neomylně proměnil na „jediný povolený“ názor, s dobrými úmysly. Vždy to skončilo totalitní katastrofou. Kolik užitečných hlupáků k tomu dopomáhalo ve skutečné víře, či spíše iluzi, že pracují pro lepší svět, je irelevantní. Hrstka totalitních gangsterů, kteří chtěli prostě vládnout, ovládat a ždímat lidi, vždy zvítězila za pomoci armády naivků, slepě věřících, že pomáhají kráčet k zářné budoucnosti.
Teď je to úplně stejné. Kromě několika jednotlivých gangsterů, uvědomujících si velmi dobře, o co se hraje a proč, je tady spousta aktivistů, tedy ideologických slouhů, neuvědomujících si, že demokracie stojí na hlubokých základech svobody slova. Pokud je rozkolísána svoboda slova, pak je rozkolísána celá demokracie. Pokud je bita svoboda slova, je bita o to více i demokracie. Pakliže je zničena svoboda slova, je zničena demokracie.
Omezeným lidem nebo ideologií zaslepeným bloudům nedochází, že v minulosti jsme tady měli opakovaně podobný, v mnohém i stejný vývoj. Například komunisté své totalitě říkali „lidová demokracie“. Dnes noví totalitáři mluví o „liberální demokracii“. Komunisté rozkázali lidem, že musí povinně chodit k volbám, jenže bylo možné volit jen omezený počet politických stran, protože do voleb směly vstoupit jen ty hodné, poslušné, které servilně prosazovaly komunistickou ideologii a plnily závěry komunistických sjezdů. Dnes míříme k něčemu podobnému. Ty „nesprávné“ strany by měly být ze soutěže vyřazeny, a to dříve, než – ještě stále v demokratických volbách – dokážou zvítězit na celé čáře a poslat „liberálně demokratické“ nadšence na smetiště dějin.
K tomu slouží celá řada opatření, skýtajících báječný potenciál případných volebních podvodů – třeba elektronické volby, korespondenční volby, které mimochodem jsou ve většině demokratických zemí protiústavní, protože nesplňují základní kritéria ústavnosti voleb.
Jenže pokud stále ještě existují média, která nejsou novým „liberálně demokratickým“ ideologům podřízena (většinou bezduše, tedy dobrovolně, protože vedení redakcí prostě zastává tuto ideologii), je zde nebezpečí, že může dojít k velké vzpouře lidí. Proto je z pohledu totalitních aktivistů nezbytné zničit svobodu slova. Bohužel se jim to daří. Nejen kvůli píli hlupáků, ideologických slepců a naivků, ale také kvůli ustrašenému mlčení většiny.
Takže většino, nestěžuj si prosím (zase) v koutku po hospodách nebo šeptem doma v obýváku, pokud i tvou zásluhou padneme do další totalitní louže. Věřte však, že by to byla louže v historii lidstva nevídaná, protože takové prostředky na kontrolu a ovládání lidí neměl ještě nikdy žádný totalitář, žádný diktátor, žádný tyran. Neplačte potom, protože plakat nad rozlitým mlékem, které jste sami pomáhali vylít, je nejen zbytečné, ale také trapně pokrytecké.
Možná teď půjdu trochu proti proudu, ale… To, s čím pracují současní „velikáni“ totality (Schwab a další) není nic nového. A dokonce to ani nesouvisí s demokracií. Zkuste si přečíst knihu „Zrod velmoci (dějiny Sovětského svazu od roku 1917 do roku 1945)“ a zejména kapitolu o letech 1933 – 1939. Tam pochopíte, kam a jakou cestou směřují. Malá návnada. Stalinův režim vydal kvóty na to, kolik lidí má být zavřeno na 10 let, kolik do gulagů a kolik popraveno a to bez ohledu, zda jsou vinni. Ti, co jeho pokyny realizovali (analogie k dnešním neziskovkám) se museli snažit a za to měli privilegia – peníze, potraviny, bydlení. Pokud se nesnažili, mohli skončit stejně jako ti, které popravovali. Došlo k absurditě – za půl roku byly kvóty vyčerpány a tihle snaživci žádali o nové. Rusové o této době natočili film – Čekista (upozorňuji, že je opravdu pro silné povahy). Na druhé straně – plány jsou jedna věc a realizace druhá. Není třeba ztrácet naději na lepší svět. My, Češi, jsme holt takoví – musíme se nejdřív spálit, abychom pochopili, co je oheň. V jiných zemích vyhlašují poplach, sotva spatří plamen a často hasí za nás. Myslím, že nejinak to bude v nejbližším období.
Problém vidím i v tom, že každý hlas má stejnou váhu. Hlas negramotného flákače stejnou jako univerzitního profesora. Protože zákonitě dochází k tomu, že ta nepracující část společnosti, se dá lehce koupit. A je jí čím dál víc , protože o budoucnosti nepřemýšlí. Ale jak to vyřešit jinak? Obávám se, že demokracie naráží na své limity.
Máte pravdu.
Je špatně, že příživník má stejný hlas jako špičkový pracovník. Vymýšlel jsem různé principy, které by hlasům daly spravedlivější váhu. Všechny byly, po domyšlení důsledků, mnohem hrozivější, než stávající stav. Pokřivená demokracie je horší než demokracie.
Přesto existuje funkční řešení: kdekoli je to možné, nahradit demokracii svobodou. Privatizujme vysoké školy, zdravotnictví, sport, kulturu, dopravu, bydlení, českou televizi a český rozhlas, … Zrušme většinu regulací a nařízení.
Nechme lidi, aby každý hlasoval úměrně svému zájmu a váhu svého hlasu podpořil vahou svého příspěvku společnosti – penězi.
Přesně tohle by si elity přály. Omezit práva těch „hloupých“, tedy těch, co nemají ten správný názor. Jinými slovy prosadit totalitu elit. A vy jim jdete naproti.
Většina lidí nadává na špatnou a vlastizrádnou vládu, ale nikdo se neobrátí na těch 108 poslanců ve vlastních volebních obvodech a okrscích s vyvoláním diskuze o nesouhlasu s vládou. Vláda je odpovědná za své činy poslancům, kteří jí mohou vyslovit kdykoliv nedůvěru a vláda končí. Těch 108 poslanců drží vládu přesto, že 2/3 volitelné populace ji odmítá. Je tohle normální v demokracii? Není, protože v naší zemi je demokracie pošlapávána a špatný volební zákon se záměrem maximálního upevnění moci to jen potvrzuje. Pokud nebude
legislativně umožněno přímé odvolání poslanců za to, že porušují svůj volební program a ignorují své sliby proti vůli občanů, pak se nemůžeme divit ničemu a změny nelze docílit v žádném případě pokojnou cestou.
Nejvetsi problem je, ze jsou obcane sice nespokojeni, ale nechodi k volbam! Volby do eurosvazu jsou mimoradne dulezite, ale volit chodi v podstate jen eurofilove. A pak se vsichni divi…