Ačkoli ve věci parlamentních voleb jde (nebo by mělo jít) o vážnou věc, pravidelně poskytují důvody k úsměvu, a nejen tomu skrze slzy při pohledu na jejich výsledky. Pravidelně zažívám ten slastný a opojný okamžik zcela nezávazného humoru už při otevření obálky s volebními lístky. Obvykle tam na mne vyjukne pár desítek kandidátek, z nichž některé znám dobře (či až příliš dobře) díky jejich dosavadnímu politickému angažmá, jiné naopak vidím prvně. A je to vskutku zábavné.
Protože jsem Středočech, tak mi bohužel unikají mé oblíbené subjekty, které znám jen ze soupisu všech registrovaných stran a hnutí. Některé stojí za zmínku. Třeba Mourek – politická strana. Není zřejmé, zda se stará o práva koček, ale i kdyby ano, leckdo to může považovat za užitečné. Rovněž jsem nemohl volit subjekt nazvaný Nevolte Urza.cz, který se vykazuje zajímavým programem: „Nechceme vaše hlasy, ke svobodě se nelze provolit. Odmítneme každou politickou funkci, nechceme totiž lidem nařizovat, jak mají žít.“ Minimálně v té poslední větě bych se s Urzou shodl. Stát a jeho instituce jsou opravdu od něčeho jiného než komandovat občany.
Opakovaně slzím nad existencí Sedmy, strany pro Slatiňany, Škrovád, Trpišov, Kunčí, Presy, Podhůru a Kochánovice. Neslzím pro nějakou újmu, ale prostě z nostalgie, je to můj rodný kraj a já se teď nemohu účastnit ani zprostředkovaného rozhodování o jeho jasných zítřcích. Zejména Kunčí mi leží hluboko v srdci, prožil jsem tam řadu hezkých chvilek. Tak mu aspoň tudy dělám „PíáRko“.
S jinými regionálními partami nemám problém, nemaje tam ty vazby z minula, třeba NBpLK (Nová budoucnost pro Liberecký kraj), VpK (Volba pro Kladno), HpŽ (Hnutí pro Žabiny) či VvD (Volyně v dolyně) – zde si mimochodem nejsem ani jist, zda je to vůbec gramaticky správně psáno. A co mi opravdu chybí, je Volte Pravý Blok www.cibulka.net, jehož název se volby od voleb rozšiřuje (letos jsem napočítal 15 řádků, vlastně celý Cibulkův program). Cibulku nikdy nikdo nikam nezvolí, a jak znám Petra Cibulku, dobře to ví. Je mi sympatická ta umanutost. Také by mohl chodit ve svém věku krmit k Vltavě labutě a nadávat na poměry.
Zůstanu-li u subjektů, které si mi u voleb nabídly, také mám důvod k pobavení. Třeba supernová strana Rebelové si – možná po vzoru Cibulkově – vetkla do záhlaví hlasovacího lístku rovněž komplet program. Stojí za povšimnutí: „Do roka dostupné bydlení pro všechny! Snížení plateb za elektřinu o 25 %. Snížení DPH na 20 % a 10 %. Průhledné vyúčtování vašich daní. Konec podvodů s cenami v supermarketech. Snížíme počet lidí v exekuci o 50 %. Zrušení poplatku za TV a rádio. Konečně spravedlivé důchody. Úředník je váš zaměstnanec. Reforma vězeňství aneb práce šlechtí. Radikální reforma zastaralého školství. Razantní snížení drogové kriminality. Odměňování politiků podle výsledků. Obecné referendum jako pojistka demokracie. Účast ve finále MS ve fotbale do roku 2050.“ Což o to, s lecčím by se i dalo souhlasit, jen absolutně není jasné, jak by toho ta stranička o pěti kandidátech v našem kraji chtěla dosáhnout. Samozřejmě nejvíc pobaví poslední programový bod, ten o fotbale. Trochu to připomíná slavnou hlášku z TV Nova: Borec nakonec. Podstatně stručněji podobnou ideu (ne tu o fotbale) vyjádřilo hnutí SMS – Stát má sloužit, a to už v samém svém názvu. Ale, žel a opět – cíl je jasný, ale cesta k němu poněkud „zarúbaná“.
Česko není Švýcarsko
Tradičně nás hnutí Švýcarská demokracie zahrnuje (už v záhlaví volebního lístku) informací, proč bychom se měli dát švýcarskou cestou. Mají čtyřikrát vyšší mzdy, DPH jen 8 %, inflaci jen 3 %, imigraci pod kontrolou, funkční ochranu práv zvířat (zde se ptejme, proč už neintegrovali Mourka), a přitom Švýcarsko není ani v EU, ani v NATO. No jo, jenomže je to bankovní pokladnice světa, kde leží peníze nacistů i Židů, amerických bohatců i ruských či ukrajinských oligarchů. Švýcarsko si tedy může diktovat – na rozdíl od nás. Čili švýcarské situace nedosáhneme změnou ústavy po švýcarském stylu, jak tvrdí to hnutí. To je nezodpovědné idealizování bez kontaktu s realitou.
Za zmínku stojí i strana Volt – to je ta, co dávala podněty k Ústavnímu soudu kvůli tzv. zatajeným koalicím SPD+ a Stačilo!. Tato strana, jejímž programovým lídrem je exPirát Mikuláš Peksa, nasadila do čela kandidátky u nás ve středních Čechách pána, který se v kolonce profese prezentuje jako „eurofederalista“. Hmm… zajímavá profese. Třetí na kandidátce je zas člověk, který o sobě píše, že je „obdivovatel Evropy“. O pár řádků níže najdeme paní, jež se označuje jako „nadšenec pro lidskou diverzitu“. To je fajn, aspoň hned vidíme, co jsou zač.
Asi nejvíc mě rozesmála Voluntia, v čele jejíž kandidátky je pán, jehož profese zní „provozovatel terapie tmou“. S tím u nás máme dost zkušeností. Neříká se přece ono výstižné heslo „poslední zhasne“?
Volby co volby mě fascinuje nesoudnost těch ambiciózních lidiček, co by rádi pohnuli zeměkoulí, ale nemají ten pověstný archimédovský pevný opěrný bod. Samozřejmě, je to jakási povinná daň demokracii a v podstatě to ani ničemu vážně neškodí. Ale toho papíru, co se kvůli nim zbytečně potiskne a poté zahodí…
Čtěte také:
Odchod lháře Fialy se koná bez potlesku
Můj svět čísel
Volební střípky a postřehy
