Premiér Fiala ve štěpánském projevu perlil:

Televizní projevy státníků na přelomu roku jsou zbytečné, protože žádné státníky, kteří by byli schopni přednést inspirující a čímkoliv zajímavou řeč svým občanům, už delší dobu prostě nemáme. (Ne, předsedo Senátu Vystrčile, ani Vy se se svým blábolivým adventním projevem nehrňte dopředu.)

Prezident v EU

Ani letošního roku se v tomto směru příliš neurodilo. Snad s jedinou výjimkou v podobě projevu, který pronesl český prezident Petr Pavel na půdě Evropské unie. V něm jí nabídl na stříbrném podnose české politické devótnosti naše právo veta, kterým se ještě můžeme občas bránit schválení největších unijních zhůvěřilostí na poli energetiky, zahraniční politiky, migrace, atd. Jeho projev ovšem byl významný pouze svou obsahovou skandálností a tím, že jej předem nekonzultoval s nikým na české politické scéně.

Z nekonečného seznamu nudy a bezvýznamnosti nevykročila ani dnešní „štěpánská“ řeč Petra Fialy, který byl pozoruhodný snad jen vizuálním dokladem, kterak obrýlený politolog z Brna za dobu svého působení ve funkci nápadně zmramorovatěl. Oproti minulým letům byl ovšem o něco pokornější – poděkoval občanům, že ty dva nelehké roky spolu s vládou zvládli (co jiného jim také zbývalo), konkrétnější, ale zároveň projevil trošku té své tradiční fialovské chvástavosti, když prohlásil, že kabinet plní svůj vládní program. Přitom dělá pravý opak. Místo malého a efektivního státu s nízkými daněmi veřejný sektor bobtná, stojí stále více (proto se také daně zvyšují), vláda kromě lživého marketingu o svých úspěších chrlí jako Baťa cvičky bizarní projekty typu „Deštník proti drahotě“, „Restart Česka“, „Křižovatka Evropy do 10 let“, o občance v mobilu a podobných pirátských šarádách raději ani nemluvě.

Ale chtít po Petru Fialovi, aby se v čase vánočním (ale vlastně v kterémkoliv jiném), postavil hlavním těžkostem, které trápí občany, čelem a začal je řešit, je naivní. Protože většinu z nich on sám a jeho kabinet personálních kuriozit způsobil.

Rytíř smutné postavy

Některé příklady za všechny: Energetická politika na hranici velezrady a další zdražení energií domácnostem od nového roku. Zvyšování daní, včetně takových nemravností, jako je daň z nemovitosti. Nedůstojné triky, které mají účetně snížit deficity veřejných financí. Doslova šílená dotační politika, kterou korunují miliardové příspěvky soukromým firmám na nákup elektroaut. Směšné potýkání vlády se soukromým sektorem, které má demonstrovat schopnost ministrů ovlivnit ceny základních životních potřeb Čechů. Pokračující útoky proti svobodě slova především ze strany ministerstva vnitra. Strašení občanů ministrem zahraničí Lipavským, že Rusko hodlá vojensky napadnout střední Evropu. Útok stran pětikoalice proti principu svobodných a tajných voleb návrhem na korespondenční volbu. Kolaps trhu s léky, včetně antibiotik pro malé děti. Koketováním s přijetím eura proti vůli většiny občanů i ekonomické racionalitě.

Petr Fiala je zkrátka rytířem smutné postavy, ale sám si za to může. Někdo se mu směje, v jiném vyvolává každá jeho věta záchvaty nelibosti a zuřivosti. Jeho slibům o lepším příštím roce, kdy se jako zázrakem vše obrátí k lepšímu a budeme mít více peněz v peněženkách díky jeho prozíravé vládě, už téměř nikdo (kromě zhruba 15 procent skalních) věřit nemůže.

Prakticky jedinou ideou, na které stojí samotná existence politika Petra Fialy, život jeho exaltovaných poradců a nejbližších politických spojenců, je setrvání ve funkci za každou cenu.

Kterou zaplatíme my všichni, bohužel.