V projevu ekonomické statističky Jany Matesové, která zastupovala v letech 1998 až 2008 Českou republiku u Světové banky ve Washingtonu, totiž zazněla jedna zarážející věc. A nemám na mysli opakované volání po urychleném přijetí eura, kterým tato poradkyně vicepremiéra ČR při českém předsednictví Rady EU opakovaně znepokojovala i jinak sebeuspokojeně klimbající čtenáře mainstreamu. Dokonce ani její odborný exkurz do vod mé milované mikroelektroniky, kde jsem se dozvěděl o čipech i to, co jsem dosud netušil, navzdory tematicky podobným vyjádřením Markéty Pekarové Adamové a Ursuly von der Leyenové. Tím alarmujícím bylo jedno zdánlivě nevinné, prosté srovnání.
V projevu se jala paní ekonomka tepat názory, kritizující současnou ekonomickou situaci, odvážným srovnáním s obdobím předlistopadovým. Pominu fakt, že srovnávat výši výplaty, dělenou aktuální cenou nějaké komodity, například másla, pečiva nebo chleba, není úplně vypovídající, protože většina občanů dnes vynakládá většinu svých příjmů na bydlení a energie, tehdy nesrovnatelně levnější. Ale paní ekonomka měla navíc tu drzost srovnávat životní úroveň v Československu roku 1950 s Rakouskem, tedy s ve válce poraženou zemí. Ale to stále není kořen problému.
Rady od bezradných
Dovedete si představit, že by v roce, řekněme 1983, někdo srovnával životní úroveň v ČSSR s rokem 1948? A ještě se utěšoval tím, že to není horší? Okamžitě by vyvstala otázka, co tu těch 7 pětiletek vlastně soudruzi, navzdory technologicko-vědeckému pokroku, vlastně vybudovali. Prostě by to byla nehoráznost úplně stejná, jako kdyby se v roce 1937 někdo ohlížel zpátky k roku 1902. Už to, že to někdo vůbec musí dělat, nebo tuto možnost využívá, znamená, že se něco tak úplně nepodařilo. A to natolik, že to mezi lidmi rezonuje čím dál hlasitěji, a jinou odpověď, než vymezení se vůči 35 let staré historii, už současná vládní garnitura občanům poskytnout neumí.
Odkaz na pandemii a vliv Kremlu skutečně nevysvětluje, proč jsme v celoevropském měřítku státem s nejhoršími ekonomickými parametry jak v dostupnosti bydlení, tak cenách energií, potravin a inflaci celkově. Jde o vlivy, které působí i na sousední země, a ty si vedou zřetelně lépe, o zahraniční politice nemluvě. Pokud tedy paní ekonomka v závěru ještě radí, koho máme volit, a míní tím zřetelně architekty současného společenskoekonomického marasmu, nezbývá než pěkně poděkovat. Rady od bezradných jsou to, čemu se v jidiš říká chucpe, a zrovna na výročí 17. listopadu působí obzvlášť nemoudře. Připomíná totiž doby, které jsme tehdy chtěli už navždy nechat v šeru dějin, ale vrátily se zpátky, a svou rétorikou se od tehdejších až tak neliší.
Takže vlastně ano, tematicky šlo o připomínku listopadových dnů, a to do slova a do písmene…
Čtěte také:
Fialův výbuch v Otázkách Václava Moravce oživil vzpomínky na Jakeše
Nejtrapnější státní svátek
Poslední půlrok před 17. listopadem 1989 očima pamětníka
jako pametnik 1938, 1948 az do 1968 v CS do 1950 nebo tak byla uplne jina doba Evropa tak porusena,valkou v 1945 jeli cestujici vlakem z Brna do Prahy v otevrenem nakladnim vagonu za deste!! potraviny byly stale na listky kupony az do menove reformy v 1953. muj posledni banan byl v 1939 u Bati v Brne a dalsi az v 1962
v 1947 lesni praktikant jedny boty.Snih po kolena u Sumperku. Obuti satstvo obuti bicyklu na kupony nebo nic, Ano i na slet 1948 Sokoli do Prahy jsme k jeli v dobytcaku vagonu, Normalka,,,Jiste ze byly osobni vagony ale mix. JH,