Hnutí pro život uspořádalo další pravidelný pochod, který před několika lety přitáhl levicové extremisty a s nimi i pozornost médií. V roce 2025 Antifa pochod zcela zablokovala. Zajímalo mě, zda se o to pokusí znovu, a tak jsem se na akci vydal. Co jsem zažil, dalece přesahovalo moje očekávání. Bohužel ne v dobrém slova smyslu.
Předem dodám, že Hnutí pro život není, dle toho, co se mi podařilo dohledat, žádnou skupinou fanatických zakazovačů potratů. Poslední pokus o zákaz interrupcí, pod kterým byl „podepsán“ někdo z Hnutí pro život, byl v Poslanecké sněmovně předložen v roce 2003 a neprošel. Od té doby se hnutí převážně zajímá o pomoc žen, které otěhotní a jsou na vážkách s tím, zda jít na potrat. Hnutí pro život jim pomůže například s finanční pomocí od státu, nebo jim nabídne jiná řešení. Hnutí pomohlo cca 1600 ženám. Většina z nich přiznala, že čelila tlaku, ať na potrat jdou. Pokud tedy existuje tlak na potraty, je logické, že bude existovat i skupina, která se zastává spíše cesty porodu a následné pomoci jak dítěti, tak matce. Nyní ale k samotné akci, protože ta přinesla mnoho zvratů.
Je 11. dubna 2026, 11 hodin dopoledne a stojím na náměstí Republiky. Zde se shromáždilo asi 500 lidí. Řečnice na pódiu se označovala za Zorra mstitele, protože tomu měla též přizpůsobený kostým. Akce byla oficiálně představena jako karneval, při kterém byli účastníci dokonce vyzváni k tomu, aby přihlásili své případné kostýmy do soutěže. Potrat byl „Zorrem“ vnímán jako lékařský zákrok a kdo je prý proti potratům, je proti lékařské péči. Podle „Zorra“ omezení lékařské péče nikdy nepomohlo k lepšímu zdraví lidí a Hnutí pro život je tak označováno za hnutí proti zdravému obyvatelstvu. Následují řeči o boji proti zlému kapitalismu a za Palestinu. Na náměstí se pokouším s někým uspořádat rozhovor. Ze zhruba 10 lidí souhlasí dva. „Jsem pro potrat do pátého měsíce pro všechny,“ říká mi mužský účastník. „Měly by být dostupné potraty po znásilnění,“ říká mi slečna. Zřejmě netuší, že právo na interrupci po znásilnění je v ČR dávno platné, a to konkrétně ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví. A pro oběti je poskytováno zdarma. Po chvíli se přesouvám na Hradčanské náměstí.
Před Pražským hradem se totiž koná hlavní akce Hnutí pro život – Pochod pro život. Ostatně kvůli němu všichni ti odpůrci vyšli do ulic. Hradčanské náměstí zaplnily tři kamiony, na kterých visí jednoduchá výzva: „Nejlepší je prostě pomáhat,“ což mi jako nějaká výzva k zakazování potratů nepřipadá. Na akci už cítím napětí. Náměstí je plné policistů, kterých je jen na místě odhadem několik desítek. Jde o místo, odkud pochody vyrazí směrem k hlavnímu programu na Václavském náměstí. Tras je více, aby nešlo všechny účastníky zablokovat. Na místě neproběhl za dobu mé přítomnosti žádný proslov, krom jednoho organizačního. Z místa, kde se shromáždilo asi tisíc lidí, odchází jedna menší skupinka za druhou. Vydávám se za jednou z největších z nich. Vzhledově mě totiž přitahuje velká „brána“ vytvořená z balónků. Pochod je naplánován hlavně pro rodiny s dětmi. Na akci jsou tak přítomné jak slogany, které podporují rozrůstání rodin, takže třeba: „Moje ségra je hustá,“ tak balónky. Rodiče si mohou pro děti též vzít křídu ve spreji se šablonou, díky čemuž mohou na chodník malovat srdíčko s dětskýma nožičkama. Podle toho, co jsem viděl, nebyla šablona příliš často využívána. Průvod, ke kterému jsem se připojil, totiž procházel vytíženými trasami plnými turistů.
Ježíš měl dva táty!
Během cesty jsme v části Pochodu pro život, ve které jsem šel, potkali skupinku odpůrců. Jedna odpůrkyně držela v ruce nákres vaječníků, které ukazují prostředníčky. Pochod však až přes Karlův most přecházel pokojně, bez přerušení. Komplikace v dopravě nebyly tak vážné, jak jsem se obával. Průvod zabral přechod pro chodce u Karlova mostu jen na několik minut a až na několik případů troubení neznamenal nijak zvláštní komplikace. O 300 metrů dál však začala situace eskalovat. Od Karlova mostu je to jen nějakých 250 metrů od místa tragické střelby na FF UK z roku 2023. Zároveň tam sídlí Umělecko-průmyslová škola UMPRUM. Tam mimochodem visely vlajky Palestiny i na výročí útoku Hamásu na Izrael ze dne 7. října 2023. Intuice mi řekla, že bych se tam měl jít podívat.
V tu chvíli zrovna z náměstí Jana Palacha, z prostor před budovou UMPRUM a FF UK, vyšla velká skupina extremistů s vlajkami hnutí Antifa. Průvod měl cca tisíc účastníků. Ulicemi centra Prahy se tak nesla hesla jako: „Alerta, aletra! Antifašista!“ Nebo: „Ježíš měl dva táty!“ Jsem rád, že žijeme ve společnosti založené na křesťanské kultuře, kde nikomu za hlášku o Ježíši a dvou tátech nehrozí žalář či setnutí hlavy, jako by hrozilo v islámských zemích například za prohlášení, že prorok Mohamed byl pedofil. Což byl. Průvod jsem doprovázel klikatou cestou až na Staroměstské náměstí, ze kterého se vydal spíše směrem na náměstí Republiky. Proto jsem se rozhodl u odbočky do ulice Na Příkopech odpojit a přidat se k hlavní akci na Václavském náměstí.
Spodní část náměstí byla kompletně obklíčena policisty. Odhadem místo hlídalo 50 policejních dodávek a stovky příslušníků státní i městské policie, včetně těžkooděnců. Jsou všude. Desítky policistů z Příkopů, Staroměstského náměstí, na každém vchodu několik dodávek, prostřední Václavské náměstí zcela zazděné dodávkami. A naskytl se mi i celkem smutný pohled na místo, kam měly všechny pochody dojít. Prostor byl totiž obklopen přenosným zábradlím. Každá skupinka pochodu, která dorazila, s sebou měla bohatý policejní doprovod, a to jen v přímém důsledku agrese levicových extremistů – odpůrců pochodu. Situace se však zdála celkem klidná, a to dokonce snad půl hodiny. Z Václavského náměstí jsem se už chystal odejít…
Moje pí*a, moje volba!
Když v tom to přišlo. K místu konání hlavní akce, které je určené hlavně pro rodiny s dětmi, náhle dorazily první desítky radikálů, kteří se začali doslova tlačit k provizornímu zábradlí. Účastníci křičeli, pískali a přetlačovali se s policií. Postupně se snažili akci obklíčit a několik desítek účastníků dalších pochodů začínalo mít problém se na akci, na které už v tu dobu byly desítky dětí, vůbec dostat. Odpůrci akce řvali něco o fašistech, hádali se s příslušníky policie. Další extremisté se snažili blokovat příchozí a též se přetlačovali s policií ve spodnější části Václavského náměstí mezi tržními stánky. Extremisté se začali opírat o zábradlí a na několika místech se ho snažili přerušit, aby se mohli mezi děti dostat. Vzhledem k jejich odhodlanosti by se dala čekat i fyzická napadání účastníků akce.
Po několika desítkách minut výpadů hodili odpůrci Pochodu pro život poblíž dětí velkou černou dýmovnici. Policisté se snažili davy rozhánět, ale nefungovalo to. Nejspíše existovaly obavy, že příliš velký tlak policie by mohl extremisty motivovat k proražení mobilního zábradlí a k pokusu o napadání přímo účastníků oplocené akce s dětmi. Extremisté vypadali až agresivně. Dívky se doslova prohýbaly v pase, aby něco zakřičely tak, aby to bylo slyšet, ve vzduchu před dětmi létala ze strany extremistů sprostá slova jak v křiku, tak na transparentech. Nejde vyjádřit slušně, že žena má právo na potrat. Správný extremista dětem vystaví cedulku: „Moje píča, moje volba!“ To přece dává smysl…
Po dalších desítkách minut mi dochází jediné pozitivum akce. I přes všechny potíže se pořadatelům povedlo odvrátit pozornost drtivé většiny dětí na zábavu, která se pořádala uvnitř místa konání a na ne řvoucí šílence venku za tím mobilním zábradlím. Odcházím z Václavského náměstí po více než čtyřech hodinách. Odcházím s mnoha otázkami. Vzhledem k tomu, že extremisté bojují proti trhům s kapry na Vánoce, švihání dívek na Velikonoce, a pak jsou schopní takto agresivně útočit na akci rodin s dětmi, je tu jedna otázka, kterou bych tento článek rád ukončil a na kterou si můžete zkusit odpovědět sami: „Proč levicoví extremisté tak moc nenávidí naši kulturu?“
Čtěte také:
Pochod pro život. Nebo o život?
Pochod pro život – pokojný průvod rodin s dětmi a agrese progresivistů
Kdo je tady fašista? Aneb pokrokářské levicové bojůvky blokovaly pochod s dětmi
