Prozření kavárenské povalečky v Pešti

Mám ráda nízkonákladové cesty jedné partičky kolem mé kamarádky R., se kterou jsem podnikla už několik vydařených cest na zimní lyžování do Francie a letní cesty na francouzské karibské ostrovy. Nedávno přišla nabídka – Budapešť a termální lázně.

Nejsem lázeňský typ. Spíš kavárenská povalečka. Pro cestu jsem se rozhodla jen proto, že jsem ve svém věku nikdy v Budapešti nebyla, ale hlavně jsem se zase po čase chtěla s partou pohodových cestovatelů setkat. Nic víc jsem neočekávala. Taky jsem se hned po příjezdu první návštěvy lázní neúčastnila, dala jsem přednost typické maďarské hospůdce. A to byla první bomba. Neuvěřitelně skvělý segedínský guláš a gulášová polévka. Tak dobré, že jsme se večer do hospůdky vrátili se zbytkem výpravy na večeři. Restaurace trochu v pařížském stylu, dobrá obsluha v angličtině.

Taxikáři si moc nevydělají

Druhou bombou byla doprava. Z nádraží jsme při příjezdu sešli z perónu rovnou do modré linky metra a asi po 5 stanicích jsme vystoupili přímo proti domu, kde jsme měli zaplacený apartmán – 7 pokojů, velká kuchyně pro 12 lidí vybavená mimo jiné i kávovarem Nespresso, 3 sprchy, 3 WC. U každého pokoje vlastní klič s čipem pro vstup do domu. A přímo pod domem zastávka tramvaje. Nikde – ani v metru, ani na tramvaj – jsme nečekali déle než 2 minuty. Tramvaje jezdí celou noc, metro do 23:30. Taxikáři si asi v Budapešti moc nevydělají, neb MHD funguje bezvadně.

„Jednou lázně zkusím,“ říkala jsem si, „pak se budu městem procházet.“ Páteční den jsme začali všichni společně návštěvou baziliky sv. Štěpána. Sluníčko svítilo, dali jsme i vyhlídku z věže baziliky, skvělé.

A pak lázně Széchenyi, jeden z největších lázeňských komplexů v Evropě. Necelých 500 korun na celý den, otevřeno 6:00 – 22:00, 21 bazénů s termální vodou v teplotě od 28 do 40 stupňů C. Prošla jsem kabinkami, sprchou a cesta k bazénům vedla venkovním prostorem. Byť jsem měla župan, myslela jsem, že v té zimě k termálnímu venkovnímu bazénu nedojdu. Okamžitě jsem vlítla do vody až po krk a v duchu si říkala, kdo mě asi po pár hodinách z bazénu přemístí do vnitřních prostor!

Po půl hodině se však většina party vydala k vnitřnímu lázeňskému světu, tak jsem sebrala všechnu odvahu a se zaťatými zuby jsem se s nimi přemístila. Uvnitř se mi otevřel pohled na nedohlednou řadu bazénů. Já si, vymrzlá z asi 5metrové cesty venkem, dala nejprve solnou parní lázeň. Po pár sekundách, kdy jsem myslela, že mě sůl zadusí, jsem cítila úžasnou sílu uvolněného dýchání. Bomba! Vyhřála jsem se a pokračovala do bazénů. Jsou řazeny od nejnižší teploty vody až po onu čtyřicítku.

Vyhřátá až do morku kostí

Dala jsem si je postupně, dle rady kamarádky R. jsem v každém pobyla 20 minut a pak pokračovala dál. Čím dál tím teplejší, skvělé. V bazénu s vodou 40stupňovou jsem si opravdu hověla. Jako ve vaně. Až po krk. Mezi tím ještě chvíli sauna. A pak zase bazény zpět 38°C až 30°C. A cesta ke kabinkám opět přes venkovní prostor. Zabalená v županu jsem se nadechla a doufala v rychlé zdolání překážky. Ale! Vyšla jsem do lednové zimy, ovšem zima mi nebyla, klidně jsem si mohla venku sednout na lavičku a pozorovat krásnou novobarokní budovu lázní. Co se to děje? Vyhřátá až do morku kostí. Další, největší bomba!

Takže následující den opět lázně, tentokráte Gellért. A stejně skvělý zážitek. Navíc u kabinek je vychytávka – ždímačka plavek. Velmi praktické. A cestou skvělé langoše. Prostě Budapešť nemá chybu. A to nemluvím u Budínském hradu a parlamentu atd.

Zařadila jsem si tedy maďarské hlavní město do seznamu svých milovaných míst. Pro mě paradoxně hlavně kvůli termálním lázním. A děkuji nejen kamarádce R., ale i Pánu, že jsem tuto skvělou věc ještě ve svém životě stačila poznat. Člověk má naslouchat výzvám a výzvy k cestám jsou vždy ty nejsilnější.