Loňský laureát Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku, kterého znají všichni, kdo se zajímají o českou přítomnost, z jeho oblíbených a kvalitních rozhovorů pod značkou Inovace republiky, Robin Čumpelík, se nahlas rozloučil s akcí nazvanou Vlastenecké setkání v Příčovech, jež měla letos už osmý ročník.
Jeho poslední video na to téma je k vidění zde. Je to překvapivé, už z toho důvodu, že ještě v červnu tentýž Robin Čumpelík na stránkách Inovace republiky na Příčovy obšírně zval (viz zde). Z pozvánky plyne, že byl obeznámen s obsazením jednotlivých diskusních panelů a zřejmě s tím ještě tehdy neměl problém. Dnes je všechno asi jinak.
Když se na to rozlučkové video podíváte, zarazí vás už jeho titulek neboli nadpis, jak říkává Václav Klaus: „Příčovy – oficiální vládní akce“. Robin vyčítá organizátorům předně to, že umožnili, patrně i s uspokojením, aby nad Příčovy převzal záštitu jeden z nejvyšších ústavních činitelů, předseda Sněmovny Tomio Okamura. Dál se mu nelíbí vysoká účast (dnes koaličních) politiků na příčovských diskusích či prostě v publiku. Výsledně konstatuje, že se mu akce jeví jako „vládní“. Rozumím tomu v překladu jako „málo protivládní“.
Protože jsem byl u příčovských aktivit od samého začátku, s MUDr. Alicí Tomkovou, Michalem Semínem, Stanislavem Novotným a první ročníky také s Petrem Hamplem, myslím, že mohu k věci podat objektivnější svědectví.
Předně: záštita předsedy Sněmovny nebyla první svého druhu. Už před pár lety se stejné role ujal tehdejší prezident Miloš Zeman (v roce 2021). Neslyšel jsem tehdy ani od Robina, ani odjinud z tohoto řekněme alternativního tábora žádný protest. Vždyť přece to byla pocta. Záštitu udělil ústavní činitel, nikoli Miloš Zeman jako občan. S Okamurou letos je to obdobné. V čem je problém?
Robin vyčítá Příčovům velkou účast politických figur. Tak bych pro osvěžení jen připomněl, že už v roce 2019 byl v Příčovech jako diskutér (jmenuji jen tehdy aktivní politiky) například Jaroslav Bašta či Jaroslav Foldyna, o rok později, 2020, to byli Jiří Kobza, Václav Klaus ml. či Josef Skála.
A pojďme dál: v roce 2021 Zdeněk Koudelka (dnes náměstek ministra spravedlnosti), opět Jiří Kobza, dále dnešní poslanec Matěj Gregor. V roce 2022 opět Matěj Gregor, dále Jindřich Rajchl, předseda PRO, a Libor Vondráček, předseda Svobodných. V roce 2024 se debat účastnil mj. dnešní poslanec Miroslav Ševčík. Letos jsem se dopídil jediného účastníka s politickým „stigmatem“, a to byl místopředseda Trikolóry Petr Štěpánek, jenomže ten se účastnil mého panelu ne jako politik, ale jako mnohaletý expert na mediální sféru, anžto právě o ní byla řeč, jak lze viděti třeba na záznamu zde.
Prohlášení Robina Čumpelíka o tom, že se z Příčov stala „vládní akce“, nerozumím. Jak je patrné z předchozího, pokud nějaký politik v Příčovech byl, obvykle to byl zástupce někdejší opozice, dnes tedy koalice. Ale vlastně stále stejný okruh lidí, kteří, aspoň verbálně, ale i to má smysl, podporují otevřené myšlení, rovnoprávnou diskusi a svobodu slova. O nic menšího také nikdy v Příčovech nešlo a pochopilo to i návštěvnictvo, které se z řádu stovek na počátku rozrostlo do řádů tisíců dnes.
Přitom, a to mají Příčovy společné, jednou z podstatných myšlenek podobných aktivit (jako první s tím přišla Asociace nezávislých médií už v roce 2015), je cosi, čemu se říká „stavění mostů“. Co to znamená? Nevést monolog, i kdyby byl sebelíbivější, nýbrž vyzývat k diskusi a polemice, argumentaci, tříbení názorů. Tomu se od věků říká demokracie. A to je něco, co jsme zejména za Fialovy vlády tolik postrádali.
Co se Příčov týče, „druhá strana mostu“ je pochopila nevraživě. Začalo to nálety vojenských bojových vrtulníků nad zámkem ve 2. ročníku, pokračovalo to barbarským vyzkratováním elektrického proudu a znemožněním koncertu Jarka Nohavici a rok na to, loni, hurónskými provokacemi existencí typu Pšenáka a jeho party. Úroveň, na níž na nabídnutou ruku naplivala tehdejší věrchuška, je opravdu výmluvná. Nicméně to neznamená, že my se tu postavíme jako vojsko a budeme považovat každého, kdo je jen o píď vedle, za nepřítele.
Je možné, že Robin Čumpelík chápal Příčovy jako tzv. antisystémovou akci. To by pak vysvětlovalo jeho odchod. Pokud tomu ale tak je, tak je mi to obecně i osobně moc líto. Bojem se totiž k ničemu nedobojujeme. Jen diskusí, o níž i Masaryk, jak svrchu podotčeno, říkal, že znamená demokracii.
Věřím, že se s Robinem setkáme v Příčovech v roce 2027. Opravdu!
