Slovensko jako naše okno do budoucnosti

Díky Slovensku můžeme z poklidu svých obývacích pokojů na televizních obrazovkách pozorovat, co i nás s jistým fázovým zpožděním s vysokou pravděpodobností nemine, píše v komentáři pro Deník TO Petr Štěpánek.

V České republice máme jednu výhodu. Na východ od nás totiž leží země, se kterou toho máme hodně společného. Nejen to, že jsme byli několik desetiletí součástí jednoho státu a že máme společnou historii, ale především, že tam žijí lidé, kteří hovoří jazykem, jemuž i u nás dobře rozumíme. Možná i proto Slováky, ač dnes žijí ve vlastním státě, stále považujeme za své bratry. Navíc, i po rozdělení Československa se pohybujeme, sice už paralelně, ale stále po stejné či obdobné trajektorii.

V čem spočívá ona výhoda? Na Slovensku některé politické a společenské děje probíhají tak nějak v předstihu, prostě dřív než u nás, takže země pod Tatrami nám slouží jako jakási experimentální laboratoř. Z poklidu svých obývacích pokojů můžeme na televizních obrazovkách pozorovat, co i nás s jistým fázovým zpožděním s vysokou pravděpodobností nemine.

Slováci i tentokrát dokázali dřív než my Češi odeslat na politický hřbitov zločinnou vládu, která sloužila všemu jinému jen ne vlastní zemi. Totéž platí o výměně slovenské hlavy státu. Vláda koalice, na jejímž čele se postupně vystřídali Matovič, Heger a Ódor, byla ztělesněním toho nejodpornějšího kolaborantství ve jménu zájmů všech jiných – Bruselu, Washingtonu, Kyjeva – jen ne těch vlastních slovenských. Zdecimovaná slovenská armáda toho budiž nejkřiklavějším příkladem a zfanatizovaná mediální scéna varováním. 

Ficova odvaha budiž nám inspirací, demonstrace varováním

Následoval návrat Roberta Fica na post premiéra a pak také zvolení Petera Pellegriniho prezidentem. V obou případech se na nejvyšších ústavních postech ocitli politici, kteří otevřeně preferují domácí zájmy. Zvláště Ficovy projevy mohou sloužit jako dokonalý etalon, jak má politik formulovat zájmy své malé země tváří v tvář velmocenskému válečnickému šílenství.

Eurounijní síly, nebo jim také můžeme říkat kolaboranti s Bruselem, se ale nevzdávají. Speciálním varováním pro nás v České republice je počínání podstatné části slovenských médií hlavního proudu, které v cizím žoldu zcela otevřeně vyzývají k neústavnímu odstranění legitimní slovenské vlády.

Pohled na Slovensko přes hraniční čáru je naprosto zoufalý. Totálně zblblí lidé demonstrují za cizí zájmy a proti svým vlastním peněženkám. Prý chtějí patřit na Západ. Na který? Na ten, co si chce z východní Evropy udělat své válčiště? Na ten, který pro své ekonomické zájmy s potměšilostí sobě vlastní žene slovanské národy, aby se navzájem vraždily? Na ten, který nám exportuje všechny ty progresivistické fantasmagorie? K tomu se chtějí demonstranti ze slovenských měst přidat? Nebo snad chtějí, aby na Slovensku nebylo čím topit a co tankovat do aut? A za kolik?

Je to paradox všech paradoxů. Fico přitom nikdy neudělal nic, co by zpochybňovalo členství Slovenska v Evropské unii a v NATO. Jen má na některé věci jiný názor a říká ho nahlas. A že byl v Moskvě a že se tam potkal s Putinem? No a co? To je nějaký zločin? To už se fakt všichni zbláznili? Není první ani poslední. Aha, Putin je vrah a válečný zločinec. Fajn. A Clinton, Bush spolu s Blairem, Obama a Biden nejsou? Nebo snad nenesou obdobnou politickou odpovědnost za statisíce mrtvých? Fantasmagorický slovník a tradiční dvojí metr v rukou zfanatizovaných médií na realitě, že Slovensko má standardní demokratickou vládu, nic nemění. A propos, co budou slovenští zaprodaní presstituti vykřikovat, až se s Putinem sejde Trump?

Ale pozor! Donald Trump se sice triumfálně vrátil do Bílého domu a okamžitě zahájil revoluci zdravého rozumu, leč v Bruselu dál vládne šílená pseudoliberální, ba přímo progresivistická garnitura, která se svých prebend rozhodně nehodlá vzdát. A přesně v žoldu loutkovodičů této nejnebezpečnější politiky současnosti bubnují zaprodaní či zblblí (nevím, co je horší) slovenští novináři. A netřeba pochybovat, že své výsledky ve vymývání mozků části slovenské veřejnosti to nese.

Dobře se proto dívejme, co se děje na slovenských náměstích, a dobře to analyzujme. Stejní zaprodanci, stejní zločinci a stejní eurounijní quisligové působí i v české politice a v českých médiích. Netřeba pochybovat, že se o něco podobného budou za pár měsíců pokoušet i u nás. Ostatně oni už to dělají.

Do slepé cesty, na kterou nás zavlekli – Green Deal, masová migrace, islamizace, válečné šílenství, cenzura, likvidace svobody projevu –, nainvestovali příliš mnoho kapitálu, a nejen toho politického, takže se jen tak nesmíří s tím, že jim zvoní umíráček. A pozor! Chcípající kobyla kope nejvíc. Slovensko je toho názornou ukázkou a pro nás navíc i laboratoří s fázovým posuvem.

Autor je 1. místopředsedou Trikolory.

Čtěte také:
Černá středa české spravedlnosti
Hledá se pravice a levice
Sedm pravidel dialogu s progresivními liberály v roce 2025