„Obracím se na Vás s pozvánkou do prvního dílu nového podcastu Mikuláše Ferjenčíka a Jana Lipavského, ve kterém se budou střetávat liberální a konzervativní hodnoty v poutavé a kultivované debatě,“ napsal mi esemeskou pan Appelt od Pirátů. Jeho pozvánka mě překvapila, protože Piráty považuji z mnoha důvodů za největší politické a systémové ohrožení polistopadové české demokracie a svobody. Piráti podle mého názoru prostě patří maximálně do dobrodružných filmů a pohádek, kterýmžto názorem se nijak netajím. Po krátkém váhání jsem nicméně přijal; přece jen Mikuláš Ferjenčík a Jan Lipavský jsou pirátské legendy první kategorie a docela mě zajímalo, co se v podcastu strhne.
Kdo z vás to má?
Když jsem v úterý podvečer přišel do útulného studia na Malé Straně, byl jsem osazenstvem srdečně přivítán. A když mi ministr zahraničí uvařil kafe, pomyslel jsem si s další politickou legendou Jiřím Paroubkem: „Kdo z vás to má, pánové?“ Ujistil jsem je, že se na debatu velmi těším, a že se těším, až na jejím konci opustí své popletené levicové liberálně demokratické názory a posílí tábor konzervativců. Odpovědí byl smích. „Bude to přesně naopak“, sliboval Mikuláš Ferjenčík, který by mimochodem v dalším případném pokračování Pirátů z Karibiku díky své fyziognomii klidně mohl hrát jednu z hlavních (záporných, samozřejmě) rolí.
Za chvíli po mně dorazil kolega Schmarcz, který mě pobavil, když prosil oba pány, ať jej nepředstavují jako novináře, protože s tím řemeslem nechce mít nic společného. A mohli jsme začít. Jan Lipavský s Mikulášem Ferjenčíkem si připravili tři témata: Manželství pro všechny, dva roky války na Ukrajině a sport v politice.
Nebudu tlumočit, co všechno se v podcastu Férovka dělo, to je lepší si jej poslechnout. Nicméně: Vzrušená hádka Martina Schmarcze s Mikulášem Ferjenčíkem o manželství stejnopohlavních párů a jejich právech na adopce dětí mě vlastně moc nebavila, jako mě nebude bavit nové kolo očekávaného křiku části politiků a neziskovek, kteří se budou znovu snažit prosadit do zákona termín „manželství“ i pro stejnopohlavní páry. „Manželství je svazkem muže a ženy, vždy bude, ať parlament schválí cokoliv,“ řekl jsem jim mimo jiné. Oni nesouhlasili, jak jinak.
Putin, Biden, Trump, Leyenová
Další téma, tedy válka na Ukrajině, se nesla ve znamení nutnosti vojensky porazit Putina. „Jsou jen dvě možnosti – buď Putina porazíme nebo s ním budeme jednat, a když s ním budeme jednat, půjde o porážku,“ tvrdil Martin Schmarcz. Tak jsem jim řekl, že je ještě další možnost, jak by mohla válka skončit: Tedy, že u voleb do europarlamentu prohrají volby strany, které držely v jeho čele zoufalou von der Leyenovou, a ve Spojených státech porazí Joe Bidena Donald Trump a že válku ukončí jiní politici, než ti, kteří mají odpovědnost za její současnou zoufalou fázi. (Podle výrazu Mikuláše Ferjenčíka soudím, že oba Piráti možná ještě naživo exemplář člověka, který by volil Trumpa, neviděli.) A měl jsem dost drzosti k tomu, abych oběma pánům vysvětlil, že Ronald Reagan kdysi mohl porazit Sovětský svaz hlavně proto, že Spojené státy byly ekonomicky daleko bohatší a silnější, než ona Říše zla, hlavně díky kapitalismu a volnému trhu. A že Green Dealem Putina rozhodně neporazíme.
Opera a fotbal
A sport a politika? To téma je pro mě víceméně zábavné. Mikuláš Ferjenčík byl jako slávista spokojen, že jeho tým odmítl nastoupit k přátelskému zápasu proti Slovanu Bratislava, protože ten předtím kdesi hrál proti ruskému týmu, čímž porušil… vlastně nevím, co. Asi globální bojkot ruských sportovců. Tak jsem se ho zeptal, jestli chodil na zápasy svého týmu, když jej vlastnila společnost, kterou řídila Komunistická strana Číny, která ve své zemi porušuje veškerá myslitelná lidská práva. No, chodil. A že za komický považuji zákaz pražského vystoupení rakouské zpěvačky ruského původu Netrebko, stejně tak vyhoštění dvou tenistek, které byly mezinárodní tenisovou federací pozvány na místní turnaj WTA. Netrebko odjela zpívat do La Scaly a tenistky na turnaje do Spojených států.
Samozřejmě v debatě nikdo nikoho nepřesvědčil, ale celkově mě bavila a oba Piráti příjemně překvapili. Nesouhlasili se mnou asi v ničem, jako já s nimi, ale byli schopni poslouchat i respektovat úplně opačnou stranu barikády, zůstaneme-li u této válečnické terminologie. Což mi v dnešní vypjaté a onálepkované době nepřijde zase tak málo. Takže díky, pánové!
P.S.: Přerušit mezivládní spolupráci se Slovenskem považuji za nebetyčnou hloupost české vlády, pane ministře Lipavský, a kdyby to téma přišlo na přetřes už v úterý, asi bych Vám k tomu řekl i něco peprnějšího, než o manželství pro všechny. Ale co už…
Až USA přestanou Ukrajinu podporovat, a to s vítězstvím Trumpa je velmi pravděpodobné, naši patolízalové také rychle sklapnou, podobně jako tomu bylo v Afganistánu, kde se podle tehdejší propagandy „v Kábulu bojovalo za Prahu“ a dnes si na něj nikdo nevzpomene a ti militantní salonní bojovníci jako Černochová jsou asi hodně rádi, že jejich dřívější zápal jim nikdo nepřipomíná.
Ukrajina je odsouzena k potupné porážce a myslím, že mnozí tam teď hodně litují, že loni nepřistoupili na Ruskem navrhovanou dohodu: Ukrajina neutrální a ruština plnoprávná s ukrajinštinou. Dnes už jim Rusové takové podmínky nenabídnou a zbývá jen kapitulace.
Podle všeho naši Evropští neoliberálové se vzhlédli v porážce SSSR R.Reaganem, tedy že tehdy USA neustálým zvyšováním vojenského rozpočtu donutily SSSR zvyšovat recipročně ten jejich. Nevýkonná ekonomika socialistického společenství nakonec tento růst nákladů nevydržela a zkolabovala. Dnes je tu pokus č.2, ve kterém si USA se Západní evropou myslí, že zvyšováním výdajů na zbrojení, prodlužováním války na UA a také nebývalou podporou všech možných protivládních spolků, sdružení a propagandy rozloží Rusko tak, že skolabuje podobně jako ten bývalý SSSR. Avšak chyba lávky. Ruské hospodářství je stejně kapitalistické jako to západní. Nevýkonné, ztrátové prvky ekonomiky byly již dávno z trhu vyřazeny. Spolu v podstatě s nekonečnými zásobami surovin Ruska a v kontrastu se surovinovou nouzí západu a také v kontrastu se slábnoucí ekonomikou západu silně decimovanou Čínským konkurentem, je velmi iluzorní očekávat Ruský kolaps. USA většinu toho, co bylo záměrem vyprovokování Rusko-Ukrajinské války již dosáhly, tedy oslabit ruskou globální mocenskou konkurenci, oslabit ekonomického rivala EU a eknomicky se zahojit na násobné produkci a prodeji zbraní všeho druhu, kterou zaplatí Evropa. I Stoltenberg již hovoří o možném desetiletí pokračující války na UA. Podle toho jak se situace nejen na UA vyvíjí, se mi jeví kolaps Ruska jako nepravděpodobný, spíše očekávám nárust odporu obyvatel EU vůčí bezbřehému financování války na UA Evropskou unií.Spolu s dalšími vážnými problémy EU způsobované iracionálními, nesmyslnými politikami jako je Zelený úděl, multikulturalizmus a.p.bide mít i EU problém, aby nezkolabovala. Nedivil bych se, kdyby kolaps Ukrajiny přišel dříve namísto kolapsu Ruska. Pak bude svět a tedy zejména USA a EU postavena před existující realitu a donucena přijmout kompromisy podle konečného mocenského postavení a to pro EU a USA rozhodně nebude příliš výhodné. USA si již dnes uvědomují, že ekonomicky nezvládnou boj s celým světem, zejména s Čínou a Indií a budou muset ustoupit novému multipolárnímu světu. Hlavním poraženým však nebude Ukrajina, ale EU.
Dobrý den, nebylo by prosím možné zařídit možnost bodování příspěvků? Některé mi píší z duše a tak bych je ráda ohodnotila bodem. Děkuji a zdravím. V.
I já byla na besedě s Lipankem a Ferjencikem. Lipánek byl jak úhoř, výřečný a diskusne hbitý, pan Ferjencik neskutečně naivní a koktavý.
A jedna pikantnost: když se obecenstvo ptali na Navalneho, řekl Lipánek toto: nemyslete si, že Navalnyj je nějaká opozice a že by Ukrajině pomohl. On kritizuje Putina za to, že Ukrajinu nerozbombarduje rychleji!
Když sem přijede zahraniční návštěva, je tady někdo s kým má smysl se bavit? S Pavlem, Lipavským, Fialou, Pekarovou, Bartoškem, Zdechovským, Farským, Petříčkem, Ženíškem, Vystrčilem, kteří opakují floskule s bruselských příruček, příruček NATA a evropské komise?