“Náš výzkum ukazuje, že jde především o mladé muže z venkova nebo z menších měst. Na základě dat můžeme říct, že fanoušci Filipa Turka preferují přímočarost v komunikaci. To se odráží v jejich zájmech a způsobu, jakým vnímají svět. Tito mladí muži často preferují na složité otázky jednoduché a jasné odpovědi a mohou být skeptičtí vůči komplikovaným teoriím nebo konceptům. Tento přístup se může projevovat v jejich odmítání politické korektnosti, a naopak upřednostňování tradičních hodnot a společenských rolí. Nemůžeme říct, že jsou hloupí či nevzdělaní, přesnější by bylo, že jsou antiintelektuální. Mezi jejich zájmy patří auta, sport (zejména hokej, MMA a fitness) a počítačové hry,” píše Šlerka ve své práci.
Šlerka prozkoumal stránky, které Turkovi fanoušci na TikToku sledují a z toho sestavil jejich profil dle hesla, řekni mi, koho máš rád a já ti povím, jaký jsi.
Myšlenka je to zajímavá a jistě by stálo za to zjistit, čím se Turkovi voliči liší od ostatní populace. Problém je, že není jasné, jak Šlerka vygeneroval závěry, k nimž došel. Nevíme například ani to, jak přesně zjišťoval, že tiktokoví fanoušci Turka jsou mladí a pocházejí z venkova. Zřejmě na to nějaká metodika existuje, ale Šlerka svým čtenářům nesdělil, jaká.
Podezřelá afinita
Stejné je to i s ostatními závěry. Víme například, že fanoušci Turka sledují profily, kde se řeší auta, humor, cestování a sport. Šlerka v textu popisuje, jak ke každému profilu počítal takzvané afinitní skóre, díky němuž zjišťoval, kolikrát víc danou skupinu sledují fanoušci Turka než průměrný uživatel Tiktoku.
Jenomže – kdo je to “průměrný uživatel TikToku”? Jaký je jeho profil? Nevíme. Je to přitom důležitá informace. Uveďme příklad: Pokud mezi uživateli TikToku převažují, ženy, pak by pravděpodobně bylo afinitní skóre fanoušků Filipa Turka, mezi nimiž převažují muži, k automobilovým profilům vysoce nadprůměrné, i kdyby jádro jeho tiktokových fanoušků tvořili cyklisté. Nelze z toho tedy bez dalšího vyvodit, že fanoušci Filipa Turka mají auta rádi víc než průměrní čeští muži, nebo než (například) tiktokoví fanoušci Alexandra Vondry. Takže je celá tahle “informace” o nadprůměrných zálibách Turkových fanoušků vlastně k ničemu. Šlerka – tím, že průměrného uživatele Tiktoku nevydefinoval, vlastně sugeruje, že je podobný průměrnému občanovi Česka, čímž mate čtenáře. Současně to ale implicitně neříká, takže je z obliga.
Na druhou stranu, to, že fanoušci Filipa Turka asi mají rádi auta, je celkem jisté i bez průzkumu, prostě proto, že auta má rád Filip Turek. Otázka ovšem je, jakou dedukcí došel Šlerka k závěru, že “tito lidé hledají jednoduché odpovědi na složité otázky”? Metodiku nám Šlerka opět zatajil. Píše, že Turkovi fanoušci preferují přímočarost v komunikaci. Analyzoval snad způsob jejich vyjadřování? A jakými metodami? Mohli bychom je vidět?
Či snad výše zmíněný závěr vyplývá z toho, že fanoušci Turka sledují zejména humor a bojové sporty a z politiky především profily Aleny Schillerové a Tomia Okamury? Šlerka ale současně přiznává, že většina politiků na TikToku profil vůbec nemá. Koho tedy mají sledovat?
Odpovědí, proč Turkovi fanoušci sledují hlavně Okamuru a Schillerovou, může být víc a některé dokonce v přímém kontrastu se Šlerkovými závěry:
Za prvé – pokud se hloubavost fanouška TikToku pozná podle počtu sledovaných politických profilů a ze známých politiků má tiktokový profil jen Schillerová a Okamura – pak by šlo o fanoušcích Filipa Turka říci, že sledují alespoň to, co jim Tiktok nabízí a mají tedy nadstandardní zájem o politické dění. Narozdíl od “průměrného uživatele”, který se možná o politiku nezajímá vůbec. A jsme opět u toho, pokud nevíme, kdo je průměrný uživatel TikToku, nevíme nic.
Je tady další možnost – politických profilů je na TikToku přece jen víc než dva výše uvedené a ostatní uživatelé TikToku, sledují spíše profily politiků vládní koalice než zmíněné dva opoziční představitele. Lze o takovém užvateli TikToku říci, že je hloubavější než Turkův fanoušek? Možná je to naopak ten, kdo baští vládní narrativy “i s chlupama”, přemýšlením o nich se nezatěžuje a zjevenou pravdu hledá v Událostech ČT. Skutečně u takových lidí hledá Šlerka rozvinuté kritické myšlení?
A pak je ještě třetí možnost – průměrný fanoušek TikToku sleduje veškerý politický cvrkot na této síti a udržuje si přehled, zatímco Turkovi lempli sledují nekorektní vtipy a občas kliknou na Okamuru. Jenomže, co když jsou fanoušci Filipa Turka dost inteligentní na to, aby se na TikTok nechodili vzdělávat, protože vědí, že TikToK není Encyklopedia Britannica a prostě se tam chodí bavit? Protože narozdíl Josefa Šlerky chápou, že je to síť stvořená k zábavě? Není hlupák spíš ten, kdo očkává, že se na Tiktoku dozví něco důležitého, případně, že by se snad podle TikToku měl orientovat ve světě informací či politiky?
Pravdou může být každá ze tří zmíněných hypotéz anebo taky žádná, možná je dokonce pravdivá Šlerkova hypotéza, že Turkovi voliči jsou jednodušší lidé, ale dokud nebudeme přesně vědět, jak na to přišel, nemá jeho závěr žádnou váhu.
Není to poprvé, kdy analytik Šlerka takto ujel do sféry domněnek a výsledkem jeho výzkumů, je jakési eskamoterství, které se tváří jako věda. Je to docela nebezpečné, protože z takových amatérských výstupů si pak tvoří zmatený obrázek i politici.
Společnost nedůvěry
Typickým příkladem byl loňský průzkum nazvaný Společnost nedůvěry, který se prezentoval jako unikátní projekt, který rozkrývá mapu konspirací v Česku. Šlo o projekt, na kterém se podílel Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI), Český rozhlas a server Investigace.cz. Z výzkumu dle výzkumníků vyplývá, že čím víc člověk nedůvěřuje společnosti, v níž žije, a jejím institucím, jako jsou vláda, parlament, úřady či média, tím víc je ohrožen konspiracemi a dezinformacemi.
Celý průzkum měl ve skutečnosti dvě větve. Josef Šlerka nejdříve sestavil seznam nejčastějších konspiračních teorií a dezinformačních narativů rozšířených v české společnosti, načež výzkumníci zjišťovali, jak se s nimi respondenti ztotožňují. Právě Šlerkova část výzkumu ale budí nejvíc námitek.
Míru důvěry občanů ve stát a jeho instituce – a tudíž náchylnost k víře v konspirační teorie – totiž dotazník posuzoval například podle těchto otázek:
Snaží se miliardář George Soros rozvrátit státy v Evropě a jejich kulturu?
Byly výsledky amerických voleb v roce 2020 byly zmanipulovány tak, aby vyhrál Joe Biden nad Donaldem Trumpem?
Jsou informace o závažných škodlivých důsledcích očkování proti COVID-19 cíleně zamlčovány?
Škodí Vysílače 5G sítí významně lidskému zdraví?
Pokud jste si alespoň na část otázek odpověděli ano, pak dle výsledků průzkumu podléháte konspiracím. Pravda ovšem je, že nic takového průzkum nezjistil. Výzkumníci zjistili pouze to, nakolik se respondenti odchylují od Šlerkovy baselajny, kterou namaloval tam, kde se mu chtělo.
“Metodika” je to stejná, jako teď, kdy Turkovy příznivce označil za antiintelektuály. Šlerka tady vymýšlí nové slovo roku, aby se vyhnul negativním nálepkám jako dezolát či hlupák. “Ne, nejsou hloupí”, píše, “jen antiintelektuální”, tetelí se v záchvatu politické korektnosti, protože právě korektnost je podle něj znakem intelektuála. A intelektuálem Šlerka určitě je. Aspoň dle své vlastní definice.
Stejně jako dřív určil, kdo je konspirátor, dnes nám říká, kdo je intelektuál. Z jeho výkladu uvedeného v úvodu článku lze usoudit, že Šlerkův intelektuál musí být nejen zastáncem politické korektnosti ale současně by neměl “upřednostňovat tradiční hodnoty a společenské role”. Lze říct, že se tady Šlerka už úplně vydal na tenký led. Šlerkův intelektuál totiž dle jeho definice nemůže být konzervativec. V čem je tato Šlerkova představa intelektuála mylná asi není třeba podrobně rozebírat a laskavý čtenář si jistě odpoví sám.
Autorka těchto řádek se omezí pouze na konstatování, že mnozí současní intelektuálové jsou natolik zhnuseni označováním politických oponentů ze mentálně méněcenné, že – i když třeba “neupřednostňují tradiční hodnoty a společenské role”, – mezi intelektuály Šlerkova typu patřit nechtějí.
Nechtějí už poslouchat povýšeně mudrování o občanech hledajících jednoduché odpovědi na složité otázky, kterým může v celé šíři rozumět jen absolvent Fakulty humanitních studii sledující účet Magdaleny Vášáryové, a nikoli automechanik sledující účet Filipa Turka, “Víš, já jsem doteď žádné auto nepotřeboval,” řekl mi nedávno jeden takový. “Ale teď uvažuji, že si koupím pořádné SUV.” Naprosto jsem mu rozuměla, i když -, je to tak velký intelektuál, že mne napadlo, že s tím SUV nebude umět couvat (nekorektní vtip). Ještě musím zjistit, jestli si ze vzdoru nezaložil účet na TikToku a koho sleduje.
Čtěte také:
Překvapil vás Filip Turek v eurovolbách? Počkejte si na parlamentní
Bizár zvaný progresivní eurovolby
Mě stačí, se podívat, jak soudruh Šlerka vypadá, zjistit, v čem se v minulosti angažoval, co vystudoval, čím se živí, co učí na VŠ a vím ihned, že on sám se za intelektuála jen vydává.
Je to takový klasický pseudointelektuál, nebo dokonce antiintelektuál, humanitní parazit parazitující mna akademickém světě, blbnoucí hlavy netalentovaným vysokočškolákům.
Těžko tedy může Šlerka soudit ostatní, zda jsou či nejsou intelektuálové, když je nezná, když sám intelektuál není. A když má rypák tak nahoru, že mu do něj prší i ve sklepě.
Mily neoliberalni soudruhu Skerko, mam pro tebe definici intelektuala: Clovek evidentne vzdelany nad hranice sveho intelektu.