Nedávné setkání amerického generála Curtise A. Buzzarda s novým českým premiérem Andrejem Babišem se mohlo jevit jako standardní apel NATO na pokračování české muniční iniciativy. Jenže Buzzard jednal mimo běžný vojenský rámec. Měl pouze politickou podporu prezidenta Petra Pavla.
Setkání Buzzarda s Babišem oživilo latentní spor o povaze české pomoci Ukrajině i o samotné muniční iniciativě, která se stala symbolem českého angažmá v rusko-ukrajinském konfliktu. Na první pohled šlo o standardní apel funkcionáře NATO na pokračování dodávek munice, při bližším pohledu však jednání mohlo vyvolat dojem politického nátlaku.
Buzzard má coby velitel Security Assistance Group – Ukraine a NATO Security Assistance and Training for Ukraine mandát jednat s členskými státy o vojenské pomoci Kyjevu. V tomto smyslu lze jeho setkání s Babišem chápat jako součást koordinace logistiky NATO. Fakticky však generál vstoupil přímo do politické roviny, když jednal s tehdy zatím designovaným premiérem, což mohlo být vnímáno jako snaha ovlivnit rozhodování nové vlády. Podpora, kterou prezident Pavel poskytl Buzzardovi pro tuto iniciativu, politickou povahu celé věci jen umocnila.
Česká muniční iniciativa je problém
Projekt české muniční iniciativy, představený vládou Petra Fialy a podporovaný prezidentem Pavlem, umožnil rychlé dodávky dělostřelecké munice na Ukrajinu. Praha se díky němu profilovala jako strategický hráč, který dokázal nabídnout řešení i váhajícím státům. Vláda i prezident získali politické body doma i v zahraničí, iniciativa se stala symbolem české kompetence a solidarity.
Jenže za tímto líbivým obrazem se skrývá složitější realita. Česká republika sama munici zase tak moc nevyrábí, fungovala spíše jako prostředník. Obchodní zakázky v řádu miliard korun realizovalo pět domácích zbrojovek – STV Group, Czechoslovak Group (CSG), Colt CZ Group, Omnipol a DSS. Zisk jim plynul především z obchodní marže, často bez veřejných tendrů. Velkou slabinou české muniční iniciativy je proto neprůhledné propojení politiky a byznysu, které se projevilo i vazbami poradců prezidenta a premiéra na zbrojařské firmy.
Senátor Lukáš Wagenknecht a další kritici označili projekt za netransparentní a předražený. Argumentují, že český stát platí zbytečně vysoké částky za munici, kterou by Ukrajina mohla nakupovat přímo. Podle nich je transformace či zrušení muniční iniciativy spíše očistou systému dodávek a návratem k poctivému obchodování. Geopoliticky by to nebyla katastrofa, neboť iniciativa není projektem NATO ani EU a Ukrajina má možnost nakupovat munici sama.
Revize muniční iniciativy je věcí nové vlády
Jednání generála Buzzarda s Andrejem Babišem nebylo standardní. Velmi pravděpodobně za ním stály domácí politické a ekonomické zájmy. Česká muniční iniciativa se sice stala symbolem solidarity s Ukrajinou i prestiže České republiky, ale zároveň příkladem neprůhledného propojení politiky a byznysu.
Babišova budoucí vláda bude muset rozhodnout, zda projekt zachová, transformuje, nebo ukončí – a tím vymezí nejen českou roli v podpoře Ukrajiny, ale i hranici mezi legitimní spoluprací v rámci evropských struktur NATO a politickým nátlakem.
Čtěte také:
Premiér Fiala stále nepochopil, že se zodpovídá občanům. Žene Česko do války?
Česká muniční iniciativa je extrémně úspěšná, raduje se Lipavský ruskému postupu navzdory
Česká muniční iniciativa Petra a Petra. Jak to celé (ne)funguje?
