Donald Trump je na cestě stát se dalším americkým prezidentem, který nechal na holičkách demokratické odpůrce totalitních režimů. Poslední, kdo splnil slib disidentům, že je osvobodí od „říše zla“, byl Ronald Reagan. Pak už následovali jen samí „holičkáři“. Neříkejme jim rovnou „zrádci“, i když tak je ti opuštění disidenti často vnímali.
Nixon vzdal Jižní Vietnam komunistům, kteří pak milion „kolaborantů“ zavřeli do „převýchovných“ lágrů. Fordovo ukončení bojů v Kambodži dalo tamním komunistům moc povraždit dva miliony lidí, čtvrtinu národa. Obamův odchod z Iráku otevřel pole vzniku teroristické sítě ISIS (Islámský stát v Iráku a Sýrii), která povraždila 100 tisíc lidí, s genocidním zápalem namířeným na Jezidy, Kurdy a křesťany. Po porážce ISIS a odchodu ze Sýrie se Trump zapomněl odvděčit Kurdům, kteří statečně válčili na americké straně a doufali v alespoň autonomii, když ne nezávislost, a zůstávají dodnes terčem perzekuce. Rychlost, s jakou prchal Biden z Afghánistánu a přenechal jej s plnou zbrojí talibánským teroristům, překonala všechny dosavadní úprky.
Oni ti prezidenti za to tak úplně nemohli. Velký podíl na těch jejich úprcích z bojů proti totalitám měla domácí levicová, převážně intelektuálská opozice, nenávidící kapitalismus, kolonialismus, imperialismus, rasismus, a jak se všechny ty podobné neřesti západní civilizace jmenují.
Dodnes se traduje bonmot, že americkou armádu ve Vietnamu porazila filmová hvězda Jane Fonda, která navštívila Hanoj a odtamtud vysílala do Ameriky protiamerickou propagandu. Ještě lepší bonmot, kterým na ni reagovali trochu vlastenečtější Američané, nálepka s kresbou velryby (Jane taky vedla kampaň „Zachraňte velryby“), na němž tento její slogan byl nahrazen textem „Nakrmte velryby Jane Fondovou“.
„Deal“ fakt vše nevyřeší
Trump se v Íránu zašmodrchal do šlamastyky, z níž se zdá připraven vycouvat pod tlakem domácího protitrumpovského tažení, na němž se podílejí známí politologové jako (i u nás populární) Timothy Snyder nebo Jeffrey Sachs.
Je okolnostmi, mimo jiné ekonomickými, tlačen do své oblíbené pozice velkého byznysového vyjednávače, „uzavírače“ dohod a tvůrce míru. Ochoten válku ukončit nějakou dohodou, která ponechá moc dnešnímu režimu. Znalci íránského režimu a jeho ideologie varují, že jakákoli dohoda s ním bude pro Trumpa, Ameriku, demokratický svět, umírněné islámské státy a nešťastné terorizované Íránce prohrou, jejímž výsledkem může být jen pokračující teror a další válka.
Pro íránské vládce jakákoli dohoda, která je ponechá u moci, bude jen pauzou v boji za zničení „satanů“ Ameriky a Izraele a za islámské ovládnutí světa, jak je nabádají islámské zákony. Hraje jim do noty silná pravděpodobnost, že ten příští boj Amerika nebude odhodlaná ani schopná znovu podniknout. Proto také jejich jednání o dohodě na nic nespěchá a je výsměchem Trumpovi a jeho naivní víře, že všechno vyřeší to slavné slovo „deal“.
80 % Íránců si přeje změnu
Jenže to slovo znamená taky splněný slib. Jestli se Trump nechá k dohodě donutit, dopustí se zrady protirežimních po svobodě toužících Íránců, odhadovaných na 80 procent populace, z nichž 40 tisíc bylo v ulicích během dvou dní postříleno a dalších 50 tisíc pozatýkáno. Těm v lednu slíbil výslovně a doslova toto: „Jestli Írán střílí a násilně zabíjí pokojné demonstranty, Spojené státy jim přijdou na pomoc. Máme nabito a jsme připraveni vyrazit“. A vyzval je: „Íránští vlastenci, pokračujte v protestech – přebírejte svoje instituce. Zaznamenávejte si jména vrahů a mučitelů. Tvrdě za to zaplatí.“
Dva měsíce nato skutečně na iránský režim spustil smršť. Dohoda, kterou režimu nabídl, tehdy zněla: „Vzdejte se a nic se vám nestane, jinak vás čeká jistá smrt“. A íránskému disentu přidal toto pompézní povzbuzení: „Amerika vás podporuje obrovskou a drtivou silou. Přišel čas uchopit vlastní osud a rozpoutat blahobytnou a skvělou budoucnost, kterou máte na dosah. Toto je čas k akci. Nenechte jej promarnit. Jakmile skončíme, převezměte vládu. Bude vaše.“
A pak zjistil, že ten režim je několikanásobně vyzbrojenější, sveřepější a „zabarikádovanější“, než kdokoli na světě tušil. A že svrhnout jej bude práce proklatě těžká a zatraceně drahá, ne-li neproveditelná. Pár dní poté za Trumpa – a není jisté, zda s jeho souhlasem – sdělil médiím ministr obrany Hegseth, že „toto není válka takzvaně změno-režimová“. Co tedy přesně je jejím cílem, neupřesnil, ale média se zaradovala, že Ameriku možná nečeká další Vietnam a Afghánistán.
Íránský exil s domácím disentem
Začal se vyjednávat nějaký ten slavný „deal“, v němž jedni nemohou přijmout téměř žádné požadavky druhých. Boje se pozastavily a íránský režim, o němž se doufalo, že je dostatečně oslabený, tím dostal čas nabrat do čela náhradníky, kteří se podle znalců zdají být ještě radikálnější než jejich předchůdci.
Zato se nezaradoval ten perzekvovaný íránský lid. Že je ho 80 %, sděluje nejen íránský exil, jehož hlavním mluvčím je dědic trůnu Réza Páhlaví, ale i domácí disent, od něhož přicházejí Trumpovi adresované vzkazy. Dva z nich koncem května zveřejnil Jerusalem Post. Takto pěkně zabrnkaly Trumpovi na svědomí: „Nechali jsme se snad zabíjet jen proto, abychom znovu přijímali nebo dokonce chválili tento vražedný systém?“
Dopisy obsahují takováto vysvětlení: „Íránci se obávají, že oběti, které přinesli demonstracemi proti režimu, budou vymazány, jestliže prezident Donald Trump uzavře s Teheránem dohodu. Íránský lid je ve velmi těžkém psychickém stavu a chová chabé naděje do budoucna. Na vnitřní reformu uvnitř režimu nejsou naděje žádné a jedinou nadějí je tlak a síla jiných zemí. Lidé doufali v pomoc USA a Izraele a viděli v nich síly osvobození. Jestliže se uzavře dohoda, lidé ztratí veškeré naděje na změnu režimu. Osmdesát procent lidí už nevidí jinou cestu ven než válku a čeká, že pan Trump dokončí, co začal, a sprovodí tyto lidi ze světa.“
Spoluzodpovědnost za další zla
Donald Trump se ocitl v bodě zlomu celého svého prezidentství. Dosud vždy konal, co slíbil. I když tím, a za značného přispění své „blábolivé“ rétoriky, mnohým lezl na nervy. Hranice uzavřel, ilegální imigraci omezil, daně a regulace snížil. Navíc zlepšil bilanci mezinárodního obchodu, navrátil do USA výrobu, posílil armádu, zrušil transgenderismus a vyvázal svou zemi z Green Dealu.
Teď poprvé sám sebe obelhává. Po ujasnění smyslu svého vládnutí bude muset zapátrat někde v hodně vysokých duchovních sférách, kde mu někdo vysvětlí, že se zlem se „nedealuje“, protože výsledkem může být opět jen zlo. Jaderně vyzbrojený islamofašistický režim masakrující své občany, bombardující sousedy, organizující teroristické bojůvky po světě, a hlásající náboženskou povinnost svět ovládnout, je největším zlem naší doby. Tato válka proti němu není žádná „imperialistická agrese“, jak ji rádi nazývají anti-trumpovci, nýbrž preventivní obranná operace, která se měla provést dávno, jen si na ni nikdo netroufal.
Jestli ji Trump nedotáhne do konce ke svržení vražedného režimu a odevzdání staré Persie do rukou svobodných Peršanů, stane se nejen spoluodpovědný za jeho další zla, ale vejde do dějin jako jen další americký prezident, který zradil naděje v něho – a v Ameriku – vkládané zoufalými lidmi. A vymaže tím z povědomí všechna vykonaná civilizační pozitiva, která jeho odpůrci odmítají vnímat, ale kterých jedna internetová stránka napočítala tři sta šedesát.
