Je dost důvodů a mnoho poznatků nepovažovat běžný průměr našich politiků za nějaký inteligenční výkvět národa. Poslední příklad předložil Jan Jakob, předseda poslaneckého klubu TOP 09.
Už jen fakt, že Jakob souhlasil s absolvováním přímého a živě vysílaného souboje s protivníkem tak erudovaným, odborně vzdělaným (Jakob ani jednu ze svých dvou vysokých škol nedokončil) a faktograficky připraveným právníkem, jakým je Jindřich Rajchl (PRO), svědčí o nezvládnutém a přehnaném egu.
V diskusi, v níž se několikrát nedokázal ovládnout, tento TOP politik reagoval hystericky, zvyšoval hlas, skákal do řeči, a hlavně demagogicky překrucoval předložené argumenty. Inkasoval pak jeden symbolický direkt za druhým, protože v podstatě neměl čím se bránit.
Veškeré Rajchlovy argumenty šmahem odmítal, aniž by je měl čímkoliv vyvrátit (či alespoň zpochybnit). Jenom je dokola odmítal příslovci fatální, neuvěřitelné (2x), nestoudné, odporné (4x), šílené nebo nechutné.
Zpráskaný jako pes
Opakovaně zarputile tvrdil: „Obhajujete lidi, kteří vyzývají k vyvraždění dalších občanů, to je nehorázné!“, přičemž tento výraz ve svém slovním kafemlejnku semlel během několika minut celkem desetkrát.
Byť se k němu oponent choval noblesně, s trpělivostí a s úsměvem, odtáhl Jakob z televizního ringu zpráskaný jako pes. Zaslouženě, a už konečně.
K čemu je národu politik, jenž nedá dohromady na obhajobu svých stanovisek potřebné argumenty? O čem chce diskutovat, když mu chybí potřebná slovní zásoba? A když pak na vše hystericky reaguje, dělá se posluchačům z jeho hloupého vystoupení jenom fyzicky nevolno.
Byť on sám si o sobě myslí – i se tak chová, že je ve všem TOP. Má na takovou prezentaci ještě pár týdnů.
Čtěte také:
Jakobův televizní výstup jako z Červeného Hrádku
Politický dadaismus
Benda s Jakobem zamakali na důchodové reformě. Na seznamu náročných profesí skoro nic nezbylo
